Když jste dřív běhali ultra, byli jste jako stvoření z jiné planety. Padesát, sto, sto šedesát kilometrů po svých? Po rozpáleném asfaltu? Vysoko v horách? Neskutečný! Stačilo jednou dokončit a mohli jste se oprávněně nechat do konce života plácat po zádech. Jenže to už neplatí. Dneska na ultra upoutávají i billboardy a hlásí se na ně i ti, o nichž jste ani netušili, že běhají (a oni mnohdy ani moc neběhají).
Není ovšem nutné věšet hlavu. Stále existuje spousta šílených závodů, do jejichž cíle (a mnohdy i na start) se podívají jen ti nejdrsnější, nepřipravenější, nejodhodlanější a nejvytrvalejší.
Sestavili jsme žebříček deseti – podle nás – nejnáročnějších neetapových ultramaratonů na světě. A tady je:
10. H.U.R.T. 100
Samotný koncept H.U.R.T.u je zvrhlý: Jedete na Havaj proto, abyste tam trpěli. Závod se koná v lednu v horách u Honolulu, měří 160 kilometrů s převýšením bez mála 7,5 kilometru, přičemž 99 % trasy vede po drsných stezkách plných kořenů. Podle organizátorů se dá pár set metrů v kuse běžet jen na několika místech. Když si k tomu připočítáte komáry, 20 kamenitých brodů a dlouhé pasáže v neproniknutelné džungli, kde si v noci připadáte jak ve strašidelné jeskyni se zemí plnou kluzkých kamenů a kořenů, máte závod, který vaše fyzické a psychické rezervy vycucá do poslední kapky. Aloha!
9. Antarctic Ice 100k
Myslíte si, že tu v zimě míváme občas docela zimu? A co takhle zaběhnout si sto kilometrů pod nezapadajícím sluncem na půdě nejjižnějšího kontinentu, kde vám fandit budou maximálně tak tučňáci? Na Antarctic Ice 100k jsou výzvou drsné podmínky a zdánlivě nekonečné kroužení po vytyčeném okruhu. V roce 2013 tam Petr Vabroušek zanechal české stopy dokonce ve zlatě a to už je výzva. Zúčastnit se mohou jen skutečně vyvolení – a to jak po stránce fyzické, tak finanční, startovné totiž vyjde na 13 800 eur.
8. Hardrock
Osmačtyřicet hodin by se mohlo zdát jako pořádná hromada času na zdolání stomílového závodu. Když k tomu však přidáte výškovou nemoc, bolesti hlavy a kolena devastující terén, vyjde vám z toho pořádný Hardrock. Závod se už od roku 1992 koná vždy v červenci v San Juans poblíž coloradského Silvertonu. Na sto mílích překonáte desetikilometrové převýšení a drtivá většina závodu se odehrává v nadmořské výšce kolem 3500 metrů. Když budete jedním ze šťastných, budete moct v cíli políbit (na kameni namalovaného) berana. Bude to nejspíš jedna z nejsladších pus, které kdy v životě někomu dáte.
7. Ronda del Cims
Andorra je malé knížectví tísnící se mezi španělskými a francouzskými velikány. Pokud ho ovšem máte celé oběhnout, už vám tak malé připadat nebude. Ronda del Cims je se svými 13,5 kilometry kladného převýšení na 170 kilometrové trati bezesporu jedním z nejnáročnějších zajištěných závodů v Evropě. Letošní vítěz potřeboval na její zdolání jednatřicet a půl hodiny. Vám by to mohlo trvat o dalších třicet víc, takový je totiž oficiální limit.
6. Transgrancanaria 360°
Zapomeňte na Kanáry jako na dovolenkovou destinaci. Tenhle závod vás totiž vezme do samého srdce ostrova a na místa, na která byste se nejspíš jinak nikdy nepodívali. Vzhledem k tomu, že 265 kilometrů dlouhá trať je neznačená, dostanete se možná i tam, kam se ani podívat nechcete. Na její dokončení je vyhrazený limit 101 hodin, závod je to individuální a účastníci jsou při překonávání 16,5 kilometrů kladného převýšení odkázaní jen sami na sebe. Míváte občas pocit, že by se vám hodilo v závodu víc občerstvovacích stanic? Pak si vždycky vzpomeňte, že na Transgrancanarii 360° jsou občerstvovačky všehovšudy tři. Vsadím se, že ta žízeň nebude najednou zdaleka taková.
5. Badwater ultramaraton
Kořeny Badwateru sahají do 70. let minulého století, což z něj činí jednoho z dědečků moderních ultra šíleností. Věk mu však neubral nic na náročnosti a stále patří mezi nejtěžší běžecké závody na světě. Nejen, že měří 217 km a trať se vine Údolím smrti, nejteplejším místem ve Spojených místech, koná se navíc v červenci, měsíci, kdy teploty dosahují maxima. Jako jediný Čech jej zatím dokázal v čase 30:47:50 dokončit Dan Orálek. Můžete být druzí.
