Teplota kolem svou stupňů, ale syrový vítr, a k tomu pekelně studený, mlha, no, prostě hnusná syrovina, to byly celkem dost drsné podmínky pro vytrvalce, kteří se vydali na okruhovou trať se startem a cílem u penzionu U Hraběnky v Petrovicích. Psa by do toho počasí nevyhnal, ale běžci jsou blázni. Jen tak něco je nezastaví.
Pavel Hrdina je ve formě
Když po startu do kopce od penzionu vyrazil kupředu Pavel Hrdina /AK Perná – 17:24/, dalo se čekat, že mu bude asi dost těžko někdo konkurovat. Přesto se ho Vojtěch Grün /Elite Sport Boskovice – 18:19/ víc jak dva kilometry držel. Až potom Pavel znovu zrychlil a s přehledem nikým neohrožován si doběhl po Perné pro další vítězství.
O třetí místo se ovšem rozhořel tvrdý boj. Po celou trať běželi spolu bok po boku Stanislav Široký /AK Blansko Dvorská – 18:42/ a Lukáš Koudelka /AK Drnovice – 18:44/. Až v seběhu se podařilo Standovi díky lepší technice běhu Lukášovi odskočit a doběhnout si tak pro třetí místo.
Tereza Ďurdiaková oplatila porážku z loňského roku Martině Vévodové
Již před závodem bylo jasné, že se schyluje ke stejnému souboji jako v minulém roce mezi Terezou Ďurdiakovou /AK Olymp Brno – 19:23/ a Martinou Vévodovou /AK Perná – 19:50/. Až do posledního kilometru při náběhu do lesa se držely obě skvělé běžkyně spolu, ale tam tentokrát Tereza rozhodla závod stupňovaným tempem pro sebe. Odpoutala se od Martiny a už si pak v poklidu doběhla pro vítězství.
Třetí místo si pohlídala ve skvělé formě v poslední době běhající Lenka Jančaříková /AAC Brno – 20:28/.
Počasí je tu vždy v hlavní roli
23. ročník Hraběnčina běhání v Petrovicích opět uzavřel Okresní běžeckou ligu blanenských vytrvalců. Ze závodu se za léta jeho pořádání stala oblíbená a důstojná tečka za Vánočními svátky běžců ze širokého okolí. Trasa v délce 5,2 kilometru se startem vedle penzionu U hraběnky, naskýtá běžcům v tomto období všechny možnosti, které si jen dokážete vymyslet. Vše je závislé na počasí, ale i tak trať není vůbec jednoduchá. Jsou zde prudké seběhy i výběhy po silnici, přechod do lesního terénu a samozřejmě také tradiční doběh do cíle z kopce dolů.
Běželo se zde v minulých letech i v metrových závějích, stejně jako po souvislé vrstvě ledu, v blátě, pekelném mrazu i mlze, ale též někdy ve slušných podmínkách. Ty byly opravdu jen výjimečně. Vesměs se tu v kopcích nad Blanskem nedaleko Sloupu v Moravském krasu dá spíš počítat s tím nejhorším, co může běžec v tomto období na startu závodu očekávat. I letos syrově studené ovzduší s mlhou a větrem vytvořilo vcelku náročné podmínky, ovšem běžet se dalo, terén až na úsek v lese s blátem byl sice vlhký, ale nikde to neklouzalo.
Letos opět přes stovku běžců
Sice řada závodníků startovala o den dřív na Štěpánských bězích, ale do dalšího závodu druhý den se postavili opět. Tady to prostě patří k vánočnímu běžeckému folklóru. A nestartovat na Hraběnčině běhání to je pro běžce něco jako pro věřící nejít na Štědrý den na Půlnoční.
„Podle mě jsme začali pomalu,“ konstatoval po závodě Pavel Hrdina. „První kilometr za 3:15, to nebyl žádný fofr. Já se cítil dnes hodně dobře, taky mi to tak běželo, takže jsem po druhém kilometru zrychlil a pak si jen užíval běh až do cíle.“
„Já jsem si to šel dnes spíš odklusat,“ přiznal se mi Vojta Grün. „Včera jsem běžel v Syrovicích, jak mi Pavel odskočil, už jsem jen doklusal do cíle.“
„Nemohl jsem to jen tak Lukášovi nechat,“ usmíval se Standa Široký nad právě proběhnutým soubojem o třetí místo s Lukášem Koudelkou. „Z kopce před cílem jsem mu nastoupil, a pak už si náskok podržel až do cíle.“
„Uvidím, jak to dnes půjde,“ kroutila hlavou už před závodem Tereza Ďurdiaková. „Mám velké výkyvy ve výkonnosti. Po každém důležitém startu mi to tak neběhá a Martina si drží stálou formu po celý rok.“
„Dnes jsem dokázala držet dost vysoké tempo i v terénu a to zřejmě rozhodlo,“dodala potom při vyhlašování vítězů, po kterém mi pak ještě se smíchem řekla: „Tolik let sem jezdím pro krůtu za celkové vítězství, aby mě s ní vyfotili na stupních a pořadatelé nám dali jen poukázku. Prý se letos neurodily.“ Tak jsem k ní přistrčil jednu známou a výbornou běžeckou kolegyni, že jí tu fotku udělám. To jsem to schytal. Dobře mi tak.
„Tereza běžela výborně,“ naznala Martina Vévodová po závodě. „V tom terénu v lese jsem tak vysoké tempo už nedokázala udržet. Ale to nevadí, protože si myslím, že to dnes vůbec nebyl ode mě špatný výkon. Prostě byla lepší.“
„Konečně můžu normálně běhat a je to hned vidět,“ spokojeně se usmívala Lenka Jančaříková. „Nechala jsem si odoperovat achilovku a nemám žádné potíže. To je pak radost se jít proběhnout a závodit bez bolesti.“
A na její výkonnosti je to pořádně vidět. Nebudu prozrazovat věk, ostatně si ho můžete najít ve výsledkové listině (to to zase schytám), ale lítá jí to fakt parádně. Ostatně její kamarádka, prásknu to na ni, je to Lenka Topinková, druhá v této kategorii, také naznala, že už obě patří věkem mezi ženy, které budou mít potíže vůbec po tolika schodech, která vedly v kulturním domě v Petrovicích na pódium se stupni vítězů, vylézt. A také si pohledem dolů rychle rozmyslela seskočit, když viděla tu propast. Pomalu skoro jako nedaleká Macocha. Prý by to nemuselo dopadnout dobře. To jen dodávám, abyste viděli, jak perfektní atmosféra panuje na tomto skvělém závodě, kde se před koncem roku vždy sejde fantastická parta lidí, kteří propadli démonu běhu.
Je radost tam s nimi být a parádně se pobavit. Moc vám všem za celý letošní rok děkuji a věřím, že se budeme potkávat i dál. A hlavně se stejně skvěle bavit, jako dnes v Petrovicích.