Když něco chcete, musíte pro to něco udělat. A hlavně začít! Začínat se musí správně (u sportu to platí tuplem) jinak u toho nevydržíte a jakákoliv „motivace“ vám bude k ničemu. Prostě: jak si něco znechutíte na začátku, tak už vás k tomu nedokope ani kobyla.
V mým případě se jedná o nechutně pravdivou poučku. A protože jsem si toho vědom a mám nastudováno spoustu materiálu o tom jak začít s během, tak jsem se na to rozhodnul jít pomalu. A systematicky. Rozběhnout se umí každej blbec (viz. můj předešlý článek o VK 2012), ale vydržet a neublížit si, to chce systém, poslouchat svoje tělo a neblbnout. K čemu je člověku přechodně lepší kondička, když si odrovná přetížený klouby a šlachy nebo si uskřípne nějakej nerv?
Dost filozofování. Tohle znáte ze spousty článků na BB nebo BŠMŠ a já to mám nastudovaný právě z nich. Konkrétně vám popíšu můj začátek, který mě měl v období leden – únor připravit na začátek opravdového tréningu v březnu 2014. Základ pro můj tréning je jednoduchej. První měsíc, tzn. v lednu, se začít hejbat – jakkoliv, kdykoliv. Prostě se donutit k pohybu a pomalu uvyknout tělo na fyzickou zátěž a hlavu donutit akceptovat novej režim. Vsadil jsem na chůzi s občasným procvičením nebo protažením. Chůze, respektive její střídání s rychlou chůzí je nejdoporučovanější aktivitou pro gaučáky jako jsem byl já. Na prvním obrázku můžete vidět snímek z mýho lednovýho tréningovýho deníku z kterýho je jasně patrný, jak jsem si doslova krad v průběhu dne chvilky na chůzi. Jak to šlo, tak jsem chodil. Do práce, místo oběda, na vlak, na nákup, na procházku… Dal jsem si cíl nachodit/procvičit v lednu 9 hodin mimo svůj běžný bazální pohyb. To mě donutilo chodit i když se mi nechtělo. Koncem měsíce jsem se už dokonce na pohyb těšil. A ruku na srdce: občas si projít v 6 ráno Prahu z masaryčky na Smíchov, místo jízdy metrem nebo tramvají, je super.
Do února jsem šel s dalším cílem a to začít pravidelněji cvičit. Vzhledem k počasí a časovýmu presu jsem zvolil krosový trenažér, který mě na rozdíl od běhu dokáže udržet ve správný tepovce a nezatěžuje mi klouby. Nadváha je rizikovej faktor, který musíte brát v úvahu! Protože je únor kratší a nemělo by se přidávat víc jak 10% tréningu, tak jsem si přidal hodinu pohybu navíc. Hezky jsem si „běžkoval“ na krosovým trenažéru rozumnou rychlostí, měnil tempo i zátěž a občas si zpestřil tréning procházkou. Celkově se mi podařilo limit splnit (no, 6 minut mi chybělo). V průběhu února je vidět 10-ti denní výpadek, který souvisí s tím, že se nám narodil krásnej klučina a v týhle situaci jsem fakt měl jiný starosti než tréning. Přesto jsem se k němu, hned jak se situace stabilizovala, vrátil. To považuju za největší pozitivum. Kdyby to byl starej Jarin, tak už by spadnul zpátky do gaučování s výmluvou, že přece má spoustu práce s dítětem a je moc unavenej z nedostatku spánku a z práce. Tím by předsevzetí skončilo. Super!
V řeči čísel jsem od 15. ledna do 26. února zhubnul o 3 kila a 2 cm v pase a přes zadek. To vše jenom přidáním pravidelnýho pohybu do svýho života. Jídelníček jsem prakticky nezměnil. Jenom jsem ubral největší prasárny, jako jsou tučný uzeniny a sladkosti. Porce jsem zredukoval minimálně. Počet jídel jsem nechal na 3 – 4 za den. Kdybych si ubral na množství jídla v porci a přidal na jejich počtu za den, tak věřím, že by progres by byl ještě větší.
V dalším díle se můžete těšit na můj první plnohodnotnej tréningovej měsíc. Březen není jenom měsícem knihy, ale i startem Projektu 3100.
