Po loňské úspěšné obnově legendárního Běhu Drahanskou vrchovinou, memoriálu Zdeňka Müllera, se pořadatelé z AK Drnovice rozhodli pokračovat v tradici ovšem již na nové trati. Zájem od běžců byl poměrně velký a překrásná příroda Drahanské vrchoviny vždy láká k proběhnutí. Navíc byl závod zařazený tak do Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje, což prospělo k jeho další propagaci.
Lukáš Kučera zvítězil s přehledem
Při současné formě Lukáše Kučery /Eleven Run Team – 48:59/ bylo celkem jasné, že na trati nebude mít soupeře. Ovšem fantastickým způsobem se vrátil na závodní dráhu po dlouhé době zaviněné vleklým zraněním Petr Hének /AK Drnovice – 50:11/, který se pořád držel Lukášovi na dohled a doběhl se v pohodě pro druhé místo.
Tomáš Blaha /AK Kroměříž – 51:32/ si pak spravil náladu po nevydařeném závodě ve středu v Boskovicích a pohlídal si třetí místo.
Za ním se stále držel v kontaktu Tomáš Steiner /AK Drnovice – 52:11/ , který se také vrací po zranění, ale přece jen potřebuje víc času, aby se dostal do své původní formy.
Irena Pospíšilová si moc neodpočinula
Také Irena Pospíšilová /AK Drnovice – 58:40/ neměla mezi ženami konkurenci stejně jako Lukáš Kučera mezi muži. Ovšem stejně podle svého zvyku běžela naplno, tak si moc před nabitým závodním květnem neodpočinula.
Ve výborné formě je stále Lenka Jančaříková /AAC Brno – 1:00:17/, která si hlídala druhé místo před také velmi dobře běžící Lenkou Hrabovskou /AK Drnovice – 1:03:34/.
Běh Drahanskou vrchovinou pokračuje dál
Udrželi jsme pohromadě tým, který se rozhodl po loňské úspěšné premiéře legendární akci dál pořádat. Pořadatelé z AK Drnovice společně s OÚ Olšany opět trochu změnili trasu, protože to vyžadovali okolnosti výstavby kulturního domu v Olšanech. Nádherná trasa po Drahanské vrchovině měla posunutý start a také cíl až k rybníčku nad obcí a byla tím zkrácená na 14 km.
Po startu se běželo ke Třem javorům, odtud na rozcestí Kalečník, pak dál směrem k hlavní silnici Pozořice – Hostěnice, ovšem asi 300 metrů před ní se na křižovatce U židličky odbočilo dolů k chatě Jelenice a pak podél rybníků se běželo zase na Kalečník a přes Tři javory zpět do Olšan. Prostě nádhera. Vše po lesních silničkách bez automobilového provozu. A v přírodní rezervaci. Není co dodat. Kdo to tam neznáte, je zde přímo cyklistická dálnice. Můžete si to i projet.
Všichni běžci zase skládali poklonu
Po loňské premiéře této trati jsme věděli, že se bude líbit. Navíc vyšlo parádní běžecké počasí. A opravdu také letos byli běžci i jejich doprovod nejen nadšení, ale přímo unešení. Mám z toho radost. My všichni místní máme zdejší přírodu nesmírně rádi, tak proč ji neukázat i našim kamarádům, kteří se sem až tak často nedostanou.
„Mám teď docela nabitý týden, ve středu běžím v Rohatci, tak jsem rád, že nebylo nutné dnes jít naplno a jen si spíš velmi kvalitně odtrénovat,“ zhodnotil svůj výkon a naznačil další závodní plány Lukáš Kučera.
„Konečně mě nebolí noha a hned to bylo znát,“ spokojeně mi řekl po závodě Petr Hének. „Tak se příští týden uvidí na Boráku, co to vydrží.“
„Dnes to bylo dobré,“ zhodnotil své pocity Tomáš Blaha. „Už jsem se netrápil jako ve středu a hlavně jsem běžel i pocitově dobře. Takže jsem spokojený.“
„Když já ani volně běžet neumím,“ přiznala se mi Irena Pospíšilová, když jsem jí naznačil, že tak rychle ani nemusela běžet. „Jdu pořád, co to dá, snad to nebude ve středu v Rohatci cítit.“
„Vůbec jsem nevěděla, co se mnou taková délka trati udělá, ale překvapivě s tím nebyl problém,“ culila se v cíli Lenka Jančaříková. „Na, to, co mám naběhané, to šlo parádně.“
„Pořád mě bolí záda, tak jsem se z kopců dolů ani moc nepouštěla, ale pocitově to bylo dobré,“ konstatovala při vyhlašování vítězů Lenka Hrabovská. „A navíc je tam všude moc hezky, tak byla radost se v těch lesích proběhnout. To pak člověk zapomene chvílemi i na každou bolest.“
Radost z proběhnutí v krásné přírodě měli všichni a tak v cíli u domácích buchet panovala velká pohoda. Jak to jen popsat. Prostě spokojenost až do nebe. Jak od závodníků, tak i od pořadatelů.
Je radost v takovém prostředí běhat a pořádat závody. I když také ve zdejších lesích jsou patrné obrovské zásahy po těžbě stromů napadených kůrovcem. Buďme tedy za to vděční, že ještě taková krásná místa u nás vůbec jsou. Nemusí to být na dlouho.