PÁR SLOV K DNEŠNÍMU ZÁVODU V TĚŠÍNĚ.

Zdravím všechny sportovní a zejména běžecké fandy a kolegy. Dnes 27. dubna jsem se vydal podpořit naši českou „výpravu“ na 6.ročník FORTUNA 10 km běhu v Českém Těšíně. Startovní pole bylo tvořeno především poláky, nás čechů bylo pouze 93, nechyběli samozřejmě keňané, byli zde holanďané, slováci a ukrajinci. Počasí se zdá být ideálně bežecké. Předpovědi hlásily slunečno s teplotou 20 stupňů a zatím tomu vše naznačovalo. Start závodu byl ve 12h na sportovní stadionu v polském Těšíně, kde jsem s předstihem dorazil již v 9:30., tak abych se stihl vklidu odprezentovat a připravit co se týče psychické a fyzické stránky. Doprovod mi dnes dělal táta. Prezentace za námi a sedíme zhruba hodinku v ochozech zdejšího stadionu, povídáme a já do sebe hážu energeťák, flinta a kofeinovou tabletku. Chvíli nato se vyrážím převléknout do „pracovního“ a jdu se rozklusat, protáhnout a připravit po fyzické stránce. Celý okruh 5 km přes polský a český Těšín se poběží dvakrát a já si v rámci rozběhání řekl, že si jej dám lehce před závodem samotným v rámci rozcvičky alespoň jednou. Nějáké to protažení ve stylu ultramaratonců ( moc jsem tomu nedal) a jsem na startu, kde se řadím do popředí, tak abych se nemusel příliš dlouho probíjet takřka tisícovým davem běžců, který záhy ve 12h odstartoval. Start byl jako vždy svižný a já po prvním kilometru zjišťuji, jakou jsem udělal pitomost, že jsem si bral na nohy kompresní lýtkové i stehenní návleky černé barvy do kterých když se opřelo slunce a začly sálat teplo tak, že jsem si myslel, že mi doslova shoří nohy. To vskutku nebyl příjemný pocit na začátku závodu. Po zhruba 4 kilometrech to bylo až tak neúnosné, že jsem byl nucený se zastavit z plné palby tempa (ztráta asi 10 sekund) a stáhnout si alespoň lýtkové návleky ke kotníkům. Ihned sprintem doháním ztrátu a zanedlouho se dostávám ke konci prvního okruhu. Je opravdu doslova vedro a pocity zatím nejsou nic moc, prostě jen dřina. Konečně se začátkem kola druhého se chytám do tempa, když zhruba 2 km běžím s jedním polákem. To jsem konečně já říkám si chvíli. Jenže občasné terénní vlnky v tomto takřka sprintu mi tyto optimistické sentence z hlavy ihned vytloukají. Rovněž jsem zjistil, že od dob hornické desítky v listopadu minulého roku, kdy jsem s poctivým trénováním takřka začínal a bylo mi pár sekund sem nebo tam jedno, mi hodně chyběl pohled na čas a případně přidat nebo pošetřit síly. V tréningu mívám vždy mobil a vše si měřím mobilem ovšem na další spestřovací desítky si budu muset koupit nějáké obyčejné hodinky. Budou se hodit jak už dnes vím. Jelikož jsem do závodu šel s určitými časovými cíly. Ale zpět k posledním kilometrům závodu. Tělo už přeplo na záložní režim a žďímalo poslední zbytky sil. Konečně je to tady a nastává cílová rovinka a v ní sprint spojený s bojem o místa. Úleva a oddych, pohled na výsledkovou tabuli mi hned naznačil, že svůj rekord z března na desítce jsem o 29 sekund nepřekonal, ale i přesto jsem byl spokojen s časem 37 minut a 49 sekund, když uvážím s jakými obtížemi jsem se musel během závodu poprat. Celkově beru z 917 běžců 61. místo a z nás 93 čechů končím na 7. pozici. Atmosféra i organizace závodu byla úžasná nato, že to byl teprve 6. ročník. Počasí rovnež vyšlo, pouze na rovinky příště doladím oblečení a věřím, že to bude zase prima zážitek jako dnes.