Opravdu snad u všech vytrvalců na startovní čáře Grymovské desítky, kteří závodili minulý týden v Prusinovicích, byla znát trochu únava po absolvované Rohálovské desítce. A že se nás tam v Grymově zase sešlo. Rekordních 125.
Proto se také nikdo z elitních běžců nerozhodl sekundovat Tomáši Blahovi /AK ASICS Kroměříž/, který se již v prvním kole odpoutal od ostatních borců a nikým neohrožován se dostal v čase 32:55 do cíle na prvním místě. Za ním tři kola společně běželi David Pelíšek /AK Olomouc/ a ředitel závodu, domácí Petr Kučera /SK SALIX Grymov/. Nakonec v poslední kole David trochu přidal a své druhé místo okořenil časem 33:42. Petr Kučera za ním pak dosáhl času 34:10.
Mezi ženami rozběhla ve velkém stylu závod též domácí Jarmila Palíšková /SK SALIX Grymov/ a časem 41:31 nejenže zítězila absolutně, ale také si vytvořila velmi kvalitní osobní rekord. Druhá doběhla Mirka Hanáková /Sokol Bučovice – 44:03/ a třetí pak nejstarší žena v startovním poli Marie Hynštová z Vyškova /44:29/.
Velkou cenu vytrvalců Olomouckého kraje zahájily i děti
4. ročník Grymovské desítky připravili v okolí svého sportovního areálu členové SK SALIX Grymov. Závod je zařazený již jako šestý v pořadí do letošní Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje a také se počítá do Grymovského poháru.
Zároveň zde také zahájily svoji Malou cenu mladých vytrvalců děti všech věkových kategorií. Ty v průběhu roku čeká pět závodů, z nichž se pak tři nejlepší výsledky budou počítat do celkového hodnocení této pohárové novinky.
A hned se na začátek postavilo na start skvělých 62 mladých běžeckých nadšenců.
Dospělé vytrvalce zde čekaly čtyři okruhy po okolních asfaltových silnicích a samozřejmě, jak to ani jinak v Grymově a podél břehu Bečvy není možné, trasa vedla po téměř dokonalé rovině. Jediným problémem je zde obvykle jen vítr. A ten se letos nenechal zahanbit, neboť postupně v průběhu závodu sílil a v druhé polovině okruhu fučel přímo proti běžcům, takže se opravdu nedalo běžet moc rychle.
Postřehy a přání nejlepších mužů a žen
„Chtěl jsem původně běžet s Davidem Pelíškem,“ tvrdil mi Tomáš Blaha, „ale on se ke mně nepřidal, tak jsem se do toho pustil sám. První pětku jsem měl za 16:15 a nikdo za mnou nebyl vidět, proto jsem trochu zvolnil, ale i tak jsem se dostal pod 33 minut, což mě docela těší, neboť v součtu dobrá půlka závodu byla proti dost silnému větru.“
„Nemůžu běhat všechny závody naplno,“ poznamenal v cíli David Pelíšek. „Po tom, jak jsem vytuhl v posledním kilometru v Prusinovicích, jsem se dnes chtěl dát závod spíš tréninkově a to jsem taky dodržel.“
„Celou cestu jsem přesvědčoval Davida, aby běžel se mnou a nechal Tomáše být,“ přiznal se mi unavený, ale spokojený ředitel Grymovské desítky Petr Kučera. „Mám toho pořád dost ještě od Prusinovic a potřeboval jsem se jen trochu tempově proběhnout. A byl jsem hodně rád, že mi David pomohl, přece jen to s ním šlo o hodně lépe.“
„Tak konečně,“ zářila spokojená Jarmila Palíšková za cílovým obloukem. „Poprvé se mi podařilo udržet nasazené tempo po celé trati a ještě k tomu doma. Co dodat. Mám radost, ale je pravda, že rovina mi sedí. V kopcích a v terénu mám značné rezervy.“
„Byla jsem s dětmi tři týdny na lyžařských kurzech a teď se znovu učím běhat,“ smála se bývalá česká reprezentantka v bězích do vrchu Mirka Hanáková. „Jsem z těch lyží dost rozhozená, ale určitě se to zase rychle srovná. Tady v Grymově jsem nikdy nebyla, ale moc se mi tu líbí. Trať dobrá, rychlá, organizace na úrovni, všechno klapalo jak má být,“ vysekla Mirka na závěr poklonu zdejším pořadatelům coby pořadatelka a ředitelka Běhu 28. října v Bučovicích.
Zato Marie Hynštová byla velmi nespokojená: „Celá zima nestála za nic. Věčně jsem byla nemocná a podle toho to taky tak vypadá. Snad už konečně bude teplo a já se trochu srovnám. Jinak ta sezóna nebude stát za nic.“
Já vůl
Já, co se pořád holedbám, jak při závodu přemýšlím, jak se vším, co nejlíp vykývat a kde se dá, si nějak pomoct, jsem dnes dostal facku přes celý ksicht, kdyby jen facku, přímo dokonalý direkt na solar.
Celou cestu jsem visel v háku za nejlepším šedesátníkem Petrem Čižmárem s hrůzou a děsem v očích, aby mě neporazil, neboť běžel opravdu mistrovsky, a já jen postupně cítil, jak mi jak mi nohy pomalu mění ve sto let starý portlandský cement. Kličkoval jsem za ním proti větru jako cyklisti v háku na Tour de France, jen abych to nějak zvládl a udržel se ho.
V posledním kole jsem se i místy nahlas modlil. To si všichni ve skupině mysleli, že jsem v posledním tažení, protože ty skřeky, co jsem vydával, volaly už jen po rychlovce.
Je mi jasné, že asi nebylo rozumět slovům. Přísahám fakt, že jsem sice poněkud nesouvisle, avšak přesto vytrvale, vzýval všechny svaté. Ale opravdu jsem byl ještě při vědomí a taky jsem jim to dokázal v poslední dvoustovce.
Rozjel jsem finiš jako za mlada, sprostě utekl všem, co mě dovlekli do cíle a spokojeně pak doklusal pod oblouk.
Já vůl. Běžel tam s námi nový neznámý padesátník, dotáhl jsem se přitom na něho, ale nechal ho pak být. Nevěděl jsem, že patří do mé kategorie. Špatná taktická příprava na závod. Dobře mi tak. Nemám taktizovat, ale běžet co to dá.
Otázka je, co by to po Prusinovicích vůbec dalo, že?
Výsledky
Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu. Často se liší svými názory od ostatních a mnohdy jde tvrdohlavě proti zkostnatělým názorům některých lidí.
