(Spolu)připravit závod a pak ho vyhrát, tomu se říká opravdu full-time džob. Martin Gabla to dokázal se svoji parťačkou Barborou Jíšovou až na čtvrtý pokus. A napřesrok se může na už legendární Koloběh mezi Řípem a Prahou vydat v klidu ve dvojici se svoji ženou Martou.
Teď mu ji musel doprovázet kamarád Michal Borský, motoristický publicista a běžec… Ač dnešní doba častým používáním vznosné přívlastky a superlativy spíše degraduje, pro některé akce skutečně platí. Že je tenhle Koloběh vskutku kultovní záležitostí se vším všudy, poznal autor těchto řádků při své live premiéře na vlastní kůži.
Matka zakladatelka, multisportovkyně a kaskadérka, Hanka Dvorská, byla jako jediná na trase už po sedmadvacáté. Tehdy v raných devadesátkách si jednoho dne rozhodla s manželem zpestřit čas pečení vánočního cukroví. A dnes? Dvě stě dvojic naplní limitovanou kapacitu za dva dny, jede se nadupaný závod, ale stále i partnerský teambulding. Účastníky navezlo k Řípu v šest ráno sedm autobusů a dva kamiony s koly.
Pravidla jsou jednoduchá. Muž a žena se vydají z mýtického Řípu (455,5 metru) po červené turistické značce cestou necestou až do Prahy. Kdysi do bytu Dvorských v Holešovicích to bylo rovných 50 kiláků, dnes do trojské loděnice USK/FTVS zhruba o tři míň. Přes Mlčechvosty, Nové Ouholice, Kralupy, Chvatěruby…
Jeden běží, druhý jede na kole, řídítka se předávají se podle libosti z ruky do ruky. Stačí jednoduchý propočet tempa nejlepších (vítězové letos 2:57), hluboko pod 4 minuty na kilometr. Vezmete-li v úvahu část trati neprostupným hvozdem a k tomu pár kopečků, na stezce z Klecan podél Vltavy do Troje to chce „řezat“ pod 3:30! Tedy střídat klidně po dvou stech metrech.
„Martin to bral vážně, moc chtěl vyhrát. Hnal mě, měl to rozpočítané, já šla víc pocitově,“ říkala v cíli spokojená Bára Jíšová, členka české vytrvalecké špičky (mj. loni pražský půlmaraton za 1:18) a doktorka z Motola. „V těžších úsecích z kopce si bral kolo on, do kopce jel taky,“ dodávala k taktice. Namísto, aby milovník extrémních výzev jel v pohodě na konci s červenou lucernou a sbíral odpadlíky, hnal to na špici.
Na vrcholu Řípu vyslaly startovní pole do akce zvony svatého Jiří (z roku 1491) a svaté Marie (1501) z románské rotundy svatého Jiří, která tu stojí už víc než tisíc let. Hned drsný sešup nadělil pole, bikeři klouzali po vlhkých kamenech (tam kde se loni hodně poboural Dalibor Gondík) i běžci skotačili dolů po skalkách. Dál se letělo po vsích, lesích i polích až dolů k Vltavě. Letos borce nesužoval mráz, ani sníh a námraza. Svítilo slunce, teploměr šplhal k desítce, jen dost fučelo. A víte, že na kole to bývá vždycky proti…
„Martin si na půlce spočítal, že jdeme na traťový rekord manželů Gerychových. Byli jsme sami vepředu, ale vůbec nezvolnili. I když jsme ho nakonec nedali,“ vyprávěla ještě Bára Jíšová. Přitom už na pátém kilometru se lehce zaběhli, jenže následující dvě dvojice férově počkaly.
Druhá tak skončila dvojka ve složení kanoista a běžec Lukáš Přinda s Danielou Havránkovou, loni třetí na mistrovství ČR v maratonu. Třetí Josef Rendl s vytrvalkyní Radkou Churaňovou, která měla krátce za sebou maraton. „Měli jsme trošku problém s kolem, něco jsme ztratili,“ říkal. Nechyběl ani Miloš Smrčka, který táhl nezdolnou organizátorku Hanku Dvorskou, a další. „Pokud to dám pod čtyři, půjdu za rok zase, i když mě všechno bolí,“ smála se.
„Parádní zážitek, skvělá akce, musela jsem si pěkně hrábnout,“ říkala Radka Faltusová. Pochvalovali si snad všichni další. Včetně píšící běžecké cestovatelky Ivana Pilařová, která spolu s manželem Liborem uzavřela pole za 6:07.
V cíli čekal vyhřívaný stan s jídlem a pitím, sprcha i sauna v loděnici s koupelí ve Vltavě. Hlavní cena bohaté tomboly počkala na vítěze až na třetí pokus. Až se zdálo, že ji nikdo nechce. Jenže divíte se – samostatný seskok z letadla?! I to je cena Koloběhu, vždyť pořadatelé jsou paraglidisté a base jumpeři…