V Grymově přivítalo ráno vytrvalce hodně chladné počasí. Sice už bylo trochu líp, než v týdnu, ale pořád to mělo daleko do ideálních běžeckých podmínek. Co se dá dělat. Zrána to vypadalo, že aspoň nebude foukat. Ale Grymov nezklamal. Fučel zase polovinu trati ledový vítr proti. Příroda nám vrací to, jak se k ní chováme. Sice se všichni běžci těšili na rovinatou certifikovanou desítku a skvělé časy, které na ni v prvních jarních dnech zaběhnou, ale v takových podmínkách to prostě většinou moc nešlo. Ale výjimky se našly.
Jirka Matoušek táhl závod řediteli závodu Petrovi Kučerovi
Tak vypadaly první tři okruhy na trati. Jiří Matoušek ze Seničky /33:48/ táhl závod Petrovi Kučerovi /KES BUK Grymov – 35:04/ dokud Petr mohl, až pak si otestoval své schopnosti, kdy poslední kolo rozjel ve velmi ostrém tempu sám.
Třetí místo si po celý závod bezpečně kontroloval Pavel Dvořák /Biatlon Prostějov – 35:18/, ten se dokonce velmi rychle v posledním kole přibližoval i ke druhému Petrovi, ale už to nestihl.
Petra Kamínková si v Grymově opět kvalitně zatrénovala
Celkem jasné bylo již na startu, že Petra Kamínková /Best4run – 37:39/ bezpečně s velkým náskokem zvítězí. A to i přesto, že závod běžela jen tréninkově. Navíc v podstatě šla celou trať sama, takže předvedla i v tréninkovém tempu parádní výkon.
Za ní se na chvíli rozhořel boj od druhé místo. Jana Matějíková /Liga 100 Olomouc – 41:20/ sice závod zpočátku rozběhla velmi ostře, ale pak se stáhla zpátky ke třetí Lence Hrabovské /AK Drnovice – 41:32/ a spolu běžely druhé a třetí kolo. Až v posledním okruhu se Jana od Lenky odpoutala a svůj náskok už do cíle udržela.
Ve Velké ceně vytrvalců Olomouckého kraje se jede naplno
Již 10. ročník Grymovské desítky připravili v okolí Bečvy členové SK SALIX Grymov. Závod je zařazený jako osmý v pořadí do letošní Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje. Letos opět stál ředitel závodu Petr Kučera na startu. Na rozdíl od loňského roku Ale nebyl spokojený, protože příprava závodu a jeho organizace v takovém počasí mu vzala dost sil a na trati se pak necítil ve své kůži. Vytrvalce čekaly v Grymově čtyři okruhy po okolních asfaltových silnicích, vlastně cyklistických stezkách a samozřejmě také podél břehu Bečvy.
Ledový vítr a zima závod dost ovlivnily
Je dobré říct, že na přesné desítce v Grymově se dá běžet opravdu hodně svižně. Ovšem to je potřeba přece jen trochu větší teplo než šest stupňů pod nulou, které tam bylo na mém teploměru v autě, a také nesmí foukat ledový protivítr, který pocitovou teplotu vytáhl snad na deset pod nulou. Ovšem i před tyto komplikace se běželo vcelku svižně.
„Zimu jsem až tak moc necítil,“ konstatoval v cíli Jirka Matoušek. „Sice jsem běžel pomaleji, když jsem závod táhl Petrovi, ale poslední tři kilometry jsem si zkusil zrychlit a v pohodě držel tempo 3:10 na km, takže jsem spokojený.“
„Vůbec mi to dnes nešlo,“ kroutil hlavou Petr Kučera. „Nedokázal jsem se dostat do tempa ani pořádně zahřát. Je toho moc, když musím od rána všechno připravovat na závod a pak ještě zkusit běžet na nějaký slušný výkon. To prostě nejde.“ Zhodnotil nakonec své dnešní počínání na trati.
„Běžel jsem celou trať sám,“ řekl mi v cíli Pavel Dvořák, „ale zase tak moc mi to nevadilo. Dokázal jsem držet rovnoměrné tempo a dokonce jsem se v závěru dotahoval i na Petra.“
„Jsem ráda, že se mi podařilo udržet naprosto stejné časy v každém okruhu,“ mrkla se za cílem na hodinky Petra Kamínková při naší debatě po závodě. „A to jsem vlastně běžela pořád sama. Z toho mám fakt hodně velkou radost.“
„Zkusila jsem jít na čas, proto jsem tak po startu vypálila,“ přiznala se mi Jana Matějíková. „Jenže po první kole jsem cítila, že to dnes nepůjde. Proto jsem se stáhla zpátky k Lence Hrabovské a až v posledním okruhu pak zrychlila, abych doběhla druhá.“
„Mě taková zima a ledový vítr absolutně nevyhovují,“ glosovala podmínky Lenka Hrabovská. „Proto mě překvapil ten čas, co jsem tady dnes zaběhla. Na víc zatím nebylo. Poslední okruh jsem už šla na doraz, ale jakmile se bude běhat v teple, jsem schopná běžet o dost rychleji než dnes.“
I přes dost nepříznivé podmínky byli vytrvalci většinou spokojení, protože do Grymova se nejezdí jen pro výkony, ale hlavně pro pohodu rodinných závodů. A té se jim tam vždy dostane měrou vrchovatou.