Kam vyrazit první lednovou sobotu? No přece zdolat Kosíř! To už je 34 roků tradice. A jakže to dnes vypadalo? Pokud jste tam nebyli, o dost jste přišli!
Rekordní počet 175 borců se odhodlal letos zdolat obávanou trať přes Velký Kosíř a je nutné již od začátku podotknout, že to dnes opravdu bylo výživné. Velmi výživné. S během to mělo společného pramálo a pro dost borců to byl boj v bahně o přežití ve zdraví.
Již jen to, že pořadatelé museli změnit obvyklou trasu, avizovalo, že je něco podivného v tom státě českém. A to si teď vůbec nevšímám politické situace, zejména současné amnestie, ale jen stavu terénu ve Slatinicích.
Trať se změnou prodloužila na 10,8km a vedla po okolních polních cestách, které pak tento početný peloton zavedly až pod vrchol hory, již jsme tentokrát nepřeběhli, ale obkroužili a vraceli se po stejné trase nazpět. A že to bylo místy až po kotníky v bahně, zejména na poli, to si pište. Ani speciální obutí orientačních běžců, jimž hned po startu klápaly desítky hřebů v botách po asfaltu, než se dostali do terénu, tentokrát nijak moc nepomohlo.
Kdo umí, ten umí!
Jo, když máš formu, tak můžeš běžet v čemkoliv. Oba vítězové, jak Tomáš Blaha /AK Kroměříž – 40:34/ tak Lenka Planičková /AK Olomouc – 50:43/ se pustili do boje s tratí jen v běžných maratónkách. Lenka dokonce v silničních speciálech a vůbec jim to nevadilo. Ukázali všem záda.
I když Tomáš musel o své prvenství perně bojovat, protože Pavel Hrdina/AK Perná – 40:50/ předvedl fantastický výkon a nedaroval mu ani metr, ba dokonce jej na chvíli vystřídal i na čele. Přesto se nakonec z vítězství radoval Tomáš Blaha, který rozhodl závod až nástupem v posledních dvou kilometrech.
Třetí mezi muži skončil zkušený Ondřej Horák /Fortex Moravský Beroun – 41:51/, který si v podstatě běžel sám svůj závod, neboť první dva borci byli kus před ním a další pak zase dost daleko za ním.
Za to za Lenkou Planičkovou zela pořádná díra. Druhá totiž skončila orientační běžkyně Lenka Poklopová /Fortex Moravský Beroun – 52:24/ a jak je vidno z výsledného času, tak zaostala za první ženou v pořadí o 101 vteřin. A ještě větší porci pak nadělila vítězka absolutně třetí ženě Martině Vévodové /AK Perná/, která zvládla trasu v čase 54:24. Ovšem velmi potěšitelné je, že jak u mužů, tak i u žen se do pořadí na prvních místech tentokrát nezamíchali veteráni. Že by se konečně blýskalo na lepší časy?
Ale je také nutné přiznat, že ženám to letos velmi ulehčila tradiční účastnice zdejšího závodu, Petra Kamínková, neboť odjela na rehabilitační pobyt do termálních koupelí na Slovensko.
Dokonalé zázemí – to jsou lázně ve Slatinicích
34. ročník Zimního běhu přes Kosíř, memoriálu ing. Květoslav Křížka, ve Slatinicích zahájil letošní běžeckou sezónu běžců ze střední Moravy. Závod je první akcí ze 43. vyhlášených v novém, již 33. ročníku Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje.
Trasa náročného běhu vede přes Velký Kosíř, neboli hanácký Mont Blanc, a až na pár výjimek, kdy opravdu nebyla schůdná, ji pořadatelé v čele s Pepou Vozňákem po všechna ta léta vždy dodržují. Letos se ovšem musela provést právě ta nutná změna kvůli bezpečnosti běžců.
