K pořádnému běžeckému tréninku neodmyslitelně patří i různá cvičení, strečink, posilování a tak dále. Mnoho běžců také svůj trénink zpestřuje horským kolem, klasickým lyžováním a dalšími doplňkovými sporty podle ročního období.
Vzhledem k tomu, že nejsem typem sportovce, kterého by bavilo trávit hodiny v posilovně, hledám způsoby jak tělo posilovat přirozeně. Díky zranění kotníku jsem se postupně dostal i ke slackline (hovorově „chození po lajně“). Slackline jako doplněk využívají často zejména horští běžci (slackline propadl například i Kilian Jornet), pro které jsou právě svaly kolem kotníku a obecně stabilní svalstvo po celém těle nutností.
Pro některé lidi je slackline pouze zábavou do parku, pro některé posilováním, pro některé závodním sportem, či dokonce životním stylem.
Co to slackline vlastně je?
Ti z vás, kteří se se slackline ještě nesetkali, si mohou lajnu představit jako dynamický popruh, obvykle 2,5 cm nebo 5 cm široký, napnutý mezi dvěma pevnými body. Chůzí na lajně zapojuje sportovec celou řadu svalů po celém těle, které posiluje hledáním správného těžiště, tak aby se na lajně udržel. Tělo se tak díky chození po slackline učí lepší stabilitě, která je pro běžce bezesporu důležitá.
Zároveň sportovec na lajně zpevňuje svalstvo kolem kotníků, které dostávají zabrat například v technickém seběhu. Typickým zážitkem sportovce, který se na lajnu postaví poprvé, je že ho druhý den bolí svaly, o kterých ani nevěděl, že existují. Slackline se zabývají také fyzioterapeutické studie, které dokládají, že je výborný jak na zpevnění břišních svalů, tak i svalů zádových.
Kde slackline provozovat a co k tomu je potřeba
Nespornou výhodou sportu jako je slacklining je fakt, že ho můžete provozovat v podstatě, kde chcete. Pokud jste milovník přírody, potom pro vás bude určitě nejlepším místem les či městský park. Vyznavači chození po lajně tento sport milují mimo jiné i proto, že spojuje lidi. Spojení přírody a přátel tak ze slackline dělá skvělý doplňkový sport a zároveň zábavu, která prospívá tělu.
Obecně k natažení slackline potřebujete pouze samotnou lajnu (a systém upnutí, kterých je na trhu více) a 2 pevné body, za které se slackline ukotví. V případě ukotvení mezi stromy je dobré použít ochranu v podobě koberce či staré karimatky. Šetříte tak nejen stromy, ale i lajnu.
Jaké jsou typy slackline?
Pro začátečníka je ideální pořídit si takzvaný set, který většinou obsahuje lajnu včetně systému upnutí. Klasický základní set obsahuje tzv. ráčnu, která slouží k napnutí cca 10 metrů dlouhého lana. Lajny se potom dělí na trickline (popruh natažený cca 1 m nad zemí, většinou 5 cm široký určený k trikům), longline (delší než 30 m, ti nejlepší slacklineři jsou schopni přejít 300+ metrů) a highline, což se dá považovat za královskou disciplínu. Jedná se o popruh natažený ve výšce nad 10 metrů nad zemí, kde je nutné používat horolezecké jištění. Na highline si ovšem troufnu pouze ti nejlepší.
Ovšem pro běžce, který bude slackline používat jen jako doplňkový sport, je ideální slackline o délce cca 15–20 metrů. Myslím, že kratší nemá cenu kupovat, z vlastní zkušenosti vím, že desítka Vám po nějakém tom týdnu přijde krátká. Dobrým řešením, které nevyžaduje složitější systémy upnutí, ale umožnuje napnout delší popruh, je pořídit set s dvěma ráčnami, tak aby se lajna vypínala na obou stranách.
Závěrem snad jen tip vyloženě pro běžce. Pokud se slackline začínáte, nechoďte po lajně těsně před běžeckým tréninkem, ale spíše až pár hodin po něm. Kotníky a kolena budou ze začátku z nezvyklého nestabilního pohybu přece jen unaveny. Proto po prvních pokusech na lajně budou nohy při běhu náchylnější k zaškobrtnutí, které by mohlo vést k výronu či jinému zranění. V delším horizontu ale díky slackline získáte zejména v terénu mnohem větší jistotu došlapu a stabilitu.
