Druhý ročník Zimního běhu Červenkou překvapil běžce i Karla Pikala, coby ředitele závodu, radikální změnou počasí, která se během noci překlopila do jara. V pátek se ještě po původní trati dalo jen s obtížemi jít, proto Karel změnil trať a nechal vytrvalce běžet po vesnici. Asi to bylo dobře, protože s takovým oteplením, která by trasu zprůchodnilo, se fakt nedalo počítat.
Mezi muži kraloval tentokrát Tomáš Blaha
Tomáš Blaha /AK Kroměříž – 37:15/věren své taktice, vyrazil po startu dopředu a brzy si vybudoval slušný náskok. O ten ovšem na obrátce prvního kola přišel, protože běžel do cíle. Než na to zareagoval, dostal se před něj Pavel Dvořák /Biatlon Prostějov – 37:47/.
Ovšem Tomáš zabojoval, Pavla brzy doběhl a hned mu také nastoupil a doběhl si pro vítězství. O třetí flek se ale rozhořel v závěru zajímavý souboj. V závěru se totiž Lukáš Koudelka /AK Drnovice – 39:36 / dotáhl až na Petra Hvolku /KILPI Racing Team – 39:29/. Ovšem Petr mu pak hned cukl a s přehledem si doběhl pro třetí místo.
Ženy opět ovládla Jana Matějíková
Mezi ženami nebylo o vítězství Jana Matějíkové /Liga 100 Olomouc- 45:38/ hned na startu žádných pochyb. V podstatě závodila stejně jako s loni jen s muži. Je ve skvělé formě a v poslední době nemá konkurenci.
Ve výborném světle se ovšem teď představuje Kateřina Ondrušík /AK Šternberk – 49:18/, která si pohlídala po velmi dobrém výkonu druhé místo před Zuzanou Hubáčkovou /AK Drnovice 51:09/, ta na rovině také zaběhla velmi slušně.
Zimní běh Červenkou podruhé
Druhý ročník Zimního běhu Červenkou připravil Karel Pikal jako čtvrtý závod Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje a zároveň je tato akce druhá v pořadí Hanáckého běžeckého poháru. Běžce čekaly tři okruhy po rovině v celkové délce 10,9 km. Ovšem na jiné trati než loni, jak jsem již napsal v úvodu. Zázemí pak vytrvalci našli zase v hostinci U Nádraží v Července, což je obec, které leží vedle Litovle.
Změnit trať mělo smysl
Tak nějak by se dal shrnout názor většiny běžců. Přece jen ještě v pátek byl část trasy pod sněhem a ledem, takže by to nebylo o běhu, ale spíš o tom, nic si neudělat.
„Trochu jsem nedával pozor při vysvětlování trati,“ konstatoval Tomáš Blaha ke své taktické chybě v prvním kole. „Ale držel jsem si rovnoměrné tempo a tak jsem Pavla dotáhl a nakonec jsem ani nemusel jít závěr naplno.“
„Tomáš mi hned v prvním okruhu utekl,“ řekl mi pak v hospodě po závodě Pavel Dvořák. „Sice jsem ho dotáhl kvůli tomu, že si zaběhl a ale i tak to bylo moc rychlé. Na rovině jsem mu stačit nemohl.“
„Čekal jsem druhou půlku závodu, že mě Lukáš doběhne, ale on to zvládl až na konec, tak jsem mu hned nastoupil a na to už nemohl stačit zareagovat,“ přiznal se mi Petr Hvojka za cílem.
„Dnes jsem tátu neporazila jako minulou sobotu ve Slavoníně. Na souboj vůbec nedošlo, byl lepší,“ smála se spokojeně Jana Matějíková. „Ale to nevadí. Hlavní je, že se mi běželo moc dobře a mám z toho radost.“
„Je zajímavé, že mi to začíná běhat až po třetím dítěti,“ kroutila hlavou Kateřina Ondrušík. „Ale samozřejmě jsem ráda, že mi to tak jde.“
„Na rovině se tolik netrápím, jako v kopcích,“ zhodnotila svůj výkon Zuzana Hubáčková. „Dnes už to bylo o hodně lepší a konečně jsem běžela aspoň trochu podle svých představ.“
Hned po skončení závodu se v hospůdce U Nádraží u dobré polévky rozjela tradiční pozávodní debata, kde si probrali všichni všechno, co mohli, ale hlavně se dobře pobavili, jak je v této perfektní partě, co se na zdejších závodech schází, obvyklé. A o to jde především. Odreagovat se, zasmát a také něco dobrého pro sebe udělat.