Ani zima, ani ranní déšť, který vytvořil na trati závodu dokonalou skluzavku vhodnou tak akorát pro dlouhé nože Martiny Sáblíkové, ale ne pro běžce, nota bene v silničních maratónkách, které měla většina závodníků na nohou, neodradilo 93 borců v hlavním závodě a 26 pak v kategoriích dětí, od startu v letošním Hraběnčině běhání.
A že se na tomto opravdu dokonalém běžeckém terénu děly věci, to si pište. Někteří předváděli takové baletní cviky, že by se za ně ani Vlastimil Harapes v době své vrcholné kariéry nemusel stydět.
Pamětníci, mezi které už také bohužel patřím, si nevzpomínali, kdy tu byl tak šílený podklad pro běžecký závod. A ti, co si nazuli tretry, což byli jen čestné výjimky, protože si je skoro nikdo nedovezl, rozhodně neprohloupili.
Také Dan Orálek /Moravská Slávia Brno – 18:05/, nakonec celkový vítěz, byl rád, že si nasadil nesmeky, což nakonec druhý v cíli, Jan Kohut /Newline TEAM – 18:52/, neudělal, stejně je sebou neměl, a určitě na to doplatil. Dan mu totiž vrátil porážku ze Štěpánského běhu v Syrovicích z předchozího dne i s úroky.
Také třetí muž absolutního pořadí, Vojtěch Grün /AC Okrouhlá – 19:05/, klouzal po ledě v silničkách, ale těsný finiš nakonec zvládl, když doběhl o dvě vteřiny před čtvrtým Ondřejem Novotným /VSK UNI Brno – 19:07/.
A co teprve, kdybyste viděli, v čem se pustila na trať vítězka žen, Milada Barešová /Bambas Skalice – 22:17/. Tak z toho by vás přecházel zrak a nevěřili byste, že na takových slikách se dá vůbec běžet a ještě k tomu i vyhrát.
Zato Magda Hajzlerová /AHA Vyškov – 22:39/ přistoupila k závodu zodpovědně a profesorsky nazula tretry s velmi velmi ostrými hřeby. A vyplatilo se jí to, druhé místo je toho důkazem. Třetí v cíli, Lenka Hrabovská /AHA Vyškov – 23:54/, si ovšem na tomto kluzišti i s krosovkami užila své a byla ráda, že uhájila místo na stupních vítězů před zle dotírající brněnskou běžkyní Magdou Krejčovou /24:06/.
Počasí je tu vždy v hlavní roli
18. ročník Hraběnčina běhání v Petrovicích opět uzavřel Okresní běžeckou ligu blanenských vytrvalců. Ze závodu se za léta jeho pořádání stala oblíbená a důstojná tečka za vánočními svátky běžců ze širokého okolí. I velmi kvalitní vytrvalci se zde rádi přijedou proběhnout a setřást nějaké to deko, které o Vánocích poněkud záhadně skoro pokaždé na většině z nás přibude.
A že se na start v penzionu U hraběnky nepostavila za roky konání této ojedinělé běžecké akce jen tak ledasjaká jména, to se dá zjistit i z dlouhé historie závodu.
Trasa, v délce 5,2 kilometru, naskýtá běžcům v tomto období všechny možnosti, které si jen dokážete vymyslet. Vše je závislé na počasí, ale i tak trať není vůbec jednoduchá. Jsou zde prudké seběhy i výběhy po silnici, přechod do lesního terénu a samozřejmě také tradiční doběh do cíle z kopce dolů.
Běželo se zde v minulých letech i v metrových závějích, stejně jako po souvislé vrstvě ledu, v blátě, pekelném mrazu i mlze, ale též někdy v ideálních podmínkách. Ty byly opravdu jen výjimečně. Vesměs se tu v kopcích nad Blanskem a nedaleko Sloupu v Moravském krasu dá spíš počítat s tím nejhorším, co může běžec v tomto období na startu závodu očekávat. A jak jsem uvedl již v úvodu, letos to opravdu stálo za to.
Jedině krátký úsek mezi obcemi Veselice a Vavřinec se běžel po mokrém asfaltu. Jinak to byl dokonalý led nebo zmrzlý a ujetý sníh.
Kde se tu takový terén vzal?
Přesně tohle byla nejčastější otázka mezi nevěřícně hlavami kroutícími běžci. Vesměs všude byly totiž silnice mokré a bez sněhu. Jenže Hraběnka opět vycenila zuby. A pořádně.
To mi potvrdil i Dan Orálek: „Nemít nesmeky, tak jsem se na tom ledě asi umlátil. S nimi se mi běželo parádně a ještě, že jsem si je vzal. I tak jsem začal opatrně, nemůžu už teď vyrazit po startu jako zamlada, ale pak jsem se dotáhl na Honzu a na rozdíl od něho i odrazil z toho ledu a to dnes bez diskuze rozhodlo.“
Jan Kohut to viděl jednoznačně: „Bez pořádného obutí se na tak kluzkém terénu nedalo vůbec běžet. V podstatě jsem šlapal vodu a stál skoro na místě. Byla to hrůza.“
I Vojta Grün byl z toho ledového děsu pořádně překvapený: „Doma na Okrouhlé, což jen pár kilometrů odsud, jsou silnice v podstatě suché. Vůbec jsme s tím nepočítali a tak jsem si to tedy v silničních botách vychutnal až do morku kostí.“
„Já jsem spěchala co nejrychleji na pořádnou silnici, abych se mohla konečně rozběhnout,“ smála se Milada Barešová, když jsem se ptal kam tak na tom ledě letěla. A pak mi ukázala podrážky svých maratónek a mně se protočily panenky. Sliky z formule jedna hadra.
„No, klouzalo to, máš pravdu, ale co jsem měla dělat, jiné boty prostě teď nemám,“ dodala ještě se smíchem a odklusala k autu. Domácí úkol splnila. Domů si odveze pořádnou krůtu, která se zde za první místo tradičně uděluje a to je obvykle silná motivace.
„Hecla jsem se ve finiši jako za mlada,“ s uspokojením konstatovala Magda Hajzlerová, když mě v závěru naprosto lehce přespurtovala. „Měla jsem pořádnou motivaci, když jsi mě předběhl před cílem a tak jsem se do toho pustila, ale je pravda, že mi hodně pomohly tretry. Běželo se mi v nich až na ten úsek po silnici perfektně a to rozhodlo.“
„Cítila jsem, že by to dnes mohlo jít,“ poněkud smutně přiznala Lenka Hrabovská, „ale to bylo tak všechno, co se pro to dalo udělat. Tento terén není nic pro mě, nedokážu se na takovém ledě pořádně odrazit a to hodně snižuje můj výkon.“
Zajímavý závod, zvláštní atmosféra a letití účastníci
Přesně tohle víme my všichni, co se v Petrovicích po Štěpánovi scházíme už léta. A věřím, že nás bude rok od roku víc a víc.
Výsledky
Foto 182× – mag80.rajce.idnes.cz
Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu. Často se liší svými názory od ostatních a mnohdy jde tvrdohlavě proti zkostnatělým názorům některých lidí.
