Pátek vždycky byl můj nejoblíbenější den. Vidina nadcházejícího víkendu mi pomáhá proplouvat každodenními povinnostmi tak nějak vláčně, s větší lehkostí. V pátek se nemusí chodit brzo spát, v pátek se nepíšou úkoly, v pátek jsou ty nejlepší večírky, pátek je jako mít v kapse zabalenou čokoládu, do které jsem si ještě nekousla. Pátek je svým způsobem ještě lepší než samotný víkend, protože má v sobě jeho osvobozující pocit, i když samotného víkendu ještě neubylo.
Jenže to má taky háček.
Rubem páteční euforie je nedělní úzkost, to nepatrné chvění kolem žaludku už od dopoledne, které připomíná, že opět bude třeba namazat svačiny, najít dva páry ponožek, cvičit na flétnu, nahnat děti včas do postele, dodělat resty do práce a čelit nadcházejícímu pracovnímu týdnu.
Celá tahle mentalita „malých sobot“ a „malých pondělků“ vlastně znamená, že nikdy nežijeme tím, co právě děláme, protože pořád jsme v očekávání něčeho, co teprve přijde. Stále jen odpočítáváme dny do nejbližšího víkendu, který si následně necháme zkazit chmurami z toho, že za chvíli bude pondělí. Většina dnů v týdnu jako by se nepočítala, jako bychom je měli jenom tak nějak překlepat, bez naděje, že by se v nich dalo něco doopravdy zažít.
V předpovědích počasí mě vždycky zarazí, jaký důraz jejich moderátoři kladou na to, aby v sobotu a v neděli bylo hezky. Copak v úterý nebo ve čtvrtek nechodíme ven? Nemůžeme ve středu cestou z práce kopat do čerstvě spadlých kaštanů a mžourat do už trochu mrazivého podzimního slunce?
Uznávám, že oblíbit si pondělí, úterý, středu nebo čtvrtek chce trochu úsilí. Nemají, na rozdíl od pátku a soboty, samy od sebe do vínku danou popularitu. Ale když si začnu vymýšlet důvody, proč mít tyhle dny ráda, vždycky přijdu na spoustu věcí, které by se o víkendu stát nemohly. Ranní jinovatka v trávě (o víkendu nikdy nejdu ven tak brzy, abych ji viděla). Náhodné setkání s kamarádkou na zastávce tramvaje. Cesty s Rozárkou z jejího cvičení v Sokole ve středu večer, kdy spolu jdeme přes park a povídáme si. A spousta jiných věcí, které se nedají předem naplánovat – nečekané pondělní, úterní, středeční a čtvrteční radosti.
