Pátý ročník Běhu ve Skalce ovládli neuvěřitelným způsobem, navíc v nových traťových rekordech, David Pelíšek /AK Olomouc/ a nestárnoucí Marie Hynštová z AHA Vyškov.
Mužský rekord má nyní hodnotu 35:36, David Pelíšek jej překonal o 57 vteřin. Marie Hynštová svůj bývalý rekord posunula dokonce o 65 vteřin na konečných 45:28. Jsou to výborné časy, neboť na této opravdu velmi náročné trati v otevřené krajině spalovalo všechny běžce celkem slušné vedro.
Ale pojďme na začátek. Další závod běžeckého seriálu Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje, již 18. v pořadí, zavítal do místa známých lázní na léčení nemocí pohybového ústrojí, revmatických potíží a jiných zdravotních problémů, do obce Skalka nedaleko Prostějova. Jak příhodné to místo pro stále zdravotně rozsypané běžce.
Pátý ročník Běhu ve Skalce, který je bohužel zároveň již 2. ročníkem memoriálu Radomila Večeři, otce zakladatele tohoto závodu, uspořádali společně s už jmenovanou vesnicí také klub biatlonu Prostějov a TJ Liga 100 Olomouc.
Na startu se sešly všechny věkové kategorie od nejmenších dětí až po nejstarší veterány. Zatímco děti závodily v okolí objektu Lázní Skalka, muže a ženy čekaly tři velmi těžké okruhy po zdejších polních cestách, navíc značně rozbitých po předchozích lijácích, v celkové délce 10 km. A že daly všem startujícím zabrat, o tom není sporu. Nakonec jsem si to otestoval sám a měl jsem toho plné brejle.
Hned od startu se vydal neohroženě vpřed David Pelíšek. Prý spěchal na zápočty, to na něj musím prásknout. Za ním se sice chvíli držel Ondřej Horák /FORTEX Moravský Beroun/, ale pak si jen kontroloval druhé místo. O třetí se potom rozhořel boj mezi Petrem Vymazalem /SK SALIX Grymov/ a Jardou Martínkem /TRISK Olomouc/, prvním veteránem nad 40 let. Ovšem Petr si zkušeně pohlídal závěr a třetí místo bezpečně uhájil.
To mezi ženami se nebylo o čem bavit. Marie Hynštová rozdrtila soupeřky rozdílem několika tříd a vůbec nehleděla na svůj věk. Druhá nakonec skončila zkušená běžkyně Lada Vaněčková /SK Štípa Zlín/ a třetí mladá Lenka Planičková /AK Olomouc/.
David Pelíšek ani neměl moc času na vybavování a tak jen při naskakování do auta stačil říct, že dnes mu to docela sedlo a protože musel spěchat, tak na nikoho nečekal a šel od startu sám. Tomu říkám správný přístup.
Ondra Horák závod viděl zase takto: „Já jsem tu poprvé a vůbec jsem netušil, že uprostřed Hané jsou takové kopečky. Bohužel i seběhy a tam jsem Davidovi nestačil, takže jsem si spíš hlídal, aby se na ně zezadu nikdo nedotáhl.“ A jako perličku bych dodal, že pěknou várku kilometrů už měl v nohách na kole cestou do Skalky a stejná jej čekala i zpět. To ostatně tak provedla dnes řada běžců. Že by recept na drahý benzín? I tak se dá :-)
Petr Vymazal se sice pořád smál, ale se svým výkonem moc spokojený nebyl: „Nevím čím to je, ale zdejší trať mi vůbec nesedí. Asi je to tím kopcem hned od startu. Pořádně jsem se trápil a nakonec jsem byl rád, že se mi podařilo uhájit třetí místo.“
Jarda Martínek svůj výkon bral s nadhledem: „ Celý týden jsem si klusal v Jeseníkách, protože jsme tam měli školení a ty ranní výběhy mi fakt prospěly. Dnes mi nohy jen letěly.“
Marie Hynštová byla po předchozích týdnech, kdy jí to přece jen nešlo podle představ velmi mile překvapená: „Já nechápu jak je to možné, že mi to tak běželo. A hlavně z kopců. Nahoru, tam ještě vidím značné rezervy, ale to přes léto spravím a pak uvidíme.“
Lada Vaněčková se na závodech objevila po velmi dlouhé době a nad svým výkonem kroutila jen hlavou: „Do poloviny trati jsem snad i běžela, ale pak bylo poznat, že přece jen nemám natrénováno a jela jsem sem spíš jen na výlet. Ale pořád to není špatné, takže to snad půjde dál.“
Lenka Planičková šla do závodu s velkým nadšením. Bodejť by ne, když na dráze v první atletické lize láme jeden osobák za druhým, ale dnes byla hodně zklamaná: „Sem už nikdy nepojedu, samé kopce, vedro, hrozný terén. Myslela jsem, že po druhém kole zastavím a končím.“
To už tak bývá, když někdo z rovin okolo Litovle napálí první kopec s nejlepšími, pak se nestačí divit, jak je trať v takovém terénu zrádná. Přehnat začátek v tak těžkém závodě, to se nevyplácí. Je z toho pak strašné utrpení. Všichni jsme si to občas někdy zkusili a jen takovými tvrdými nárazy do běžecké reality se dá posouvat dál. A u ní je předpoklad, že to půjde opravdu velmi rychle.
V nádherné prostředí parku kolem lázní pak už ovšem panovala jen dobrá nálada, neboť vůně domácích cigár z místní udírny zahnala všechny chmury a nikomu se ani nechtělo odjíždět. A to je tak správně. My na Moravě se přece umíme bavit. I během. Od toho jsme MORAVÁCI!
