Po pátečním zahradním deštíku se v sobotu opět zatáhlo a podmračená obloha slibovala další déšť. Ten také přišel. Sice drobný, ale vytrvalý. Ovšem v lese bylo příjemně. Mnohem lépe, než v minulých letech, kdy slunce rozpalovalo asfalt doběla. Na léto tady snad poprvé vcelku přijatelné běžecké podmínky.
Ostatně onen pověstný kopec na trati, ze kterého mají někteří závodníci zejména z okolí Olomouce osypky předem, běžce zahřál až až. Do závodu se zase přimíchali ultravytrvalci, kteří ve dvě v noci vybíhali z Lomnice na Transmoravský masochistický běh na 161 km, protože jejich trať vedla i po trase závodu v Nemojanech, kde se otáčeli.
Lukáš Kučera utekl hned po startu
Lukáš Kučera /ELEVEN RUN Team – 31:54/ vyrazil hned do kopce velmi ostře a brzy si vybudoval náskok, který až do cíle neustále navyšoval. Za ním se po obrátce objevil druhý Tomáš Steiner /AK Drnovice – 33:18/, který letos také raději zabral nahoru, dolů se pak už jenom vezl a kontroloval si druhé místo před Lukášem Souralem /VSK UNI Brno – 33:28/. Za ním se potom držel v těsném závěsu objev sezóny junior Tomáš Bohuslav /AK Drnovice – 33:52/.
Martina Vévodová opět rozmetala traťový rekord
Trať Nemojské devítky bez debat neskutečně sedí Martině Vévodové /Lokomotiva Břeclav – 36:15/. Posunula traťový rekord o dalších neskutečných 31 vteřin a pro ženy čas na této náročné trase uvedla za hranice možností.
Druhé místo si drtivým finišem vybojovala Pavlína Poláčková / AK Drnovice – 38:28/, která tedy po návratu ze studií v e Španělsku opravdu na závodech řádí.
Ovšem nakonec třetí Lenku Jančaříkovou /AAC Brno – 38:31/ předběhla až v posledních stovkách metrů.
Irena Pospíšilová /AK Drnovice – 40:30/ si přijela zkusit po třech týdnech, kdy léčila zranění, jak se jí poběží a její výkon stačil na čtvrté místo. Pátá proběhla cílem Nina Bartoňková /AK Drnovice – 42:41/ a šestá Silvie Divišová /AK Drnovice – 43:32/.
Závod rozhodně není žádná procházka lesem
Dvanáctý ročník Nemojské devítky, Memoriál Ing. Miloslava Gábra, který je věnovaný také památce Karla, Jiřiny a Zdeňka Smutných, opět uspořádal atletický klub Drnovice ve spolupráci s OÚ Nemojany a Luleč za přispění místního Sokola, který poskytl zázemí pro běžce ve své budově.
Také tento závod, další ze seriálu Nemojského běžeckého léta, je zařazený do Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje a do okresní běžecké soutěže Vyškovská běžecká tour. Náročná, ale opravdu nádherná trasa závodu vede po asfaltových lesních cestičkách v hlubokých lesích Drahanské vrchoviny až ke známé turistické křižovatce Tři javory.
Trať je skutečně těžká, neboť je nutné nejdříve zdolat převýšení 250 metrů, což není až tak tragické, jako potom návrat do cíle po stejné cestě z kopce dolů. A po silnici je to opravdu pořádný fofr. A je pravda, že se této trati začínají běžci bát. Na startu stojí pořád čím dál míň závodníků.
Opět stejně jako loni zklamal počet závodníků
Pořadatele pořádně zklamal počet běžců na trati. Nevím, co víc už pro běžce udělat. Nádherná trasa v lesích, plno občerstvení, které nikde jinde není, finanční prémie, pro každého tombola a skvělá kamarádská atmosféra za směšně startovné. Navíc ideální počasí, žádné klasické letní vedro. Dívám, že tady už ani pečení holubi přímo do huby asi nepomůžou.
„Raději jsem šel nahoru naplno,“ popsal mi svoji taktiku Lukáš Kučera. „Nechtěl jsem se dolů moc honit, proto jsem si udělal dostatečný náskok a jen ho pak hlídal. Ale i tak jsem to moc nevypouštěl.“
„Taky jsem zkusil jít nahoru rychleji, abych neměl takovou díru za ostatními,“ přiznal se mi Tomáš Steiner. „Z kopce jsem si kluky už stáhl a jen pak do cíle bez většího úsilí doběhl.“
„Už je to po nemoci dobré,“ naznal Lukáš Soural. „A bylo by to ještě lepší, kdybych nezávodil třikrát do týdne. Jenže mi chybí moc závodů, tak se musím teď pořádně otáčet, abych všechno stihl.“
„Šlo mi to samo,“ jen skromně pokrčila rameny na moje blahopřání k tak obrovskému posunu traťového rekordu. „Taky byly ideální podmínky, to se pak běží moc dobře,“ dodala ještě na závěr naší debaty.
„Měla jsem nahoru strašně tuhá lýtka,“ řekla mi Pavlína Poláčková po závodě. „ Proto jsem to asi tradičně nepřekopla, z kopce pak měla překvapivě dost sil, dotáhla se až na Lenku a pak jsem jí v závěru utekla.“
„Já bych raději běžela pořád nahoru,“ smála se u parádního občerstvení v Sokolovně v Nemojanech Lenka Jančaříková. „Dolů mi to nejde a trápím se. Není to pro mě ideální trať, ale s výkonem jsem spokojená.“
Je ale pravda, že Nemojské devítce se fakt odpočívat nikde nedá. Do kopce se jde naplno a z kopce dolů po obrátce na doraz.
Jak vidíte sami, po zdejší trati to určitě není žádná procházka růžovým sadem, ale spíš náročná a hodně specifická dřina. Zřejmě i proto letos zase moc vytrvalců nepřijelo. A to velká škoda. Je možné, že se závod díky tomu běžel naposledy.