Jak jsem se hledala, až jsem se našla! A měla jsem z toho velkou radost…
A je to tady, dámy a pánové! Včera jsem udolala své mini kolečko. Podařilo se mi zcela vypustit úseky chůze a celou trasu se držet v běhu. Tempo bylo sice velmi lehké, střídmé, ale za to jsem nikde nelapala po dechu, neměla jsem potřebu si odpočinout v chůzi a na závěr jsem si ke svému mini kolečku zvládla přidat i pár uliček navíc.
Za tento svůj úspěch musím poděkovat hlavně své sestře, která si se mnou již párkárt vyběhla a díky které jsem zpomalila své tempo, abychom se dostaly do běžecké pohody, kdy si spolu můžeme ještě i povídat. Ze začátku mi to moc nešlo, ale nakonec jsem musela naznat, že na tom pomalejším tempu něco je.
Ale je to pro mě typické. Potřebuji se najít. Je pravda, že když jsem na konci června začala, něco o tempu běhu, tepové frekvenci a podobně jsem si načetla, ale asi jsem to dostatečně neaplikovala do praxe. Prostě jsem chtěla běhat a nejradši aby to všechno šlo hladce a hlavně hned! V prvním výběhu jsem tempo na začátku hned přepálila, pak už jsem se víc hlídala, ale asi to pořád nebylo ono, protože až to poslední zpomalení mi sedlo!
Ke všemu mi dopomohly také buzerovací hodinky, které mi zapůjčila kamarádka a které jsem si i přes ten odpor, co k nim cítím, včera při výběhu vzala s sebou. Buzerovací hodinky = sporttester. Když si tento ďábelský přístroj přinesla kamarádka na hodinu squashe, pořád jí to jen pípalo. Že má moc vysokou tepovou frekvenci, že je moc pomalá, moc rychlá a já nevím co ještě. Mě tímto také zprotivily jeden z mých běžeckých tréninků. Ale zvítězila jsem nad technikou, podařilo se mi vypnout všechna alarmující pípání a tak mi posloužily pouze orientačně a hlavně jen tehdy, kdy jsem se na ně během běhu podívala a chtěla podívat. Hlídala jsem si díky nim tepovou frekvenci a tak tedy i tempo běhu.
Tempo jsem pojmenovala šnečí, ale pohodové a považuji ho za dobrý start. S blížícím se cílem jsem měla větší a větší radost a tím větší a větší elán a sílu běžet dál a dál… Snad mi to vydrží! :)
