Nezdá se vám něco divného na tom, že u většiny běžeckých článků, kde je fotka, která je většinou ilustrativní nebo nějakým způsobem reprezentativní nereálná?
Na běhajících fotkách se ladným klusem pohybují dlouhovlasé blondýny, které vyloženě plují krajinou a jen tak mimochodem mají na hrudi startovní číslo.
Fotky jsou jedna věc a běžecká realita věc druhá. Jak se skutečně tváříme ve vypnutých situacích, kdy se maximálně soustředíme na výkon?
Jsme na závodech a nechceme nikomu dát nic zadarmo, je to bolest, pot a také grimasy, křeče v obličeji, kterými jsme ve finiši mnohdy svíráni.
Podívejme se na hvězdy i hvězdičky, jak se skutečně tváří když skutečně závodí a jde jim takzvaně o kejhák.
Ať běháme a tváříme se při běhu jakkoliv zvláštně, důležité především na tom je, že nás to baví a vidíme v tom uspokojení.
Z vlastní zkušenosti vím, že při závodě člověk neřeší jak se má tvářit nebo netvářit, tady je důležité závod doběhnout a při tom si ho užít.
Cílem článku rozhodně nebylo někoho zesměšnit nebo ponížit, chtěla jsem jen poukázat na to, jak ten běh všichni někdy žereme.
Autorkou článku je Věra Vjerka z Kopretinové ulice Hoštičková. Nejraději ze všeho má plavokoloběh. Často marně hledá kopce pro trénink v Českých Budějovicích. Ale jinak běhá všude tam, kam jí nohy donesou. V životním běhu i běžeckém životě má ráda hru fair play.