4. Spartathlon
Mytický Spartathlon kopíruje na trati dlouhé 246 kilometrů trasu, po níž běžel v roce 490 př.n.l řecký posel Feidippidés. Ten měl údajně jako první odběhnout maratonskou trať a na jejím konci skonat, nicméně dnešní historici usuzují, že běžel o pár let později, než se původně předpokládalo a o kousíček dál. I letošní, třiatřicátý ročník, který se koná už tento pátek, se těší poměrně hojnému českému zastoupení a vy můžete online sledovat, kdo z našich borců stihne v limitech proběhnout všemi 75 kontrolami a dostat se do Sparty v šestatřicetihodinovém limitu. Prostor na odpočinek je minimální, nároky na výdrž maximální. V cíli pak hrdinové padnou k nohám králi Leonidovi. Tak jako je pro mnohé osudový polibek s hardrockovým beranem, je v nejednom běžeckém životě zlomovým okamžikem právě cílové sáhnutí si na nohu kamenného krále. Od letošního roku se můžeme pyšnit tím, že bronzový Leonidův posel je Čech – po strhujícím výkonu stal se jím famózní Radek Bruner.
3. La Ultra – The High
Vhoďte do kotlíku Himálaj, 333 kilometrů dlouhou trať, 72 hodinový limit, překonání třech průsmyků ve výšce pěti tisíc metrů nad mořem, protřepejte, zamíchejte a do sklenice následně vlijete , přezdívaný The High La Ultra. Závod, během něhož zdoláte převýšení přes 17,5 kilometru, je tak náročný, že organizátoři vybízí účastníky, aby mezi sebou nezávodili. Nejtěžším soupeřem tu totiž je nedostatek kyslíku a trať samotná. Ale ty výhledu za všechnu tu dřinu a pot (asi) stojí.
2. Tor des Géants
Také se začínáte ptát, co může být ještě šílenějšího? Tak si představte závod na 330 kilometrů s převýšením 24,5 kilometru. Závod, který nemá etapy a na němž si každý závodník musí sám rozhodnout, zda a na jak dlouho potřebuje zastavit, odpočinout si, najíst a prospat se. Ten, kdo se na start postaví nejpřipravenější a zásoby síly rozvrhne nejlépe, zvítězí. Na cestě do cíle, do něhož se podívá jen každý druhý startující, překonáte na italském Tor des Géants 25 vysokohorských průsmyků v nadmořské výšce nad dvěma tisíci metry. Stávající rekord jsou tři dny a nejlepším Čechem v dějinách závodu se letos stal Petr Kučera, když doběhl na patnáctém místě. Co ho zkusit překonat?
1. Barkley Marathons
Maximální počet účastníků: 40; startovné: SPZka + to, co Lazarus Lake, otec zakladatel, ten rok potřebuje (jednou flanelová košile, jindy ponožky); trať: neznačená uprostřed lesů v Tennessee; limit: 60 hodin; vzdálenost: 5 maratonů; převýšení: 16,5 km; webové stránky: neexistují; adresa, na které se mohu přihlásit: oficiálně neznámá.
Barkley Marathons je legendární závod, který si své pomyslné zlato na našem žebříčku nejtěžších ultrazávodů zaslouží víc, než cokoliv jiného. Pokud budete jedním ze 40 vyvolených, jejichž esej na téma „Proč bych zrovna já měl běžet Barkley“ zaslaná na Lazarovu adresu spolu se zápisným (dolar šedesát) byla vybrána, dostanete poštou „kondolenci“, která vám oznámí, že máte přijet.
Černý humor je pro celý tenhle podnik typický. Trať je každý rok vytyčená trochu jinudy a jediná mapa trasy je k dispozici k překreslení těsně před startem. Žádné značení, žádná GPSka, žádné čipy. Jako kontrola slouží knihy rozmístěné po trati (jejich počet se rok od roku liší od 9 po 11), z níž si každý účastník vytrhne stránku podle čísla, které mu je na startu každého kola přiděleno. To je také důvod, proč se celý podnik jmenuje Barkley Marathons – tvoří jej pět kol o (zhruba) maratonské délce, každé další kolo se běží v opačném směru než to předchozí. Za třicet let své existence jej dokázalo dokončit jen 14 běžců.
V roce 2012 o vnikl úžasný celovečerní dokumentární film Barkley Marathons. Pokud mají doma pocit, že vaše běhání je šílené, pusťte jim ho. Hranice ultrabláznovství jsou totiž velice pohyblivé.
Tak co, už víte, kam to bude příště?
Je nějaký závod, na který jsme v našem žebříčku zapomněli? Nebo tam některý naopak nemá co dělat? A jak by vypadal váš seznam?