V poslední době jsem zaznamenal, že většina běžeckých serverů řeší otázky běžeckého stylu, věnují neuvěřitelně prostoru a zanícené diskutují o došlapu.
Tábory, pata, špička a celá noha na sebe téměř pořádají „hony“, minimalisté proti maximalistům, téměř bratrovražedný boj, ale …
… ale přitom se mi zdá, že míjejí velmi důležitou typologii běžců, protože neberou v potaz, že běháme taky rukama.
Jak pobíhám a pozoruji všechny kolem sebe, tak jsem si dovolil začít stručnou typologii českých běžců a pobíhačů.
Intelektuál: Poznávací znamení, brýle, ruce drží jako lachtan, jako kdyby zrovna ještě psal na klávesnici… prostě ohnuté, vypadají zmrzačené, jako by mu nepatřily. Vyšší a propracované stadium tohoto stylu je
Kavárenský povaleč: Ten k tomu přidává jako kastovní znak výrazně odstávající maliček, patrně odkoukané z anglických filmů, jako znak vyšší společnosti při držení šálku kávy/čaje.
Kulturista/boxer: Ti běží relativně pomalu, demonstrují utajenou sílu, našlapuji opatrně, jako by tancoval v ringu.. Snadný poznávací znak – často v má rukou činky, při běhu posiluje, boxuje, mírně vytáčí zápěstí.. nebezpečný společník..
Mlynář/plavec/závodník: Také občas nebezpečný spoluběžec. Při běhu nebezpečně máchá rukama, získává poslední ztracené desetiny a setiny sekund pomoci pohybů vyvinutých paží.,. doslova plave vzduchem, využívajíc (často mohutných) svalů na rukou, rozený sprinter bez ohledu na délku tratě…
Tarzan/Amazonka: Zajímavý typ, při běhu pohybuje rukama směrem k hrudníku, takže to vypadá, že se buší do prsou. Velmi sugestivní až bojovný typ! Budí strach, pohyb rukou připomíná rituál před bojem, nezkoušel jsem oslovit, potřeba dalšího výzkumu.
Hadrák: Běžec-pobíhač, který při styku s veřejnosti ostentativně relaxuje, ruce většinou volně vlají podle těla. Zatím nevím, jestli tak běží i v soukromí, opět vyžaduje dodatečný výzkum.
Ultrák: Specifická kategorie, běžce soumara, který je připraven skoro na všechno. Většinou táhne v každé ruce láhev, případně ještě jídlo, baterku, mapu, s sebou případně stan, spacák, vařič a jídlo na dva dny.
Sokol: Můj oblíbený typ. Běží s rukama přilepenýma na prsou, nepohne s nimi ani o milimetr. Tyrš by měl radost, kolena zvedá vysoko, věk většinou 80 a víc, čas na maratón lehce nad třemi hodinami, poznávací znamení – zdraví spoluběžce hlasitým „Nazdar/Zdar“!
Japonský turista: V rukou má vždy v pohotovosti fotoaparát, se kterým i při běhu fotografuje kde co. Ono se něco chytí! Z běhu se většinou raduje až doma, kdy si prohlíží fotografické úlovky na svém počítači :-)
Žonglér/pejskař: Tak tuhle kategorii znám dobře – z ruky do ruky neustále přehazuje vodítko, na kterém se škrtí jeho pes. Různě při běhu tancuje, zamotává se, rozmotává se do vodítka. Šťastný pes a šťastný běžec.
Lidový vypravěč: Vyskytuje se při párovém nebo skupinovém běhu, máchá rukama, naznačuje velikosti čehokoliv, komplikované vazby v motoru nebo mezi lidmi… prostě, kdyby nemohl pohybovat rukama, tak nic neřekne (což by možná taky bylo dobře).
Sběrač: Kapsy běžecké bundy má většinou plné zajímavých kamínků, samorostů, hub, lesních plodů, jablek, švestek.. prostě úlovků z běhu. Při běhu přidržuje kapsy nebo využívá běžecké triko jako klokaní kapsu.. Mimo sezónu sbírá i odpadky a nosí je do kontejneru. Užitečný druh :-)
Vědec/programátor: Charakteristické znaky – jedinci mají zcela nezávislou horní a spodní polovinu těla. Zatímco spodní polovina těla vykonává něco, co lze s jistou mírou aproximace nazvat během, horní polovina těla si žije svým životem, respektive řeší zapeklitý problém. A protože na to mozek sám nestačí, je potřeba si pomoci rukama. Pokud rukama vodorovně krouží, může jít buďto o experimentálního fyzika, který urychluje částice v cyklotronu, nebo o programátora, který po způsobu Chucka Norrise právě proběhl nekonečný cyklus. Zato dvakrát. Pokud střídavě ukazuje levou a pravou rukou, půjde pravděpodobně o matematika, který střídavě dává ε(epsilon) a δ(delta) (vždy ale kladné). Jedinec odškrtávájící virtuální body je programátor ladící komplikovaný program.
Žena v tom: Vyznačuje se pobíháním osob něžného pohlaví, které na první pohled připomínají kategorii ‚Tyrš‘ (při běhu si rukama nenápadně přidržují rostoucí a vzdor nejmodernějším sportovním podprsenkám nekontrolovatelně se pohybující poprsí), ale k tomu si ještě pohrávají se šňůrkou u trenýrek a v nelogicky krátkých intervalech (2–3× za hodinu) zaskakují za keříky podél běžeckých tras a s mírně provinilým výrazem ulevuji svým přeplněným močovým měchýřům, aby se záhy blaženě a vyprázdněné opět vrhly na trať.
Znáte ještě jiné typy běžců? Napište do diskuze…
Autorem článku je Jan Honzade, Honzade je Janův pseudonym. Je rozeným optimistou a pohodářem, který stále něco nového objevuje ve svém běhání. Bloguje na poměrně hodně navštěvovaném 12HonzaDe, 34HonzaBezi.
