Před týdnem se objevila na našich facebookových stránkách holka s cedulí. Provokujícím sloganem dokázala doslova způsobit poprask na českém Facebooku. Na této sociální síti zmobilizovala stovky běžeckých fanoušků a další desetitisíce se aktivně připojilo k její výzvě.
Fotografii, kde prosí lidi o podporu, aby taťka přestal kouřit a začal běhat, dalo palec nahoru více než 171.000 lidí! Neuvěřitelných 2.877 lidí mělo potřebu fotku okomentovat, nebo ji slovně podpořit, a co je absolutně největší pecka, která tatíka přímo katapultovala ze židle, je fakt, že fotku do dnešního dne shlédlo více než 1.728.200 uživatelů. A další stále přibývají.
O holce z Facebooku dokonce psali i v Blesku a na fotku vznikla i lehce politická parodie.
A tak jsme položili aktérce facebookové revoluce pár otázek.
Jak si se dostala ke sportu?
Odmalička jsem byla hodně živé dítko. Rodiče mi říkali, že jsem jako „šťír“. Už od tří let jsem se zúčastňovala dětských závodů na kole, v běhu a plavání v našem městě a většinou jsem tyto závody vyhrávala, vítězila jsem dokonce i nad stejně starými kluky. S nástupem do první třídy jsem začala navštěvovat i sportovní kroužky a následně odborně vedený plavecký a triatlonový oddíl.
Kolik let se sportu věnuješ?
Díky mým rodičům, kteří mě ke sportu vedli skutečně už od malička, můžu klidně říct, že mám dobrý všeobecný základ. Aktivní závodní činnosti se věnuji 7 let.
Jaké všechny si dělala sporty?
Začínala jsem nejdříve s plaváním a tomuto sportu se nadále věnuji. Taky mě bavilo běhat a jezdit na kole, nebylo pro mě těžké zkusit i triatlon. Vzhledem k tomu, že mám dobrý plavecký základ, stačilo začít trochu běhat a pořídit silniční kolo. Závodila jsem na krajské úrovni a umísťovala jsem se na předních místech. Taky mě baví lyžování a snowboard. Je to takové příjemné zpestření. Alespoň mi nenarostou žábry.
Tvé největší úspěchy
Vybojovala jsem řadu prvních míst v Jihočeském přeboru plavání a v Českém poháru. Na Mistrovství republiky jsem se prosadila především ve volném stylu (kraul), motýlku a prsa. Získala jsem desítky medailí a čestných uznání z řady plaveckých soutěží a pohárů. Několik let jsem patřila mezi nejlepší sportovce okresu Prachatice. Dobré sportovní výsledky jsem dosáhla i v triatlonu a duatlonu. Jednoduše řečeno, skoro nevím kam doma s medailemi. (smích)
Jaké jsou tvé další sportovní plány do budoucna?
Vím, že každý se nemůže stát olympijským vítězem či mistrem světa. Takové vysoké cíle ani nemám. Již jsem poznala, že aktivně se věnovat sportu není jen tak jednoduchá věc. Sportovat není jen radost a zábava. Chci-li se na závodech získat dobré výsledky, je třeba hodně trénovat, dřít. To zabere hodně času. Také bez podpory rodičů a mých nejbližších by tolik úspěchů rozhodně nebylo. Do budoucna by mě bavilo chodit do školy, kde bych se mohla sportu více věnovat. Možná se mi to brzy splní, úspěšně jsem zvládla kritéria pro přijetí na sportovní gymnázium.
Jak vypadá tvůj běžný den?
Budíček v 5:15, snídaně a v 6:00 skáču do bazénu. Po tréninku mažu do školy, která začíná běžně úderem osmé. Odpoledne po škole si jdu buď zaběhat (3 – 4 km volně) nebo na hodinu do posilovny, či druhá plavecká fáze. Večer připravit do školy na další den, splnit si své povinnosti a spát.
Míša o taťkovi
Kouřit už ho doma vůbec nevidím, v práci sice nevím, ale popichující kolegové a blízcí přátelé ho zapálit si určitě jen tak nenechají. Doma už vytáhl běžecké věci a boty, to jsem ani nečekala. Než se stal kuřákem, běhával. Dokonce je to on, co mě v posledních dnech popichuje, kdy společně vyběhneme. Ve dvou to jde všechno mnohem líp. Možná se někdy společně postavíme i na start nějakého závodu. Místo krabičky cigaret taťka zaplatí startovné a pyšně připne na hruď číslo. Oprávněně!
Autorkou rozhovoru je Věra Vjerka z Kopretinové ulice Hoštičková. Nejraději ze všeho má plavokoloběh. Často marně hledá kopce pro trénink v Českých Budějovicích. Ale jinak běhá všude tam, kam jí nohy donesou. V životním běhu i běžeckém životě má ráda hru fair play.
