Eva Vrabcová je zpět. Běžkyně na lyžích promarodila zimu, ale jaro otevřela ve výstavní běžecké formě. Minulý víkend 15 km v Golčově Jeníkově za 52:17 a teď pražský půlmaraton za 1:11:06. Doběhne 30letá dáma z Trutnova, účastnice tří zimních olympiád až na své první letní hry do Ria?

Jak probíhala tvoje příprava od listopadového pobytu v brněnské nemocnici? Lyže zůstaly rovnou uložené v garáži?

Neplánovaně… Chtěla jsem se vrátit na Tour de ski, to ale ještě nešlo, lékaři mi říkali, že by šlo o velké riziko. Po novém roce jsem odjela nabíhat kilometry do tepla na Kanáry, aby tam nebyla taková zátěž pro organismus jako hned v zimě na lyžích. Trénovali jsme v Livignu, vrátila jsem se do formy a měla odjet do Falunu a do Lahti. Jenže na dva dny jsem dostala do teplotu, nešlo to. A pak na Tour de Canada už nebyly peníze, abych tam jela jen tak na zkoušku, jestli už to půjde. Vynechali jsme tedy lyžařskou sezonu a zaměřili se na běh.

Tím pádem se běžecká příprava uspíšila a mohla jsi začít, dejme tomu, naplno někdy v únoru?

Přesně tak.

Jak si skládáš tréninkový plán, komu nejvíc důvěřuješ?

Běhám sama. Tréninky mi píše manžel Martin jako na lyžování a mám teď sparingpartnera a kuchaře Péťu Vránu, který běhá se mnou dlouhé výběhy. Běžel díky tomu i pražský půlmaraton. Je na tom zatím hůř než já, ale na delší běh mezi hodinou a půl a dvěma mi to stačí.

Půlmaratonský test vyšel skvěle. Co potřebuješ dál odběhat za pět týdnů k maratonu?

Určitě dálky, chybí mi ještě síla nohou, to jsem cítila i teď. Bolí mě záda, musím posilovat. A hlavně musíme zapracovat na technice.

Co schází lyžařce pro dvouapůlhodinový běh, tady už nejde jen o lehký krok přes špičky, že?

Technika i rychlost. Teď odjíždím znovu do Livigna, kde naběhám objemy a pak se doma vrhnu na rychlost. Hodně skáču do výšky a prý se tím obírám o hodně centimetrů délky kroku. Jsem domluvená s Jarmilou Kratochvílovou, že mi poradí a dohlédne na mě.

Uvažovala jsi také o spolupráci s Kateřinou Neumannovou, to platí?

Zatím ne. Tím, že jsem odpískala zimu, tak ne.

Co na tvé běžecké ambice říkají na běžeckém úseku lyžařského svazu, který tě živí a přitom sám výsledkově i finančně živoří (v tomto týdnu odvolal sportovního ředitele Másla, pozn. red.)…

Nejsou nadšeni, co si budeme povídat. Ale jsem ráda, že mě podrželi a nevyřadili z týmu, že se mnou dále počítají. Zůstávám dál lyžařkou.

I kdyby se podařilo pozdně letní Rio?

Ano. Já tvrdím, že se příprava tolik neliší. Kolečkové lyže a běhání do kopců potřebuju i pro maraton. Tím, že jsem lyžař, nemám připravené tělo na dvoufázový čistě běžecký trénink. Stejně si lyžařské prvky zařadit musím, aby to můj pohybový aparát zvládnul. Pokud mi vydrží zdraví, není to pro zimu žádný problém.

Na druhou stranu ocenili atleti tvoji výkonnost podporou přípravy?

Dostala jsem nějaké peníze na přípravu, protože mám splněný limit na mistrovství Evropy (v půlmaratonu).

Co se stane, pokud se nepodaří v pražském maratonu splnit olympijský limit. Máš v záloze druhou maratonskou šanci?

Ne. Je to buď anebo. Běžet dřív než v Praze by pro mě bylo rozhodně předčasné. Neupínám se k tomu, že se mi zbortí svět, pokud Rio nevyjde. Jsem šťastná, že mám splněný půlmaratonský limit. Mám šanci i béčkové limity. Pokud bych Prahu zaběhla pod 2:38 a pak půlmaraton na Evropě pod 1:15. Naděje žije i takhle.