Vedro jako v centrálním Španělsku, skoro tekl místy asfalt, a modrá obloha s téměř absolutním bezvětřím. Tak tyhle hodně náročné podmínky přivítaly v areálu přerovské Prechezy davy vytrvalců, kteří si přijeli vyzkoušet, jak jim to po létě půjde.
A že tam bylo živo, protože závodily i děti, které tam měly navíc připravenou pořádnou porci zábavy, to mi můžete věřit. I přes ten pařák.
Keňští vytrvalci závod jen tréninkově odklusali
Již brzy po startu si oba dva vytrvalci tmavé pleti z maďarského Benedek Teamu vytvořili náskok, který jen postupně navyšovali. Bylo vidět, že Cheruiyot Melly Edwin /31:59/ a Komon Masai Nidses /32:10/ jsou úplně někde jinde, než čeští běžci, kteří v Přerově startovali.
Třetí doběhl již se značnou ztrátou Jan Kohut /Elite Sport Team – 34:13/, za ním pak čtvrtý skončil Tomáš Steiner /AK Drnovice – 34:40/ a pátý domácí vytrvalec Tomáš Blaha /AK Asics Kroměříž – 35:14/. Jo ovšem ještě nutné říct, že upravená trať měla něco přes 10,3 km a rozhodně nebyla vůbec lehká nejen kvůli počasí, ale také díky delšímu úseku v hluboké trávě po břehu řeky Bečvy.
Keňanka běžela letos jen jedna
Na startu stála letos jen jedna běžkyně z Benedek Teamu Teresa Kwamboka Fiavious /38:36/, ale ani ona neměla konkurenci. Za ní se ovšem velmi dobře držela Martina Vévodová /AK Perná – 40:24/, která má letos výbornou sezónu. Třetí doběhla Denisa Kozáková /Hvězda Pardubice – 42:28/, čtvrtá pak Adéla Esentierová /BET Ostrava – 43:04/, těsně za ní v háku potom Alena Juřicová /SSK Vítkovice – 43:07/ a jen o dvě vteřiny později za ní proběhla cílem skvělá veteránka Jan Matyášová z Dolní Dobrouče /43:09/, která před 14 dny v Itálii na MS veteránů do vrchu v kategorii nad 50 let vybojovala stříbrnou medaili.
V Přerově skončil seriál Agrofert Run
Poslední běžecký den seriálu AGROFERT Run 2016 proběhl v Přerově. Tentokrát si běžci dali dostaveníčko v areálu společnosti Precheza. Zájemci z široké veřejnosti si mohli proběhnout trať Impuls rodinného běhu.
Na nejmladší účastníky pak čekaly trasy Klimatex dětských běhů a vytrvalci vyrazili potom na nejdelší desetikilometrovou trať Precheza Klimatex Desítka okolo komína.
Ovšem aktivní odpočinek pro všechny nabídl celodenní program Precheza Rodinného dne v Přerově.
A to vše zdarma, v případě pak hlavního závodu na 10 km za doslova lidové startovné na takovéto akci při přihlášce předem 100 Kč, přičemž vybrané peníze šly na podporu správné věci. Klobouk dolů. Jaký je to sympatický rozdíl proti jiným akcím dělaným na kšeft. Ty já nikdy podporovat nebudu.
V davu se běžci nedali moc odchytit
Těžko se dělají rozhovory v davu závodníků, když se pokaždé někdo z nejlepších vynořil někde jinde, tak jsem vám tentokrát přinesl jen několik postřehů od našich běžců, se kterými se mi podařilo prohodit pár slov. Ostatně s Keňany bych se stejně nedomluvil.
„Nechtěl jsem se v tom vedru nijak zmáčknout,“ přiznal se mi v cíli Honza Kohut. „Příští týden mě čekají Kopřivnice, tak jsem dnešní závod bral jako rozcvičení a povedlo se mi to přesně podle mých představ.“
„Už od pátého kilometru jsem Honzovo tempo neudržel. Začali jsme zbytečně moc rychle a pak na trávě kolem Bečvy už bylo jasné, že se na něho nedotáhnu, tak jsem se spíš soustředil na to, abych v klidu doběhl do cíle. Ale ten poslední kilometr už mě pořádně bolel,“ konstatoval cestou domů v autě Tomáš Steiner. „Přesto mě překvapilo, že jsem po takhle dlouhé době, kdy jsem nemohl závodit, dokázal běžet na tak slušné úrovni.“
„Začal jsem rozumněji a nešel vpředu s ostatními kluky. Postupně jsem je všechny stahoval a posunul se až na páté místo,“ sdělil mi svoji taktiku v závodě Tomáš Blaha při vyhlašování nejlepších běžců.
„Závod byl v podstatě rozhodnutý brzy po startu, tak jsem ani nemusela jít naplno a jen jsem si hlídala druhé místo,“ celkem spokojeně mi řekla Martina Vévodová. „Ale to vedro hlavně pak v posledních kilometrech, které vedly opět v areálu Prechezy, bylo pořádně cítit. Tam už jsem toho měla celkem dost,“ připustila ještě na závěr Martina.
Jeden z mála, kdo absolvoval všech pět závodů seriálu, je Patrik Chovanec (MK Seitl Ostrava), jeho syn dokonce třikrát vyhrál žákovskou kategorii.
Musím ovšem s radostí konstatovat, že v Přerově všechno šlapalo jako švýcarské hodinky i přes extrémní počasí, které se určitě podepsalo na výkonech, přesto byli určitě skoro všichni účastníci s parádně prožitým dnem se sportem spokojení.
Právě na takových akcích, jako je Agrofert Run, se mohou davy lidí odreagovat od napětí z pracovních dnů a hodně jich toho využívá. Proto díky za takové soutěže za lidové ceny pro každého.
Máte můj neskonalý obdiv a velkou pochvalu za to, že jste si ze závodů neudělali byznys a držíte je v normách přístupných snad všem lidem u nás. Díky za to pořadatelé a organizátoři seriálu Agrofert Run. Jen doufám, že v tom budete pokračovat stale dál v podobném duchu.