Po ránu zataženo a vcelku hodně příjemně. V lese ještě líp. Tak to v sobotu vypadalo v Nemojanech. Běžecké počasí jako vyšité. Také to bylo vidět na dosažených časech.
Ženy mají od letošního roku rekord už mimo dosah většiny mužů. Do závodu se opět přimíchali ultravytrvalci, kteří ve dvě v noci vybíhali z Lomnice na Transmoravský masochistický běh na 161 km, protože jejich trať vedla i po trase závodu v Nemojanech, kde se otáčeli, tak tím pádem nejlepší borci dokonce stihli běžet i proti vracejícím se běžcům z Nemojské devítky.
Martin Kučera rozhodl závod již cestou nahoru
Tradičním způsobem se předvedl Martin Kučera /ELEVEN RUN Team-VSK Uni Brno – 30:47/. Vyrazil do kopce jako uragán a pak si jen pohlídal cestou dolů prvenství. A ne že by se na startu nesešla konkurence. Vždyť druhý doběhl Tomáš Navrátil /AK Kroměříž – 31:01/, třetí potom Lukáš Soural /VSK Uni Brno – 31:22/, čtvrtý Tomáš Steiner /AK Drnovice – 32:20/, pátý Bronislav Khýr /MK Prostějov – 33:16/ a šestý Pavel Dvořák /Biatlon Prostějov – 33:16/. No prostě bylo v Nemojanech hodně k vidění. A ani na dalších místech se rozhodně běžci neflákali.
Martina Vévodová rozmetala traťový rekord
O plných 63 vteřin posunula hodnotu traťového rekordu Martina Vévodová /AK Perná – 37:23/ . Takový hned po startu nasadila kalup.
Irena Pospíšilová /AK Drnovice – 39:04/ se jí ani nesnažila držet a šla si jen pro druhé místo. Třetí se pak v cíli objevila Lucie Nedomová /Kometky Lysice – 40:39/.
Závod rozhodně není žádná procházka lesem
Desátý ročník Nemojské devítky, Memoriál Ing. Miloslava Gábra, který je věnovaný také památce Karla, Jiřiny a Zdeňka Smutných, opět uspořádal atletický klub Drnovice ve spolupráci s OÚ Nemojany a Luleč za přispění místního Sokola, který poskytl zázemí pro běžce ve své budově.
Také tento závod, další ze seriálu Nemojského běžeckého léta, je zařazený do Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje a do okresní běžecké soutěže Vyškovská běžecká tour a i letos do Okresní blanenské ligy.
Náročná, ale opravdu nádherná trasa závodu vede po asfaltových lesních cestičkách v hlubokých lesích Drahanské vrchoviny až ke známé turistické křižovatce Tři javory.
Trať je skutečně těžká, neboť je nutné nejdříve zdolat převýšení 250 metrů, což není až tak tragické, jako potom návrat do cíle po stejné cestě z kopce dolů. A po silnici je to opravdu pořádný fofr.
Ideální běžecké počasí
Je to překvapivé, ale stejně jako loni i letos sedlo počasí. Po těch vedrech z posledních let letos byla spíš zima, tak to běžcům celkem vyhovovalo. „Už mi to běhá dobře,“ konstatoval v cíli Martin Kučera. „Rozhodl jsem závod raději do kopce a dolů pak šetřil nohy. Je lepší to tak udělat než potom tři dny nechodit.“
„Ze začátku jsem se držel Martina, ale to jsem neměl dělat,“ přiznal se mi Tomáš Navrátil. „Docela jsem se kousl a pak se z toho až nahoru vzpamatovával. Teprve dolů jsem se rozběhl a utekl Lukášovi.“
„Jsem spokojený,“ celkem lakonicky odpověděl na dotaz, jak se mu běželo, Lukáš Soural. „Trať zase tak náročná nebyla, možná jsem mohl běžet i rychleji.“
„Udržela jsem vysoké tempo nahoru a dolů už to pak šlo samo,“ řekla mi Martina Vévodová. „Ani jsem netušila, o kolik jsem posunula traťový rekord,“ zářila pak při vyhlašováno vítězů.
„Do kopce jsem se snažila makat, ale dolů jsem šla opatrně,“ popisovala mi závod Irena Pospíšilová. „Po zranění svalu jsem raději stehno dolů šetřila a nesnažila se běžet rychle. Jsem ráda, že to drží a nechtěla jsem si s tím něco zase udělat.“
„Teď mi to moc neběhá,“ odmítla mou pochvalu za výkon Lucie Nedomová. „Ale na podzim už to bude zase dobré. Pevně tomu věřím,“ řekla mi ještě pak na závěr našeho rozhovoru.
Je ale pravda, že se asi běželo všem dobře. Možná až na nějaké výjimky. Podmínky na to byly ideální, tak si vesměs všichni závod užili a náročnou trať pořádně vychutnali, pokud to tak vůbec jde říct, protože na Nemojské devítce se fakt odpočívat nikde nedá. Do kopce se jde naplno a z kopce dolů po obrátce na doraz.
Jak vidíte sami, po zdejší trati to určitě není žádná procházka růžovým sadem, ale spíš náročná a hodně specifická dřina.
Přesto se sem vytrvalci rádi vracejí, protože nikde jinde podobný závod není a každý se chce vyzkoušet, co to s ním udělá. A že po seběhu do cíle necítíte stehna, to mi můžete věřit. Ale to už tak prostě je. Nemojany jsou Nemojany a basta.