Cestou do Hulína ukazoval teploměr kolem nuly, ale do rána u nás napadl poprašek sněhu, po kterém to nepříjemně klouzalo. Ovšem v Hulíně snad poprvé za ty roky, co tam jezdíme, bylo nad nulou a dokonce na závod vysvitlo i sluníčko, které sníh na silnici okamžitě rozpustilo a běžci na trati si museli připadat jako na jaře.
Trať se sice ztížila o další přeběh po mostě nad dálnicí, také vítr foukal zpátky proti, ale nebyl tak silný jako obvykle, kdy na otevřené trati vždy hodně vadil. Tak si myslím, že pro závod na toto období byly vcelku ideální podmínky.
Tomáš Navrátil je trochu jinde
Ani to jinak nejde napsat. Tomáš Navrátil /AK Kroměříž – 32:44,7/ sice první polovinu běžel ve dvojici s Radoslavem Šíblem /Ekodril Zlín – 34:11,3/, ale po obrátce zrychlil a s přehledem utekl svému soupeři o parník.
Třetí místo pak vybojoval v poklidu běžící Martin Kleibl /AK Kuřim – 34:41,4/.
Kristina Čablová si vítězství pohlídala
Je pravda, že po startu vyrazila Kristína Čablová /AK E. Zatopka Kopřivnice – 43:11,2/ dopředu velmi svižně, ale postupně poznala, že je její tempo příliš ostré a tak se zaměřila jen na pohlídání prvního místa.
Za ní se ovšem rozhořel boj o druhý flek. V něm byla nakonec o kousek lepší Veronika Brázdová /Sýkora runinng – 44:07,0/, když dokázala před cílem odrazit útok Veroniky Jinkové /Sadgym Zlín – 44:12,7/.
Organizátoři stále sledují termínovku
13. ročník Hulmenské desítky připravil triatlonový oddíl ASPOT Hulín v tradičním lednovém termínu, opět zase tak, aby se závod nekryl s několika dalšími v okolí.
Sice se běžel v Radosticích Brněnský běžecký pohár, ale ten absolvují zcela jiní běžci, kteří se směrem na tuto stranu vydávají závodit opravdu jen minimálně.
Všichni vytrvalci se v hlavním závodě se přijeli popasovat s obrátkovou tratí, která vedla z tartanového oválu na místním stadionu ven z města směrem až za Pravčice a zpět. Samozřejmě, že se běží po silnici a dokonce se po mostě tam i zpět přebíhá dálnice. A letos přibyl ještě další most přes dálnici, která sice pod ním není, ale snad někdy bude.
A že je ten náběh do kopečka, který tvoří mosty zejména zpět cítit, to si pište.
Ale i tak trasa není zvlášť ideálně rovinatá, takže rychlé časy se zde budou běhat asi dost těžko. Ale není to nemožné. Koneckonců v nedalekých Prusinovicích je mnohem náročnější trať při Rohálovské desítce a běhá se tam pěkným fofrem. Takže je to jen o běžcích a o tom, kdo co umí a dokáže zaběhnout.
Jaro v lednu
Opravdu podmínky byly celkem jarní a tak si všichni běžci pochvalovali, jak se počasí až překvapivě vydařilo. Nebývá to tu fakt zvykem. No, všechno je jednou poprvé.
„Běžel jsem do obrátky s Radkem,“ řekl mi hned po doběhu Tomáš Navrátil. „Jenže pak už mi nestačil, tak jsem si držel jenom své tempo. Ani jsem moc nepocítil, že je na trati další kopeček. Myslím, že to můj výkon nijak zvlášť neovlivnilo.“
„Já běhám jen do otočky,“ smál se Radek Šíbl, „dál už je to dlouhé,“ dokončil myšlenku, sedl na kolo a tradičně odjel trénovat, aniž by čekal na vyhlašování vítězů.
„Chtěl jsem se někde proběhnout po normálním terénu,“ usmíval se mému překvapení, že se v Hulíně objevil, Martin Klebl. „A udělal jsem dobře. Parádní počasí, rovinatá trať, sice jsem chtěl běžet rychleji, ale vítr zpátky mě trochu zbrzdil, tak jsem maximálně spokojený.“
„Je to můj první závod po roce,“ přiznala se mi v cíli hodně vyčerpaná Kristina Čablová. „Dost jsem to dnes překopla, přece jen zatím neodhadnu, jak na tom jsem a mám povahu závodníka, tak mi to nedalo a tím pádem jsem si dost závěr závodu protrpěla.“
„To bylo o chlup,“ odfoukla si za cílovou bránou Veronika Brázdová, když se otočila a zjišťovala, kde je její soupeřka. „Jsem ráda, že jsem to druhé místo vůbec udržela,“ dodala pak ještě při pohledu do výsledkové listiny.
„Začala jsem běhat, abych zhubla,“ řekla mi Veronika Jinková. „Jenže pak jsem si zkusila závody a zjistila jsem, že mi to půjde. Tak se snažím i závodit. Uvidím, jak mi to bude šlapat dál.“
Jako každý rok panovala na hulínském stadionu po závodě dobrá nálada běžecké party lidí, umocněná skvělým gulášem, kteří nikdy neopomenou přijet tam, kde vědí, že se jim bude líbit. A o to tu jde především. Dobře se proběhnout, někteří i pořádně potrénovat a hlavně se pobavit.