Při startu závodu dospělých ve Vyškově se do parku začala vkrádat tma a než se nejlepší borci objevili v cíli, změnil se Vyškovský mikulášský běh v noční závod, jehož trasu jen spoře osvětlovaly zádumčivé lampy kolem stadionu a podél říčky Hané, nad kterou se skláněly již opadané listnaté velikány zdejšího parku a vytvářely tak ještě větší večerní a trochu i tajemný nádech celého závodu.
S takovým prostředím si ovšem vůbec nelámal hlavu zkušený orienťák a letošní mistr světa ze štafet Jan Procházka /INOV 8 TEAM/, jenž hned po startu nasadil ke zdrcujícímu tempu, kterému absolutně nikdo z jeho dalších soupeřů nemohl stačit. Ve svém strojovém tempu se pak dostal do cíle v čase 15:48, což je na toto období velmi dobrý výkon na zdejší 5km trati. Až daleko za ním se odehrával souboj o další umístění. V něm měl nejvíce sil v závěru Martin Sadil /AK Šternberk – 16:44/, který v posledním kole nedal šanci k drtivému finiši Jirkovi Němečkovi /AHA Vyškov – 16:46/.
Zato mezi ženami se odehrával po celou trasu závodu souboj na ostří nože mezi nakonec vítěznou Irenou Pospíšilovou /AHA Vyškov – 19:07/ a Patrícií Gánovskou /ŠPORT TEAM HRITZ – 19:41/, neboť Irena chtěla vrátit Patrícii porážku z prvního závodu Brněnského běžeckého poháru v Jehnicích. A provedla to tak dokonale, že svoji soupeřku v posledním kole totálně uštvala. Díky tomu se před Gánovskou dostala i nenápadně, ale o to fantastičtěji běžící Martina Uvízlová /TJ Sokol Kolín – 19:19/, která se navíc velmi lehce přiblížila před cílem i k vedoucí Ireně Pospíšilové a být závod o něco delší, kdoví jak by to nakonec dopadlo.
Mikuláš i s doprovodem na děti nezapomněl
Vyškovský mikulášský běh, jehož osmý ročník opět uspořádal atletický klub AHA Vyškov ve spolupráci s Biatlonem Vyškov jako memoriál Milana Dvořáka, proběhl tradičně v odpoledních hodinách na asfaltových cestách v městském parku a kolem atletického stadionu.
Již od půl druhé se na své tratě vydaly přípravky a pak postupně další žákovské a dorostenecké kategorie. Před startem hlavního závodu si to pak rozdali ti úplně nejmenší, někteří možná ve svém prvním startu v životě. V cíli je pak vítal Mikuláš i s andělem a čertem a nezapomněl jim dát nějakou sladkou drobnost.
Po čtvrté hodině, již téměř za tmy, vyrazili potom na 5 km trasu dospělí všech kategorií. Čekalo je pět okruhů po rovině a dalo se čekat, že nejlepší poběží hodně rychle.
Co řekli v cíli nejlepší?
„Neměl jsem s kým běžet,“ usmíval se za cílem Jan Procházka. „V podstatě jsem šel jen kvalitnější tempový trénink, ale myslím, že na toto období je to docela slušný čas, takže to dnes splnilo účel.“
Na dotaz, kde se ve Vyškově vzal tak úspěšný orientační běžec, což přece jen není ve zdejším závodě docela obvyklé, pak ještě dodal: „Studuji v Brně a do Vyškova je to kousek, tak jsem si přišel vyzkoušet, jak mi to půjde i na silnici. Ještě se určitě objevím i na některých dalších závodech kolem Brna, jen zatím nejsem rozhodnutý, kde a kdy to mezi běžci zase zkusím.“ „My sem jezdíme pravidelně,“ ozval se za Martina Sadila trochu lakonicky jeho otec na otázku, zda to pro ně není ze Šternberka přece jen trochu daleko. „Běháme zdejší závod jako test před zimní přípravou a docela nám to vyhovuje.“
„To jsem přece Martinovi nemohl udělat. Cestuje sem přece z takové dálky,“ smál se dobře naladěný Jirka Němeček, když jsem ho popichoval, kdeže skončil jeho drtivý půlkařský finiš. Potom už trochu vážněji dodal: „Je to přece jen ještě na mě dost dlouhé. Letos jsem se zaměřoval jen na 800 metrů a na 5km nemám dost naběhané.“
„Musela jsem jít naplno, nemínila jsem opět prohrát,“ hodnotila svůj výkon Irena Pospíšilová, „a taky jsem to chtěla zkusit, abych věděla, jaké tempo jsem v začátku přípravného období schopná udržet. Netušila jsem, že za mnou běží tak dobře Martina Uvízlová, takže je jenom dobře, že jsem do posledního kola dala vše, na co teď mám.“
A právě Martina se též smála jako Jan Procházka, když jsem s úžasem hleděl na to, z jaké dálky přijela: „Taky studuji v Brně jako Honza a dokonce již delší dobu, ale nikdy mi nevyšlo stavit se tady v okolí na nějakých závodech. Až letos.“
„Budu se tedy víc snažit, abych se na Brněnsku ukázala častěji,“ rozesmála se ještě víc, když jsem jí sdělil, že je to škoda, protože by tu všude hodně rozčeřila stojaté vody mezi moravskými běžkyněmi. „Jenom nemám moc ráda kopce, tak nevím, jestli zde nějaké rovinaté závody vůbec jsou,“ dodala ještě na závěr a rychle odběhla po vyhlašování vítězů do tepla nedaleké šatny.
Ovšem vůbec největší atrakcí vyškovského závodu, hlavně pro ty menší běžecké adepty, byl motorizovaný čert, který uháněl před závodním polem všech kategorií a sliboval každému, kdo ho doběhne, že si může naskočit na jeho supermoderní dopravní prostředek a on ho na něm doveze až do cíle.
Doba se mění, už i ti čerti jsou líní na to, aby se dopravovali pěkně po staru :-)
Výsledky – absolutní pořadí
Výsledky – kategorie
Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu. Často se liší svými názory od ostatních a mnohdy jde tvrdohlavě proti zkostnatělým názorům některých lidí.
