Stanislav Kováček, běžec hájící barvy MK Seitl Ostrava, se po loňské čtyřiadvacetihodinovce, rozhodl pro další výzvu, a to, že bude běhat po trase Starobělských Lurdy dva dny v kuse, čili 48 hodin.
Jeho cíl byl ambiciózní, chtěl zdolat 100 okruhů čili 320 km.
Stando, moje první otázka se spíš týchá tvého otužování. Jak dlouho běháš bez trika a proč? Dneska bylo venku 10°C a ty jsi přišel na schůzku v tričku a kraťasech.
S běháním bez trika jsem začal vloni v létě a to inspirací samotným lysařem Honzou Čúpou, jenž díky otužování se cítí zdravotně lépe. I já můžu za sebe potvrdit, že s otužováním jsem spokojen a je prospěšné jak ke zdraví, tak k utužování těla i ducha.
A aby toho nebylo málo, tak mimo každodenní sprchování studenou vodou se chodím otužovat i do řeky a jezera.
Svou SL48 výzvu jsi absolvoval v kiltu. Možná by některé dámy zajímalo, jestli jsi běžel s nebo bez?
Jasně že jó. (smích) Běhání v kiltu mě dělá svobodnějším stejně jako běh bez trička. A navíc se tím parádně otužuji.
Zvyknout si na to, jde velmi snadno, jen okolí to chvíli trvá. Běhání v kiltu je velmi pohodlné a praktické.
Jsem spokojen a navíc při běhu v běžeckém kiltu mě nic netlačí a necítím se tak spoutaný jako v běžeckých šortkách či kalhotech.
Kolik kilometrů vlastně naběháš za měsíc?
Průměrně okolo 400–500 km, ale zatím nejvíce jsem měl letos v dubnu, až 800 km.
Běháš více po městě nebo někde v přírodě?
Snažím se běhat více v přírodě a po horách, ale běháním po městě se také nevyhnu.
Jak jsi řešil při své vázvě stravu a pitný režim?
Stejně jako loni jsem si nějaké jídlo a pití přinesl sebou, ale vzhledem k tomu, že jsem si letos dal vyšší cíl, tak jsem byl nucen utvořit z dobrovolníků tzv. support tým, jenž v zázemí hlídal jak osobní věci, tak i zapisoval jednotlivé okruhy a připravoval pokrmy a nápoje, které mi někteří z týmu přinesli.
Absolvoval jsi svůj nejdelší běh, jak jsi při něm odpočíval?
Dal jsem si za cíl běžet 48 hodin nonstop bez spánku. Odpočíval jsem za chůze a ve stoje v zázemí. Jakékoliv vytržení z neustálého pohybu by mě odklonilo od plánu.
Nebál ses sám v lese?
Já se v lese nebojím a navíc se mnou běželi kamarádi Dušan Kopečný z Prostějova a Petr Škrobák ze Zubří a přidávali se k nám další běžci a běžkyně, kteří mě přišli podpořit.
Měl jsi na trati nějakou krizi?
Naštěstí žádná velká krize mě nezastihla. Bylo to možná i tím, že vše kolem mě bylo super a dodávalo mi dosti potřebné energie.
Spal jsi vůbec a jak dlouho?
Ano, nakonec došlo i ke spánku. To mi dost pomohlo se odreagovat a chvilku nechat spočnout nohám. Dohromady jsem naspal šest a půl hodiny. Spánek to ale nebyl nepřetržitý.
Co jsi vlastně jedl a pil?
Občerstvení v zázemí bylo luxusní. K jídlu bylo z dosti velkého výběru. Především domácích produktů. Jak sýry, domácí klobásy, tlačenka, vývarove polevky různé, banány, pomeranče, sušené plody, oříšky, vyborne frgály domácí, čokoláda, párky v rohlíku, tousty, čaj, káva, iontový citronový nápoj, kyselé okurky, papriky, chilli papričky, koláče, oplatky, sul, slané tyčinky a chipsy. Prostě super gastroparty. (smích)
Kolik lidí ti pomáhalo?
V týmu jsem měl celkem 14 dobrovolníků. Z toho osm žen. Někteří se střídali za dva dny po více hodinách. Připadal jsem si jako profesionál. Většinou se jednalo o lidi z běžecké školy Ostrava-Jih.
Kolik jsi toho naběhal za ty dva dny?
Nakonec jsem zvládl 62 okruhů. To představuje celkem 210 km.
Poslední otázka Stando, někteří o tobě říkají, že jsi blázen, je to pravda?
Ano sám se tak cítím a jsem rád, že můžu vybočovat z řady. (smích)
