Polokulatý 5. ročník horského Jesenického maratonu a 2. ročník vloženého půlmaratonu se konal tuto sobotu v Jeseníkách se startem v Ramzové a cílem na sedle Skřítek. Závod se běžel na nezměněné trati za ideálního počasí jako součást celoročního seriálu Velká cena vytrvalců Olomouckého kraje. Letos, při neúčasti čtyřnásobného vítěze Marka Procházky, který se už pár dní před startem pořadatelům kvůli zranění omluvil, byla bitva o čelní pozice těžko předvídatelná.
O vítězi nebylo jasné ani v cíli
V kuriózním doběhu protnuli cíl v čase 3:33:03 h. na vteřinu přesně olomoucký Karel Axmann (1983) a Václav Král (1982, oba Vlčí Důl-Ryzí Extrém z Hor) a podělili se tak o první a druhé místo. A hned za nimi s minimální ztrátou finišoval na 3. místě Daniel Tománek (1974, 3:33:08 hod.).
V kategorii žen byl pohled zaostřen na Kateřinu Krieglovou (1984), pro kterou to byl tak trochu domácí závod. Pochází totiž z nedalekých Velkých Losin. Katka si vedla podle očekávání, držela se hned od startu vepředu, při stoupání na Praděd už měla jasný náskok a zvítězila v čase 4:12:35 hod. Se ztrátou 13 min. obsadila 2. místo Milada Barešová (1975, ASK Blansko) a na 3. místě doběhla Renata Šedová (1965, Orlické cyklo&in-line království, čas 4:47:41 hod.)
Vložený závod v půlmaratonu (měřil 22 km) absolvovalo 160 mužů a 50 žen. Trať vedla z Červenohorského sedla a dále byla identická s maratonem. Nejrychlejším mužem byl Petr Losman (1979, Kerteam) v čase 1:34:43 hod. Nejlepší ženou je Lenka Planičková z Litovle (1991, 1:55:52 hod.). V prostoru cíle na Skřítku se také opět konal vložený závod dětí.
Trailovou elitu zastoupil orienťácký mistr světa
Pořadatelé ani maratonci se konečně nemuseli obávat tropických veder ani zimy nebo deště. Počasí bylo ideální, až na občasný silnější vítr na vrcholcích hor. Na Pradědu bylo kolem 10°C. Na start maratonu se postavilo 147 můžů a 9 žen. Tento náročný závod zatím bohužel zcela netáhne naši českou špičku. A když, tak jen sporadicky. Při absenci Marka Procházky a jiných moravských elitních maratonců či horských běžců (Ondřej Horák, Tomáš Blaha, Radim Kasalík nebo Dan Orálek apod.) přišel na start na poslední chvíli juniorský mistr světa z r. 2007 v orientačním běhu ve sprintu Vojtěch Král (1988, SK Severka Šumperk) a ten se pokoušel míchat kartami a také jeho bratr Václav Král.
„Vzhledem k mládí a specializaci chybí Vojtovi zkušenosti na tento typ závodu, což by mohl být klíčový faktor. Já si chci dnes dobře rozvrhnout síly, vydržet až do konce, nezpomalit nebo zrychlit na posledních 12 km, což je nejkrásnější ale i nesmírně těžká pasáž. Tam se vždy láme chleba a já jsem zde ve svých předchozích startech vždy hodně ztratil i kvalitně rozběhnutý závod,“ řekl před startem Axmann.
Rozhodla až Jelení studánka
U dolní stanice lanovky ve ski areálu v Ramzové se tradičně ozval startovní výstřel přesně v deset hodin ráno. Při seběhu před Červenohorským sedlem se zformovala skupina Axmann, a bratři Králové, k níž se před Švýcárnou zezadu přidal další orienťák Daniel Tománek a mladý lyžař Radek Davídek (1987, AK/LVK Trutnov). Okolo Švýcárny se pak mezi nimi utvořily asi stometrové rozestupy, které vydržely až do úplného závěru závodu. „Tempo bylo vyrovnané a víceméně jsem dodržoval „naplánované“ mezičasy. Kontrolu o odstupech jsem měl po celou dobu. Překvapilo mě jen, kolik na obrátce ztrácí zbytek spolufavoritů Tomáš Svoboda nebo Jirka Helleší,“ dodal k vývoji Axmann.
