Počasí si z nás dělá blázny. Buď je vedro, nebo mlha a zima. A pořádně. Po parádním počasí v týdnu najednou v Hořicích mlha, že by se dala krájet nožem a celkem vlezlá zima. Jako na Dušičky. Však se taky blíží.
Vojtěch Grün opět bezkonkurenční
Je to tak. Pokud nepřijede někdo opravdu velmi dobrý, nemá na trati Hořické rokle Vojtěch Grün /Elite Sport Boskovice – 30:35/ konkurenci. I tentokrát utekl hned v prvním kole a pak si náskok v pohodě jen udržoval.
Na druhé místo se dravým závěrem v druhém okruhu posunul Petr Karlík /TriSki klub Márovky Blansko – 31:25,8/ a třetí pak doběhl Lukáš Koudelka /AK Drnovice – 31:37,2/, který sice předběhl celkově pak až čtvrtého Standu Širokého, ale náskok z prvního kola na Petra Karlíka neudržel.
Lucie Kučerová překvapila
Mladá triatlonistka z Ekolu Brno a věkem ještě juniorka Lucie Kučerová /Jedovnice – 36:42,7/ se pustila do náročné trati bez bázně a hany a velmi překvapivě udržela nastolené tempo až do cíle. Až druhá za ní skončila zkušená lyžařka Jitka Kalová /Skol Brno – 37:45,1/ a o třetí místo proběhl v cílové rovince obrovský souboj, v němž měla přece jen víc síly a udržela si tak náskok z trati Jana Kakáčová /Blansko – 38:30,3/ před mohutně dotírající Zdeňkou Komárkovou.
Hořická rokle byla obrovská tradice
V minulém století kdo neběžel Hořickou rokli, což byl tenkrát lyžařský běh s intervalovým startem, nemohl být uznán za běžce. Tak to alespoň platilo kolem Brna, Vyškova, Blanska a přilehlého okolí. A že tam startovaly legendy moravského vytrvalostního běhu, to mi můžete věřit. Škoda, že se nedá nahlédnout do těch prastarých výsledků, asi byste se divili, kdo že to všechno v Hořicích u Blanska závodil.
S tvrdým úderem nové doby se hodně věcí změnilo. Zanikla i Hořická rokle a až před desíti lety se podařilo Zdeňkovi Polákovi a pořadatelům z TJ Blansko, OBL, Western Sport Clubu Hořice oprášit starou tradici a obnovit v areálu penzionu u Strakatého koně slavný závod. Samozřejmě s atletickými pravidly a po jiných tratích. Ovšem je to zase náročný kros ve zdejších lesích, ale již s hromadným startem.
Běží se dva velmi těžké kopcovité okruhy v celkové délce 8 km a na trati dostanete pořádně zabrat. A přesto si tento závod opět získává čím dál víc své příznivce. Není divu, protože v Hořicích je opravdu nádherně.
Trať perfektní, značení skvělé, jen to počasí
Náročnou, ale opravdu hezkou trasu závodu si všichni závodníci pochvalovali, také značení bylo skvělé, zabloudit nikdo nemohl, jen ta mlha se nikomu moc nelíbila. Co se dá dělat. S tím už se musíme holt poprat. Je tu přece jen podzim a jako v létě už nebude.
„Měl jsem krosovky a na tom terénu se mi v nich běželo skvěle.“ konstatoval v cíli Vojta Grün. „ Navíc jsem se cítil dobře, tak jsem zkusil jít i na čas a jsem s výkonem spokojený.“
„Po prvním kole jsem si myslel, že je to ztracené. Jenže pak se najednou všichni přibližovali a já se dostal před kluky až na druhé místo,“ udiveně mi řekl Petr Karlík. „Ale jsem rád, takový terén mi sedí.“
„Petr se přese mě přehnal jako divoká voda,“ kroutil hlavou Lukáš Koudelka. „Ovšem to nevadí, beru i třetí místo. Zas tak moc často se na stupních vítězů neukazuji. I když je pravda, že z posledních deseti závodů se mi to poštěstilo devětkrát,“ dodal ještě, když se trochu zamyslel a spočítal si, jak se mu dařilo.
„Bylo to na mě hodně náročné. Ty kopce mi daly zabrat,“ přiznala se mi Lucie Kučerová. „Jsem na sportovním gymnáziu v Brně a pod Ekolem Brno se zaměřuji hlavně na triatlon, tak jsem si sem zkusila zajet odtrénovat.“
„Na to, co mám naběhané, jsem se asi zvládla dobře,“ mávla rukou nad mou pochvalou Jitka Kalová. „Ale mělo by to být určitě lepší.“
„Tak to bylo nadoraz,“ vyrazila ze sebe v cíli Jana Kakáčová, když se trochu vydýchala po zhroucení za čárou. „Zdeňka mě hnala celé druhé kolo. Ale to je dobře, já to potřebuji, abych se trochu zmáčkla a mělo to i tréninkový smysl.“
A víte, co se stalo po vyhlášení nejlepší závodníků? Normálně se rozpustila mlha a vylezlo sluníčko. Co se dá dělat. Počasí prostě pořád neporučíme.