Téměř letní vedro přivítalo závodníky na školním stadionku ve Sloupu při jubilejním padesátém ročníku Běhu Moravským krasem. A pořadatelé se opravdu snažili všechno řádně oslavit.
Připravili velmi pěknou výstavu, kde se kompletně dalo shlédnout vše, co se na tomto závodě během 50 let událo. A ještě k tomu vydali velmi hezkou a přehlednou brožuru. Také slavnostní provedení celého odpoledne se povedlo. Jen závěr při vyhlašování dospělých už bohužel narušil pořádný liják.
Nejlepší rozhodli závod již brzy po startu
Robert Míč /VSK Univerzita Brno – 45:05/ se hned před náběhem do lesa odpoutal od Vojtěcha Grüna /AC Okrouhlá – 47:35/ a i přes drobné komplikace s blouděním na trati si bezpečně doběhl pro vítězství. Třetí pak skončil blanenský vytrvalec Hynek Dolák /48:52/ a čtvrtý Lukáš Koudelka /AK Drnovice – 49:30/, který již jen ladil formu na Ostravský maratón. Marie Hynštová /AK Drnovice – 59:46/ si také lehce vyklusala závod a doběhla si pro vítězství stejně jako před deseti lety při 40. ročníku. Jak ten čas letí. To je neuvěřitelné.
Druhá skončila Ivana Ondroušková z Brna /1:02:57/ a třetí pak Gabriela Drgová z Lysic /1:05:37/.
Ve Sloupu se běželo již po padesáté
Je to neuvěřitelné, ale je to tak. Běh Moravským krasem má úžasné jubileum. Letos se běžel již 50. ročník. To už je neskutečné, kolik let se na tuto krásnou a specifickou trať nádhernou krajinou Moravského krasu vyšperkovanou výběhem 50 schodů od Dolního k Hornímu můstku na Macoše, kde jak na potvoru vychází nášlap na schod vždy na stejnou nohu, vydávají vytrvalci s blízkého či vzdáleného okolí. Trať v délce 12,2 km opravdu skýtá tolik rozmanitostí, že jich moc podobných u nás nenajdete.
Kdysi v šerém dávnověku se ve Sloupu dokonce běželo Mistrovství republiky v přespolním běhu. Mockrát jsem si tento závod užil. A přestože se již na trať po svých vydat nemůžu, tak u takové oslavy jsem rozhodně nemohl chybět.
Trať byla dost náročná
Tohle byl závěr všech běžců, nejen vítězů, protože po lijáku a těžbě dřeva bylo na trase dost těžkých pasáží, tak všichni běželi opatrněji a z toho vyplynuly i pomalejší časy než které se zde běhají běžně.
„Já ještě k tomu všemu navíc za Horním můstkem na Macoše odbočil dřív, než se mělo,“ přiznal se Robert Míč. (No, ještě že nespadl do Macochy, to by byly titulky). „Tak jsem i tam dost ztratil, ale terén byl kluzký, nedalo se běžet nijak zvlášť rychle.“
Tohle potvrdil i Vojta Grün: „Bláto, mokré kameny, radši jsem si dával pozor. A navíc jsem nachlazený, tak jsem si taky jen hlídal druhé místo.“
„Já si přijel jen dát poslední kvalitnější trénink před maratónem,“ kroutil hlavou nad výsledkem absolutně čtvrtý Lukáš Koudelka, „šel jsem spíš volněji za začátku a jen držel tempo a nikdo mi pak dál nestačil.“ Zřejmě na tom bude vytrvalostně dobře, tak uvidíme, jak se mu bude dařit v sobotu v Ostravě.
„Trať už byla na mě dost nebezpečná, přece jen nejsem nejmladší,“ smála se při vzpomínce na to, jak tu vyhrála před deseti lety Marie Hynštová, „taky zde nebyl nikdo, kdo by mě donutil běžet rychleji, proto jsem si mohla konečně jednou tuhle trasu v klidu a pořádně prohlédnout.“
A myslím, že to dělají skoro všichni účastníci tohoto hezkého závodu již po mnoho let, protože v Moravském krasu je pořád nádherně a navíc Sloup je pohodový a překrásný městys, odkud na vás ten klid dýchá ze všech stran. Musí tam být radost žít.
A také proto se sem již po padesát let vracejí generace vytrvalců, aby si připomněly nejen přírodu, ale i své mládí, které některým při pohledu do brožury uprchlo jako sen.