Díky výborné spolupráci pořadatelů z TJ Liga 100 Olomouc s paní ředitelkou Lázní Slatinic se podařilo zajistit ve zdejším lázeňském areálu dokonalé zabezpečení pro všechny účastníky. Závodníci si zdejší regenerační možnosti po běhu nesmírně pochvalují.
Pravidelně se na této akci setkávají již po léta běžci a orienťáci, ke kterým se v posledních letech přidávají i triatlonisté. A souboje to tu bývají vždy velmi vyrovnané.
Bahno, bahno, bahno…
Tento nepříjemný popis tratě zazněl snad od každého účastníka závodu a někteří tvrdili, že ještě nikdy nic takového neabsolvovali.
Tomáš Blaha na terén ovšem nijak moc nehleděl, jak mi sám potvrdil: „Musel jsem za to vzít hned od začátku, abych se nemusel za někým brodit blátem, ale mohl si vybírat, kudy poběžím. Přesto se místy bahenním úsekům nedalo vyhnout a pokaždé mě to pěkně rozhodilo z rytmu. Díky tomu mě také Pavel doběhl a dokonce i utekl. Měl přece jen lepší boty. Musel jsem jít závěr úplně na doraz, abych se k němu přiblížil a pak ho i utrhl, ale jsem spokojený, protože mi to i v tak náročném terénu běželo.“
„I na mě toho bahna bylo moc,“ přiznal se mi Pavel Hrdina. „nedalo se v něm odrazit a místy jsem pěkně plaval. Tahle ztracená energie mi pak v závěru přece jen chyběla, abych se udržel až do konce s Tomášem a mohl bojovat o vítězství.“
„Tady bylo celkem jedno, co si obuješ,“ usmíval se pořád dobře naladěný Ondřej Horák. „Záleželo, jak se s tím terénem každý sám popasuje a mi to dnes celkem šlo, takže není důvod nijak moc nadávat.“
„Když to běží, tak to běží a jedno co mám za boty,“ překvapila mě svým hodnocením letošního podkladu na trase Lenka Planičková. „Mně tyhle závodní silniční boty sedí a dobře se mi v nich běhá, tak jsem je obula i dnes a udělala jsem dobře. Jen doufám, že se mi tak bude dařit i v další části sezóny.“
„Plavala jsem v tom blátě stejně jako ostatní,“ usmívala se při té vzpomínce Lenka Poklopová. „Ani moje tretry na orientační běh mi v těch nejhorších místech nijak nepomohly. Sice jsem si mohla dovolit v lesních úsecích běžet z kopců poněkud rychleji, ale to bylo asi tak jediná výhoda, kterou mi tentokrát boty poskytly.“
„Já v takovém blátě prostě běhat neumím,“ konstatovala při vyhlašování vítězů v teple lázeňského domu Martina Vévodová. „Jinde mi to celkem šlo, ale těch dobrých míst dnes na trati moc nebylo.“
A v tom jí musím dát za pravdu, poněvadž noční i dopolední liják s terénem na Kosíři opravdu provedl své a všichni jsme si na té prokleté hoře protrpěli svoje peklo.
Slatinice, to jsou lázně i přírodní rezervace
34. ročník Zimního běhu přes Kosíř, který byl spíš během jarním, zatím tedy jen trochu nastínil, kdo jak na tom možná v sezóně bude. Je to vždy takový prubířský kámen pro první fázi zimního přípravného období a všichni běžci to zde také tak berou.
A pro většinu z nich je pak zakončení závodu v zdejším regeneračním bazénku příjemnou tečkou za vydařeným sobotním dopolednem, stráveným v přírodní rezervaci Velký Kosíř. A jen tak pro zajímavost dodávám, že přes tuto hanáckou horu není nutné běhat jen v zimě. Kdo má rád přírodu, může se jí zde pokochat v jakémkoliv ročním období, případně letos 11. května při běhu Mánesovou stezkou v Lutíně.
Fotogalerie
Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu. Často se liší svými názory od ostatních a mnohdy jde tvrdohlavě proti zkostnatělým názorům některých lidí.
