Již před startem závodu Běhu na Svatý Hostýn na náměstí v Bystřici pod Hostýnem avizoval Martin Kučera /VSK Univerzita Brno/, že se pokusí překonat zdejší traťový rekord. Ihned po výstřelu za to také pořádně vzal. První kilometr do mírnějšího kopce, ale z větší části po nepříjemných kostkách dal za 2:59 a v nastoleném tempu pak pokračoval až do cíle i když se ho snažili nějací turisté kousek pod vrcholem poslat na vedlejší louku. Nedal se a proto má nový rekord na zdejší náročné trati hodnotu 21:19.

Dost daleko za ním doběhl bývalý rekordman Tomáš Blaha /AK Kroměříž – 22:06/ a na třetím místě doběhl potom zkušený vrchař Ondřej Horák /Fortex Moravský Beroun – 22:35/.

Ženy se dočkaly značného překvapení, neboť místním běžkyním vypálila rybník naprosto neznámá běžkyně z Prahy, Monika Doleželová, která zvládla trasu za 29:12.

Druhá se cílem prohnala orienťačka Lenka Poklopová /Fortex Ski Moravský Beroun – 29:45/ a až třetí skončila ostřílená vytrvalkyně Marie Delingerová /30:02/, startující též za Moravský Beroun. Berouňáci v Bystřici opravdu řádili.

Co pro vrchaře pořadatelé vlastně připravili?

Devátý ročník Běhu do vrchu na Svatý Hostýn v Bystřici pod Hostýnem uspořádala Orelská jednota ze zdejšího města jako veřejný závod v běhu do vrchu. Ředitel závodu, Karel Novák, dokonce sám trasu absolvoval a navíc skončil mezi padesátiletými borci z orelských jednot na třetím místě. Samozřejmě je tato sportovní běžecká akce zařazena také do Saucony českého poháru v běhu do vrchu a díky tomu se obvykle dá předpokládat účast některých našich elitních vrchařů.

Letošní termín vyšel na 25. srpna a závod byl odstartován ve 14 hodin ze zdejšího náměstí TGM. Cíl byl na Svatém Hostýnu u rozhledny v nadmořské výšce 735 metrů.

Běžce čekala trať dlouhá 5 km s převýšením 422 metrů z počátku po silnici a pak po lesních cestách v nádherném prostředí Hostýnských vrchů. Skvělý traťový rekord zde držel až do dnešního závodu Tomáš Blaha z roku 2008 časem 21:33.

Jak to viděl nový traťový rekordman

„Chtěl jsem zkusit překonat traťák a byl jsem přesvědčený, že se mi to podaří, protože počasí tomu nahrávalo,“ přiznal se se zdravým sebevědomím Martin Kučera. „Sice jsem musel jít téměř na doraz a v závěru jsem už hodně cítil stehna, ale podařilo se mi to, i když jsem kousek před cílem málem chybně odbočil. Ještě však pořád necítím optimální formu. I v Táboře jsem měl na stýplu problémy při vybíhání z vodního příkopu, ale věřím, že se mi to podaří vyběhat a bude to zase dobré.“

A co ostatní?

„Už po první pětistovce jsem viděl, že je to moc rychlé,“ konstatoval Tomáš Blaha.

„Raději jsem zvolnil, abych to moc nepřehnal a snažil jsem se běžet jen podle svých současných možností. A určitě jsem dobře udělal, protože zezadu mě dobíhal Ondra Horák, kdybych se držel ostrého tempa, mohl by mě taky porazit, až bych někde v kopci pořádně vytuhl.“

„Začal jsem volněji,“ usmíval se stále veselý Ondřej Horák, „ale snažil jsem se mít kluky před sebou aspoň na dohled. Martin mi však strašně rychle zmizel a už jsem ho pak vůbec neuviděl až v cíli. Zato na Toma jsem neměl moc velkou ztrátu, ale dnes byla trať příliš krátká na to, aby se mi ho podařilo dotáhnout.“

„Jsem tu jen návštěvě u příbuzných v Osíčku,“ reagovala na můj dotaz, kde se tu vzala, pro nás všechny absolutně neznámá běžkyně Monika Doleželová. „Jinak žiji v Praze a běhy do vrchu vůbec neběhám. Přišla jsem si to jen zkusit a o běhu to z mé strany moc nebylo. Zřejmě to ale stačilo, když mě žádná jiná žena nedoběhla.“

„Já takové závody do vrchu, když navíc většina trati vede lesem, běhám moc ráda. Cítím se v tomto terénu dobře a docela mi to sedí,“ řekla mi se smíchem profesí orientační běžkyně Lenka Poklopová, když jsem si ji omylem spletl s její kolegyní Adélou Jakobovou. I to se mi už stává. No, co ty roky se mnou dělají. Asi ten můj německý přítel v hlavě /jakže se to on jmenuje?

Alzenheimer?/ začíná nabývat značné převahy. Á, právě jsem si vzpomněl, že jsem mluvil i s Marií Delingerovou, ale tuším, že moc sdílná nebyla. „ Necítila jsem se dobře. Mám nějaké zdravotní potíže a dnes to ještě nebylo ono. Ale snad už tě příště zase pořádně proženu,“ dodala, když jsem jí nadhodil, kdeže se to cestou ztratila, neboť od začátku běžela se mnou. No, musel jsem si rýpnout.

Zase jsem zkusil běžet

Nedám si pokoj a nedám. Už při rozklusání mě Martin Kučera varoval: „Pořád to jde do kopce. Byli jsme to právě zkontrolovat. Ne a ne se to narovnat.“ Nevěřil jsem mu to ani trochu. Je liška podšitá. Ale pro jistotu jsem začal volně a jen tak vyrazil s foťákem v ruce na trať i s rekordním počtem 152 běžců, abych pak nahoře mohl s gustem nafotit nějaké zajímavé grimasy z toho utrpení všech ostatních. Sebe naštěstí blýsknout nemůžu. To bych ale vyhrál s tou mojí fotkou asi všechny světové ceny. Když jsem ovšem letmo mrkl na mezičas po prvním kilometru, málem mě z toho klusu omylo. Zaťal jsem zuby, až jsem si ret prokousl a zuřivě vyrazil vpřed. To jsem si dal. Přede mnou se začala tyčit jakási stěna v lese a pořád stoupala výš a výš. Měl ten Martin přece jenom pravdu. Ne a ne se to narovnat.

Bodal jsem očima do země před sebou jako cepínem v marné snaze se někam posunout dál, protože místo nohou jsem měl už jen ocelové sloupy, ruce mi zatuhly tak, že se i v loktech otočily do protisměru a plíce se mi rozvěsily na okolních sosnách, nebo co to bylo za stromy, protože jsem se bál zvednout oči a podívat se, abych nespadl, jak jsem je měl zaseklé v zemi a taky aby mě netrefil šlak, kdybych viděl, do čeho to ještě mám lézt. No, a tak jsem tam pinožil dál a proklínal se až do morku kostí, protože jsem dopředu věděl, že to tak dopadne.

Jako obvykle. Nepoučím se a nepoučím, dokud mě jednou nedoveze do cíle ta čtyřkolka s postelí, co jela dnes za námi. Ostatně dnes moc daleko nebyla. A kdoví jestli by i to pomohlo.

A bude od září ještě hůř. Co se dá dělat :-)

Výsledky


Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu. Často se liší svými názory od ostatních a mnohdy jde tvrdohlavě proti zkostnatělým názorům některých lidí.