Emil Zátopek řekl: Když chcete něco vyhrát běžte sto metrů, když chcete něco zažít běžte maraton. A přesně touhle větou odstartoval první hradecký maraton, pan Jiří Soukup úžasný člověk, úctyhodný pán a hlavně famózní běžec.

Je ráno 11.10.2015. A já se připravuji na odstartování maratonu, jen se protáhnout, zahřát svaly a vyběhnout. Mobil připevněný na mě ruce zacinká. HODNĚ ŠTĚSTÍ!! Myslím na tebe! A běž hlavou! (navíc jsou to jenom 4 desítky a to je přece prd) Máš na to! TVŮJ NEJVĚTŠÍ FANOUŠEK.! Je úžasná, moje nejlepší kamarádka a tak vyrážím obhlédnout startovní pole s vekou podporou a okouknout jestli neběží někdo známý. Potkám svého kamaráda bývalého spolu běžce ale ani si mě nevšimne, možná je to tak lepší..:)

Už stojíme nachystaní až pak Soukup odstartuje závod. Hlavně si zavažte pořádně tkaničky, říká. A je odstartováno, první věc co mě napadne, ty lidi běží nějak pomalu. :) To je první závod, kdy jsem tohle řekla. Možná proto, že je to maraton zasměji se a úsměv mi vydrží ještě pár kilometrů.

Přichází další myšlenka musím se někoho chytnout protože jestli budu celou dobu přemýšlet o blbostech, zblázním se. A tak asi na druhém kilometru potkávám Jitku Báječnou ženu v běhu, chvíli spolu běžíme a já od ní dostávám pár dobrých rad a za ně teď děkuji, byla můj první nový známí na Hradeckém maratonu.

Jitčina rada ať se zkusím držet se slečnami před námi, se mi zdála dobrá. A tak jsem se hned za občerstvovačkou připojila k usměvavým a upovídaným slečnám Mirce a Pétě. Byli veselé a rozhodně odhodlané, s nimi jsem měla pocit, že ani neběžím maraton, je to jen takový přátelský výběh. Byli jsme poměrně hlučná skupinka, lidé se smáli, když nejdřív slyšeli a potom i viděli vysmátou ženskou trojici. Sem tam se někdo přidal, holky si povídaly snad z každým, dokonce rozesmály i profíka vedoucího půlmaraton, jo to o té postavičce musel slyšet..:)

Běželo se mi krásně, kilometry utíkaly a já byla na dvacátém kilometru a cítila, že se mé tempo zpomaluje, holky mi utekly a já je zastihla až na další občerstvovačce. Pak jsem s nimi ještě chvíli běžela ale už jsem jim nestačila. A tak jsem pár kilometrů běžela sama ale brzy mě doběhl pán, který s námi předtím chvilku běžel. Měl velký běžecký batoh, úplně napěchovaný věcmi, myslím že se jmenoval Pavel. Pojď, běžíme. Oslovil mě a tak jsme běželi. povídali jsme si o všem možném, zdravili běžce, které jsme potkali s Mirkou a Péťou.*

Dalšího nového známého. To je přesně to, co jsem na běhu měla ráda. Víš co jsem si napsal do kalendáře.? Uběhnout nebo zemřít.. Zemřít se mi ještě nechce. Bylo to fajn a tak jsme běželi. Všechno mě bolelo a jsem si jistá, že jsem si párkrát stěžovala. Pavel teda pokud se tak jmenoval po chvíli řekl, Víš co je fajn.? Že teď, jak už mě bolí úplně všechno se ta bolest jako by ztrácí. Jo, měl pravdu, žádná bolest už nevyčnívala, bolelo mě snad úplně všechno..:)

To už jsme se dostali k poslední občerstvovačce, byli jsme asi pět kilometrů od cíle já byla šťastná, dokážu to. Ozvalo se zatroubení a já se trochu lekla ale když jsem se otočila viděla jsem usměvavé hasiče (to je moje), usmála jsem se a mávla. Příjemná reakce na nápis na mých zádech HASIČKY ZVOLE.

To, už jsme se byli skoro na dohled cíle, ještě potkáváme Péťu. A pak už dobíháme do cíle. Dostávám na krk vysněnou medaili a v srdci cítím velkou úlevu. Já to dokázala, hrálo mi hlavou. Na občerstvovačce jsem se nadlábla, zkusila se protáhnout, moc to nešlo. Ještě jsem odpověděla na otázku neznámého běžce: Tak jak..? Usmála jsem se a řekla: Žiju.! Usmál se,myslím, že mohl mít stejné pocity..:)

Pak už jsme nasedli do auta a jeli domů. Doma na mě všechno spadlo, sedla jsem si na schody, rozklepala mě zimnice a já se začala šíleně smát. Takový ten smích, když nikdo neví jestli brečím nebo se směji. Uběhla jsem maraton v čase 05:18:41.

PS: A přesně tady platí Zátopkův citát, protože já zdaleka nevyhrála ale vyhrála jsem nad sebou a něco zažila a to je přece krásný.

Děkuji Jitce, Mirce, Pétě, Pavlovi a další běžcům za podporu na trati a gratuluji vám.. Mojí rodince i kamarádům, i těm patří velký DÍK, ta to, že mi věřili a podporovali mě..Jste nejlepší..:)