Letos se Tučapská desítka opět vrátila do svého původního jarního termínu. I tak ovšem kolidovala s dalšími závody v okolí, bohužel se tomu nedá nijak vyhnout. A příští týden nebude skoro nikde nic. Je to vždy souhra okolností. Těžko se domlouvat v době, kdy se tvoří termínovky. Počasí celkem vyšlo, přestože byla po včerejší bouřce, která se nad zdejšími obcemi přehnala, trochu vyšší vlhkost a s narůstajícím teplem se pak hůř dýchalo, s čímž měli někteří běžci potíže.
Martin Kučera si jen zatrénoval
Tradiční účastníci zdejšího závodu bratři Kučerové se v Tučapech objevili sice oba, ale ke startu nakonec nastoupil jen Martin Kučera /Eleven run Team – VSK Univerzita Brno – 34:39/, Lukáš dělal tentokrát doprovod. Martin si rozběhl závod podle sebe a v tréninkovém tempu si doklusal pro vítězství.
Druhé místo uhájil Milan Adamec / Orel Vyškov – 38:27/, který se celkem dost ve druhém kole trápil a třetí pak doběhl Zdeněk Hochman /Orel Blučina – 38:49/.
Irena Pospíšilová se také nemusela moc snažit
Již na startu bylo jasné, že Irena Pospíšilová /AK Drnovice – 41:49/ nebude mít soupeřky a tak si s chutí zatrénovala společně s muži. Za ní se cílem prohnala po velkém boji Lenka Hrabovská /AK Drnovice – 45:40/, která až v posledním kilometru zdolala z počátku výborně běžící /Barboru Kopřivovou /TJ Sokol Přísnotice – 45:52/.
Tučapy jsou tradice a obětavost pořadatelů
Již neuvěřitelných 33 let pořádá Vlastimil Brandýs ve spolupráci s TJ LRS Vyškov a obecními úřady Tučapy a Nemojany Tučapskou desítku, memoriál Františka Košťála. Tomu se říká obětavost jeho i rodiny, bez níž by tento rodinný podnik ani být nemohl.
Bez takových obětavců bychom byli ochuzeni o hezkou řádku pěkných závodů po celé republice.
Tučapy a Nemojany jsou proslulé svými dvěma okruhy přes obě sousední obce. Jeden měří 5,2 km, a rozhodně to není lehká trať, neboť přestože vede celá po silnici, pěkně se vleče. Navíc je okořeněna nepříjemným stoupáním v Nemojanech, se kterým mají co dělat v zimě autobusy i auta.
Po mnoha letech ne této trati moc nefoukalo
Sice se nějaký větřík proháněl, ale proti dřívějším uragánům to byla procházka růžovým sadem. Až tedy na zatím nezvyklé teplo a vlhkost.
„Jsem dost utahaný,“ přiznal se mi Martin Kučera. „Sice jsem neběžel naplno, ale zas tak lehce mi to nešlo. Po půlmaratónu jsem vždycky trochu pomalejší, ale to se srovná.“
„Musel jsem to vydřít,“ usmíval se spokojeně Milan Adamec. „To druhé kolo bylo jen o vůli.“
„Nevím, jestli pojedu v pondělí do Rohatce, tak jsem se raději moc nesnažila jít přes hranu, ale spíš jen kvalitně odtrénovat,“ řekla mi v cíli Irena Pospíšilová.
„Tak hrozně jsem se už dlouho netrápila,“ kroutila hlavou Lenka Hrabovská. „Dokonce mě začalo píchat v boku a Barboru jsem doběhla jen proto, že se zastavila a šla krokem.“
„Přecenila jsem síly,“ lakonicky konstatovala Barbora Kopřivová. „Vyběhla jsem po pěti týdnech léčení a začala jsem moc rychle. Pak mi došlo a do cíle jsem už jen doklusala.“
I přes letošní menší účast měly Tučapy tu svoji klasickou rodinnou pohodu a doufejme, že se závod udrží v termínovce dál.
Snad bude Vlastík Brandýs v jeho organizování pokračovat. Bez něj to nebude a byla by škoda o tak tradiční a hezký závod přijít.