V Adamově u řeky Svitavy se už začíná projevovat jaro. Ono je tam celkem hezky v každém ročním období, ale samozřejmě na jaře, když se všechno zelená, asi nejvíc. Jen to zelenání je v hlubokém údolí řeky trochu pomalejší než kdekoliv jinde. Ale i tak je tam krásně a je to velmi oblíbená stezka i pro cyklisty. Jezdí se tudy až do Blanska.
Tomáš Večeřa se po zranění vrací ve velkém stylu
Tomáš Večeřa /AK Blansko Dvorská – 31:14/ dlouho absentoval mezi běžci, než se mu podařilo dát dohromady vleklé zranění. O to víc se mu teď ale daří. V Adamově si s přehledem bez velkého úsilí poradil se soupeři a nechal daleko za sebou druhého Stanislava Širokého /AK Blansko Dvorská – 31:40/, třetího Martina Vintrlíka /Triatlon Křepice – 31:55/ a čtvrtého Lukáše Koudelku /AK Drnovice – 32:13/. A běželo se svižně. Všichni čtyři si vytvořili nové osobní rekordy na této trati.
Zdeňka Komárková utekla ženám o parník
Je to tak. Zdeňka Komárková /Kometky Olešnice – 39:28/ neměla letos rovnocenné soupeřky. Vždyť druhá Mája Straková z Blanska /43:43/ a třetí Lenka Slabáková /AC Moravská Slávia Brno – 44:14/ za ní zaostaly ne o parník, ale přím o tři Titaniky.
V Adamově se běželo na Nový hrad již po dvanácté
Velmi hezký závod se běhá již jedenáct let v Adamově podél řeky Svitavy se stoupáním na historickou památku Nový hrad a potom zase zpět v celkové délce 8,3 km.
Celou sportovní akci pořádá oddíl orientačního běhu při TJ Spartak Adamov a mezi běžci si získává čím dál větší popularitu i přes klasické skromné podmínky, které jsou pro orientační běžce typické. Prostě se tam všem líbí, protože trasa má své specifické kouzlo, které jen tak běžně nikde nenajdete.
Co jsem zaslechl v cíli
Krásná trasa závodu, příjemné prostředí v přírodě, to zaznívalo ze všech stran. A je to pravda. Zdejší závod patří k těm nejhezčím, co znám.
„Ani jsem nemusel makat naplno,“ konstatoval v cíli Tomáš Večeřa. „S kopce od hradu jsem to pustil a pak už po silnici do cíle jen kontroloval odstup.“
„Netušil jsem, kdo je za mnou, tak jsem makal až do cíle,“ kroutil hlavou Standa Široký. „A nakonec to bylo dobře, protože jsem díky tomu vyhrál ve své kategorii.“
„Dotáhl jsem na silnici po seběhu z kopce až za Standu,“ kroutil hlavou po závodě Martin Vintrlík, „jenže on mi v té vlnce u řeky, kde to snad ani převýšení není, cuknul, já jsem vytuhl a bylo vymalováno.“
„To byl dneska mor,“ sotva mluvila Zdeňka Komárková, když se za cílem v hlubokém předklonu vydýchávala. „Byl to můj první závod a to já vždycky trpím, ale nechtěla jsem to jen odklusat. Ani to neumím, tak proto takhle teď vypadám,“ dodala pak ještě sebekriticky.
„Málem jsem nahoře běžela jinam,“ přiznala se Maja Straková. „Kdys mi neukázal cestu, zabloudila bych tam,“ poděkovala mi po závodě. Já tam jel zrovna na kole, tak jsem ji navigoval. Proto to nakonec dobře dopadlo.
„Z kopce, to je moje,“ jásala spokojeně Lenka Slabáková, „to já umím. Zato nahoru, to jsem dnes fakt trpěla, ale povedl se mi udržet kontakt a v seběhu jsem to už pustila dolů naplno. Mám z toho obrovskou radost.“ Pořadatele letos ne překvapil velký počet běžců, který se objevil na startu. Byl jich tradiční počet, proto všechno s bravurou zvládli a přispěli tak měrou vrchovatou k parádnímu dopoledni v Adamově. Malé závody mají své obrovské kouzlo a Běh na Nový hrad k nim bezesporu patří.