Občas mě napadne vyrazit mimo obvyklé závody a už na jaře mě zaujala akcička pražské firmy Euforie pod názvem 3 přehrady. Na Želivce u Želiva jsem byl před 40 lety na táboře, takže to byl návrat do známých míst. A jak v závěru pravil moderátor: „Je vidět, že euforie z běhu se díky Euforii dostavila“.

Závod byl prezentován jako hlavně soutěž štafet na 3×10 km, ale byla i soutěž jednotlivců. Trať skutečně náročná, suprově označená. Perfektní zázemí akce, kde se za sychravého počasí bylo možné i osprchovat ve skutečně vařící vodě. Teplé jídlo a kdo se včas přihlásil dostal nejen tričko s emblémem běhu.

Štafet bylo nakonec 27 a jednotlivci nedosáhli tohoto počtu. Šel jsem tedy jen první úsek a stálo to za to. Po pěti pohodových kilometrech ze Sedlic do Želiva po proudu řeky, probíhalo se i zdejším klášterem, z kterého soudruzi udělali pobočku psychiatrické léčebny se zaměřením na alkoholiky. Poté však následovaly pasáže, za které by se nestyděl ani proslulý Olaf. Dokonce jeden borce si zde propíchl větvičko stehnou, doběhl úsek a byl přepraven pořadateli k ošetření do nemocnice. Říkal sedm stehů.

Soutěž jednotlivců vyhrál Ondřej Pangrác za 2:36:52. Druhý Martin Dvořák dal 2:58:05. Za velkou zmínku stojí třetí Pavel Bělehrádek (64 let) – 3:02:00. Tento borec se stal v čase pod čtyři hodiny před čtrnácti dny absolutním vítězem Monackého terénního maratonu, kde se součet stoupání blížil ke kilometru. Nejlepší ženou byla Jana Hotařová za 3:21:19.

Soutěž štafet měla hvězdné obsazení. Z vícedenních štafetových akcí má zafixován na předních místech název týmu Winehouse – 2:11:32. Druhá byla sestava Amcykl 1 – 2:16:35. Úvodní úsek běžela mě povědomá žínka. Při vyhlášování jsem zjistil, že je to letos třetí z domácího šampionátu v půlmaratonu Petra Kotlíková, kde si tehdy dala osobák pod 1:20 hodiny. Třetí byli Chodci v tréninku za 2:21:36. Oceněn byl i nejlepší ženský tým – na 16. místě Vepřo knedlo zelo – 3:04:44.

Od startu uzavírala pole dvojička která si to dala celé. Musím smeknout před Martinem Šrámkem a Petrou Čermákovou, kteří s tratí bojovali úspěšně 5:27 hodiny.