Tradiční příjemné lázeňské prostředí ve Skalce u Prostějova nás přivítalo pohodovým klidem a perfektní atmosférou domácího závodu pro partu stálých běžců a hlavně kamarádů, co se rádi potkávají a spolu se pak i proběhnou. Do toho sluníčko, náročná trať v přírodě a v polích, no prostě paráda. Tedy když to běží.
Sice se zpozdil trochu start, protože se nahoře na trati konala svatba a nevěsta nestíhala být na svém místě včas, tak jsme museli počkat, ale to se dá omluvit. Snad už to pak v životě bude všechno zvládat přesně, když tak špatně zahájila svou novou cestu životem.
Tomáš Blaha sebral Pavlu Dvořákovi třetí vítězství
Putovní pohár se po třetím vítězství v řadě měl přestěhovat do soukromých rukou. A Pavel Dvořák /Biatlon Prostějov – 36:34/ po výhrách ve dvou předchozích letech si na něho právem dělal zálusk. Bohužel mu to překazil Tomáš Blaha /AK Asics Kroměříž – 36:32/, který dokázal Pavlovi na trati utéct a pohlídat si vítězství.
Třetí doběhl Milan Adamec /Orel Vyškov – 37:50/, který se v posledních závodech předvedl ve výborném světle a dostává se do parádní formy.
Marie Delingerová nemá konkurenci
Ihned po startu zmizela Marie Delingerová /AVA – 43:57/ všem ženám z dohledu a s obrovským náskokem proběhla cílem na prvním místě. Druhá skončila Ľuba Konečná z Ludvíkova /47:55/ a třetí pak Zuzana Svobodová /AK Drnovice – 50:07/.
Lázně na pohybové ústrojí, to je správné místo pro běžce
Sedmnáctý závod do běžeckého seriálu Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje nás zavedl do místa známých lázní ne léčení nemocí pohybového ústrojí, revmatických potíží a jiných zdravotních problémů, do obce Skalka nedaleko Prostějova. Místo jak vyšité pro stále zdravotně rozsypané běžce. No, nemám pravdu?
Jedenáctý ročník Běhu ve Skalce, který je bohužel zároveň již 8. ročníkem memoriálu Radomila Večeři, zakladatele tohoto závodu, uspořádali společně s již jmenovanou vesnicí také klub biatlonu Prostějov a TJ Liga 100 Olomouc.
Na startu se tradičně sešly všechny věkové kategorie od nejmenších dětí až po nejstarší veterány.
Děti závodili jen v okolí objektu Lázní Skalka, ale muže a ženy čekaly tři velmi těžké okruhy po zdejších polních cestách se značným převýšením, což je velmi překvapivé na rovinaté Hané, v celkové délce 10 km.
Ve Skalce panovala dobrá nálada
Jinak se to ani nedá popsat. Prostě klídek, sranda a pohodička. I když se závodilo jako o život. Alespoň tedy někteří z nás.
„Dnes jsem se pořádně trápil,“ přiznal se mi po svém vítězství poněkud překvapivě Tomáš Blaha. „Do kopců mi to nešlo a doháněl jsem to při sebězích. Ale nakonec jsem si první místo pohlídal.“
„Tomáš mi utekl ve druhém kole,“ konstatoval trochu nespokojeně Pavel Dvořák. „Pak už byl odstup pořád stejný, ale dotáhnout se mi na něho nepodařilo.“
„Do vrchu jsem začal hned ztrácet,“ naznal Milan Adamec cestou domů v autě. „Je vidět, že kluci jsou vrchaři, ale jinak jsem se svým výkonem maximálně spokojený.“
„Jednou mi to běží, podruhé ne,“ trošku si postěžovala Maruška Delingerová. „Dnes jsem sice vyhrála, ale o dvě minuty pomalejším časem jako loni, tak mi to vadí. Jenže pořád mám nějaké zdravotní potíže, tak to asi zřejmě jinak vypadat do té doby, než se dám zase dohromady, nebude.“
„Jsem překvapená, jak mi to dnes šlo do kopců,“ smála se Ľuba Konečná. „Vždycky jsem se dotáhla na Láďu Špacíra a pak mi trochu utekl, ale to je jedno, s ním jsem nezávodila.“
„Už to konečně vypadá trochu líp,“ řekla mi Zuzana Svobodová. „Aspoň jsem tedy už běžela, tak snad se z té krize, co jsem teď měla, už dostanu.“ Sluníčko, teplo, skvělé cigárka z udírny, co víc si přát. Ve Skalce by se dalo sedět až do večera, mít na to čas. Tak snad někdy jindy.