pár zážitků…

O víkendu ze 17. na 18. května proběhla v okolí Pusteven a Radhošťe velice zajímavá 24 hodinová akce o které vám zde napíšu pár slov, tak jak jsem/jsme si jí zažili s naším týmem, jelikož se jednalo o ultra trail 3 členných štafet. 17. května ráno nasedám na vlak ve Frýdlantě a spolu s Víťou Otevřelem razíme směr Frenštát, resp. Trojanovice na místo prezentace a startu. Po cestě se ještě dáváme dokupy s dalším členem naší „partyje“ Jirkou Pytlíkem. Počasí posledních dnů nám slibovalo 24 hodin opravdu ultimátních zážitků z bahna, potoků vody a kluzkého terénu, takže jsme se všichni patřičně těšili. Prezentace za námi a v místní tělocvičně vzdálené asi 1 km od místa startu probíráme strategii a chystáme se na závod. Jako první vybíhá ve 12h do první „rundy“ náš kapitán Víťa. Dohodli jsme se,že každý dáme po 2 okruhy, každý tvořený bezmála 11 km a 550 metry převýšení. My s Jirkou jsme zatím šli na polívku. Jako druhý vybíhá kolem 14h Jirka. Čas na okruh je vpohodě pod hodinu a Jirka dává svou „rundu“ za ještě lepší časy a posouvá nás na přední příčky startovního pole. Konečně nadešla má chvíle a můžu vyběhnout do našeho celkového 5. a 6. okruhu. Pocity jsou zajímavé, když v seběhu brázdím potoky tekoucí vody a nebo po kotníky v bahně, přitom je třeba si dávat pozor na kameny a kořeny, aby vyvrtnutý „kotníček“ nevystavil stopku hned na začátku této dlouhé šichty. Nicméně předávám štafetu Víťovi s poměrně dobrými pocity a jdu ze sebe sundat tu asi tunu bahna, která mi ulpěla na věcech a převléct se do suchého. Dávám guláš a zanedlouho, tentokrát už s čelovkou vyrážím do dalšího výběhu. Opravdu unikátní bylo na sebe opět navléct ty mokrý hadříky a odhodlat se vyrazit vstříc dřině. Nebral jsem ani v noci při teplotě cca 4 stupně na sebe více než kraťasy a tričko, takže při výběhu z tělocvičny a následném prokřehnutí, jsem se chtěl nejraději otočit a zalézt zpět do spacáku. Nicméně dávám na místo startu rychlé tempo a jsem ready. Svůj další okruh běžím fakt pohodově a cítím se euforicky. Následující okruh je už trochu horší, jelikož mlha, která byla na vrcholech se už trochu víc postarala o ubírání pozornosti, já v seběhu párkrát špatně šlápnul a proto jsem raději zpomalil. Viditelnost byla zejména v oblasti Pusteven čistě intuitivní až nulová a je se jen modlil, abych neminul odbočku za stánky. Konečně jsem dole a těším se z toho, že můžu opět do suchého. Věci zase od bahna jsem trochu opláchnul ve studené vodě a šup do spacáku. Tlačím nějáké kalorie ve formě velikonočního zajíce, kterýho jsem si pro případ nouze dal do tašky ještě doma. Snažím se zavřít oči a chvíli odpočinout. Kluci z týmu si mezitím také procházeli peklem a rvali se o cenné minuty s týmem Julboway se kterým jsme soupeřili o první místo takřka v každém okruhu, tudíž o dramatičnost nebyla nouze. Rovněž skvěle běžící třetí tým nás nenechal vklidu a my museli rvát každý okruh co nejrychleji to šlo. Další řada je na mě a já vybíhám kolem 4:30 ráno do ještě nočního lesa k dalšímu boji. Když jsem po okruhu dole, tak si připadám jakobych se měl rozpadnout a myslel jsem, že se opravdu nepřekonám k dalšímu okruhu. Jenže nebylo zbytí, kluci nebyli poblíž místa předávky a trvalo by hodně minut, než by přišli, čímž bychom se dost propadli jako tým celkově. Takže s dávkou sebezapření dovleču svůj zadek na Pustevny. Po cestě zjišťuji, že mám v kapse přece ještě půlku corny tyčinky a tu do sebe ihned dávám. Poskytla mi zásadní porci kalorií k tomu, abych alespoň v seběhu dokázal popohnat tempo a přidat. Rovněž začíná svítat a čemu by člověk neuvěřil, svítí slunce. Snad poprvé za posledních 5 dní. Toto mi opravdu vlilo krev do žil, seběh mě dokonce baví a krize je za mnou. Ovšem ztráta, kterou jsem vytvořil se už zalepit nedala. Víťa šel následně ještě okruh a Jirka po něm také no a na mě zbýval poslední, finální okruh, který jsem si do pohody užil. Celkově jsme dali jako tým 22 okruhů, 226 km a nespočet krásných, ale i kritických zážitků. Teď už jen sprcha, jídlo a spánek. Skvělý zážitek a velký obdiv za výkon všech týmu, které do takové extrémní akce i přes nepřízeň počasí šli a stejně tak týmu Julboway, který nás nakonec udolal o 27 minut a celý podnik vyhrál. Doufejme, že dalších ultra akcích se počasí umoudří a vymaní se z trendu, který tento rok má.