Novou výzvu v podobě návratu na berlínskou silnici našel Jan Kreisinger. Před týdnem tam mezi 32 000 účastníky (vyhrál Etiopan Legese za 59:45) zaběhl velice slušný půlmaraton za 1:05:07 na 24. místě. „Běhá se mi dobře, baví mě to,“ říká nyní 30letý olympionik z Londýna 2012 a těší se na sezonu.
Proč jsi dal přednost Berlínu před tradiční Prahou?
Před pěti lety jsem si tam dal osobák (1:03:42, pozn. red.). Je tam s kým běhat, ne jako tady. Celou dobu jsme se drželi ve skupině, až poslední tři kilometry se to roztrhalo. Dali nám i vodiče, malého Keňana, který držel 3:05 na kilák, desítku jsme zvládli za 31 minut a druhou ještě rychlejc. A to jsme byli čtvrtá skupina, se mnou ještě pár Němců a Seveřani.
Trať je superrovná, že?
Bomba, deset tam a po druhé ulici deset zpátky. Soustředíš se jen na výkon, vypneš hlavu. Já se probudil někde na osmém, zavřel jsem oči a letěl dál.
Každopádně na výkon o skoro tři minuty než před rokem v Praze a pět minut před půlrokem v Ústí asi taky líp trénuješ, ne?
Běhám víc. Nemusím zase chodit do práce a oproti loňsku mám o sto kilometrů měsíčně víc. Chodím i dvakrát denně. Bez toho by to šlo jen hodně těžko naběhat všechno v jedné fázi.
Kam míříš, jaký máš letos cíl?
Když budu zdravý a všechno půjde, na podzim bych rád zaběhl rychle maraton, Berlín nebo Frankfurt. Měly by se objevit limity na olympiádu, uvidíme, co s tím svaz udělá. Na letošní svět do Pekingu bylo béčko 2:16. Ale to je tak těžký závod, že Evropany skoro nezajímá. Maraton se dá běžet na Evropě, nebo na olympiádě. Ale i třeba mistrovství světa v půlmaratonu nemá vlastně efekt. Zaběhneš čas jak prase a skončíš někde dvacátý.
Časem z berlínského půlmaratonu jsi také splnil limit na Evropský pohár na dráze na 10 km na Sardinii. Jak s tím naložíš?
Je to šestého června, chci to zkusit. Do té doby budu běhat rychlejší věci, desítky, měl bych stihnout i mistrovství republiky v Ústí nad Orlicí. Až pak bych si dal nějaký půlmaraton, termínově mi vychází nejlíp Olomouc. Mistrák v Pardubicích určitě nepůjdu.
Příprava pod vedením Róberta Štefka ti jde k duhu.
Držíme to, k jinému trenérovi bych už asi ani nešel. Jsme sice na dálku, ale plánujeme se víc vidět.
On se vždycky rozplýval nad soustředěními v Tatrách, z nichž žil.
Na léto dáme Tatry, je to tam dobrý. Po silnici na vrstevnici z Podbánského přes Štrbské pleso až do Smokovců se běhá výborně. Zvlněná rovina ve výšce okolo 1200 metrů. Kopce tě donutí pořád tahat, nemůžeš si vydechnout.
Pro běžce tvé úrovně je tady složité najít parťáka, pořád zvládáš odběhat všechno sám?
Jsem zvyklý, vyhovuje mi to, mám svůj klid. Ale někdy s někým vyrazit je taky dobrý.
Žiješ stále v Ústí nad Labem?
Bydlím v Ústí, přítelkyně tam má práci. Celou zimu jsem gumoval po stezce podél Labe sem tam. Směrem do Děčína rychlejší věci a na Litoměřice pomalejší klusy. Na víkendy jezdíme do Jablonce.
A klubové členství, jak se vyřešila causa Kroměříž?
Přestup nevyšel, pořád nejsem volný. Klub funguje, ale ne tak jako dřív, je to jen formální členství. Nemáme k sobě žádné povinnosti, jen mě musí přihlásit na mistrovství ČR. Běhám jako adidas boost team, mám od nich materiál jako ostatní běžci. K tomu si musím něco dovyběhat a taky sehnat nějakýho sponzora.
Svazová politika směrem k vytrvalostním běhům zůstává stejná, tedy: co chcete, když nic neběháte…
Nechci si stěžovat, ale tam je zajímají jen limity. Jak se dělala nominace na kros na Evropu, kdy pravidla nakonec stejně neplatila, jen odpovídá… Muselo by se tam hodně změnit, aby se něco pohnulo. Ono to nejde samo jen běhat.
