Blátivou trasu Běžeckého mítinku v Bohuňovicích, proloženou slušně velkými kalužemi, naprosto s přehledem proběhl nejrychleji Milan Wurst /42:45/ ze zajímavého běžeckého klubu HORE DOLE. Téměř do posledního kilometru s ním statečně držel krok Roman Kovář /Fortex Moravský Beroun – 43:01/ a až třetí doběhl Tomáš Steiner /VSK Univerzita Brno – 43:40/, kterému takový terén vyloženě nevyhovuje a v bahnitých pasážích závodu se hodně trápil.
Ženy čekalo jen jedno kolo mužské trati, která byla nakonec podle garminu dlouhá 12,5 km, to znamená, že musely zvládnout zhruba 6,2 km. Nejlépe se s ní vypořádala Martina Vévodová /AK Perná – 26:36/, která se vrací na závodní dráhu po delší pauze zaviněné složitým zraněním. Druhá cílovou pásku protnula Marie Delingerová /Fortex Moravský Beroun – 26:42/ následovaná třetí v celkovém pořadí žen, Marií Hynštovou z Vyškova/26:54/.
S čím se běžci museli potýkat?
Další závod zařazený do Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje, v pořadí již 27, připravili TJ Agro Bohuňovice a AS Olomouc v obci Bohuňovice, která leží na širokých rovinách za Olomoucí směrem na Šternberk.
Pořadatelé už 26. ročníku Běžeckého mítinku ho přichystali na tradičních tratích po silnicích a polních cestách v okolí. Převýšení na trase veškeré žádné, proto se tam dá běžet celkem rychle. Jen je vždy otázkou, jak vypadají polní cesty po sklizni obilí a jiných plodin a samozřejmě co tam zrovna provede počasí.
Po lijácích jsme se na trati už i brodili blátem a ve velkém vedru a suchu se pak v otevřené krajině zalykali prachem. A co dokáže vítr na takovéto planině, to si všichni jistě dokážete představit sami. Přesto má závod své kouzlo a neodmyslitelně patří již mnoho let na začátku září do seriálu olomouckých běžců.
Letos tomu opět příroda dodala své a po celonočním lijáku vytvořila ze závodní trasy místy spíš terén pro bahnité koupele zdejší černé zvěře, než podklad pro lehkonohé běžce z moravských plání.
Bláto vyhovovalo jen absolutnímu vítězi
Přesně tak to okomentoval pro většinu z nás poněkud neznámý a o to víc překvapivý vítěz dnešního závodu Milan Wurst: „Čím větší bláto a hnusnější terén, tím lépe pro mě. Já si v tom vyloženě rochním. A dnes jsem se ani nemusel nikam hnát, protože přes přece jen příliš rychlý začátek, pak v terénu všichni zpomalili. V podstatě jsem si to jen odběhl jako trénink a v závěru trochu zrychlil, abych bez potíží mohl vyhrát.“
„Nebylo to pro mě úplně ideální,“ přiznal se mi Roman Kovář. „Přece jen mám při své výšce dost dlouhý krok, pokud jsem došlápl do bahna nebo do vody, hodně mě to rozhodilo a nemohl jsem pak udržet svůj rytmus. Navíc jsem přijel přímo z noční, takže spíš už teď spím a nebyl jsem nějak moc ideálně na závod připravený.“
„V takovém terénu to já nikdy nebudu umět,“ hodnotil svůj výkon Tomáš Steiner. „Běželo se mi sice výborně a na silnici by to vypadalo rozhodně jinak, ale jakmile jsem se dostal do bláta a vody, kde se nedalo pořádně odrazit, což já ke svému běžeckému stylu nutně potřebuji, měl jsem okamžitě problém udržet tempo s Romanem a Milanem a začal ihned ztrácet. Na úseku před náběhem do druhého kola, který vedl po silnici, jsem si je sice stáhl, ale potom mi zase odskočili, tak jsem raději hleděl na to, abych si něco neudělal a doběhl bez zranění do cíle.“
„Začala jsem dnes volněji a zezadu,“ přiblížila mi svoji taktiku pro dnešní závod Martina Vévodová. „Nevěděla jsem, co se mnou po mém dlouhotrvajícím zranění takový terén provede a proto jsem spíš snažila, abych to zvládla ve zdraví. A přesto se mi nakonec podařilo všechny ženy přede mnou doběhnout a v závěru jim i utéct.“
„Pořád to po nemoci není ono,“ řekla mi trochu zklamaně Marie Delingerová. „Odběhnu již jen pár závodů do poháru, abych si pojistila vítězství. Zbytek podzimu pak raději vypustím a pořádně se doléčím, aby to příští rok bylo o hodně lepší než letos.“
„Mohla jsem přece jen běžet rychleji,“ konstatovala Marie Hynštová při přemýšlení, proč neobhájila koňské vítězství. „Ale prostě se v tom blátě necítím moc dobře a po silnici toho v závěru moc nebylo, tak jsem nestihla ztrátu na holky dotáhnout. Možná, kdyby se běžela dvě kola, tak by to vypadalo jinak.“
Bahno a vodu nemám rád!
Už od startu jsem věděl, že si to dnes moc neužiji. Neumím se při své tělesné konstituci, nadváze a běžeckém stylu v takovém terénu pohybovat. Je to pro mě spíš za trest, než pro radost. Přesto jsem se do toho pustil s tím, že to nějak doběhnu pro body do poháru, protože těch není pak v závěru soutěže nikdy dost.
Již při první náběhu ze silnice do terénu se mi moje podezření, že to bude zase utrpení hodné Hádových pekelných muk z jeho hrozivého podsvětí, okamžitě potvrdilo. Tak jsem tam plaval sem a tam a hlavou se mi honily takové výrazy, že bych při jejich výkřiku musel být okamžitě zatčen za pobuřování veřejnosti zdejšími strážníky, kteří hlídali při přebězích silnice, aby si nás nějaký pološílený řidič nespletl se zvěří a nepokusil se nás jen tak pro zábavu přejet.
Ovšem, když jsem v druhém kole při pokusu přeskočit jednu louži zapadl po kotníky do trávou zakryté kaluže, a to ještě přímo doprostřed, nevydržel jsem to a zařval: „Kur…, já se na to vyse….!“ To jsem si dal, hned jsem se navíc k tomu zahltil nedostatkem kyslíku, neboť jsem ho použil na hloupé kecání, a málem mi můj dobrotivý vodič, který mě vlekl za sebou, utekl tak daleko, že jsem ho skoro nedohnal.
No přiznám se, že jsem to nakonec zvládl veškerou svou vůlí a visel za Pavlem Jínou až skoro do cílové rovinky, kde jsem se pak zachoval jako pěkný sprosťák, jelikož jsem mu za to, že mi boural cestu bahnem, vodou a proti větru, poděkoval tím nejhnusnějším možným způsobem.
Nasadil jsem před cílem k trháku, na který on překvapivě nestačil. Já ho ještě nikdy neporazil, tak jsem ani neměl chuť a vůli mu jít na trati pomoct, stejně jsem na to neměl, ale byla to ode mě sprosťárna největšího kalibru, tak se mu ještě dodatečně omlouvám. Určitě, až nebude mít zase v nohách den před tím závod jako dnes, tak se mnou po zásluze opět zamete.
Foto 93× – Radek Leszczynski
Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu. Často se liší svými názory od ostatních a mnohdy jde tvrdohlavě proti zkostnatělým názorům některých lidí.