Okolo Vysoké hole bylo vidět, že vedoucí Vojtěch Král platí nováčkovskou daň a začíná mít problémy s křečemi. Bojoval však statečně a po krátkých zastaveních dokázal svůj malý náskok vždy získat zpět či dokonce navýšit. Pak se ale přece jen dotáhli do čela Axmann, Václav Král s Tománkem a v místě za Jelení studánkou, kde se trať láme do závěrečného tříkilometrového prudkého a technicky náročného seběhu, tak byli prakticky zase všichni pohromadě. Václav Král je svým potenciálem v sebězích znám a rozběhl tak tempo, kterým se vzdálili Tománkovi a zároveň předstihli i Vojtěcha Krále, který musel kvůli křečím definitivně přejít do chůze.
Někteří sice považovali „mrtvý“ finiš Axmana a Krále za neregulérní, ale oba vítězové na tom nic morálně závadného nevidí. „U podobných závodů je toto zcela běžné. Pokud jsme nedokázali na extrémně náročné trati rozhodnout za 3,5 h., tak mi přijde hloupé rozhodovat to na stometrovém úseku po parkovišti. Navíc jsme s Vaškem skutečně vyrovnaní a podobných závodů jsme spolu absolvovali tolik, že mi toto gesto přijde jako vhodné vyjádření vzájemného respektu a naplněním filosofie tohoto sportu," vysvětlil Axmann.
Jak to viděli ostatní favorité i trailoví nováčci?
Jeden z možných adeptů na přední umístění byl i Jiří Helleší: „Někde na Červenohorském sedle mně začaly tuhnout nohy a přemýšlel jsem, že snad ani nepoběžím na Praděd a zabalím to. Nevím, čím to bylo, ale prostě mně došly síly. Nakonec jsem to nějak setrvačností zvládl těsně pod čtyři hodiny někde kolem 10. místa, což taky není špatný.“
„Byl to můj první maraton v horách. Po Švýcárnu se mi běželo parádně, potom už mně hodně bolely nohy a bylo to čím dál těžší. Ale doběh do cíle na Skřítku byl úžasný a rozhodně to stálo za to! Perfektní trať, občerstvovačky, i počasí bylo ideální. Spoustu turistů nás cestou povzbuzovalo, i to hodně pomohlo,“ podělila se o své dojmy Jana Matějíková (Liga100 Olomouc), druhá v kategorii žen do 34 let.
Z Hlušovic dorazil také Tomáš Krejčí: „Běželo se mi výborně, celý závod mi skutečně sedl. Menší krizi jsem měl od Švýcárny na Praděd, ale pak už to bylo jen lepší a závěrečnou hřebenovou část jsem si užíval. Běžet po hřebenech Jeseníků je velký zážitek!“ rozplýval se v cíli Tomáš.
Kvalitní servis i vysoko v horách
Organizátoři se při pátém ročníku nenechali ukolébat úspěchy z minula. Pětičlenný organizační team byl před závodem posílen o více než 40 dobrovolníků. Ke kvalitnímu servisu jako jsou WC, šatny, stany a občerstvení, přidali pořadatelé opět i masáže a teplé sprchy. Co se týká trati, fungovalo pět občerstvovaček a každou obsluhovalo čtyři až pět lidí.
„Musím moc poděkovat pořadatelům: dobře značená trať, bohatě zásobené občerstvovačky, povzbuzení, milý a vstřícný přístup, jídlo v cíli, sprchy, masáže, tričko. Paráda!“ ocenil Tomáš Krejčí.
Maraton nedoběhli v limitu 6,5 hod. pouze čtyři běžci a dva nedokončili. Ve čtyřhodinovém limitu nezvládlo půlmaratón sedm běžců, nikdo však nevzdal. Celková účast 366 závodníků + děti byla oproti loňskému ročníku mírně vyšší, a to především díky účastníkům půlmaratonu. Celý Jesenický maraton významně podpořila a zajistila Horská služba České republiky.
