Petra Pastorová si v neděli dokázala na trati maratonu zlepšit osobní rekord o tři minuty. Limit pro Mistrovství světa v Moskvě sice nezaběhla, ale pořád je šance, že jí Český atletický svaz udělí divokou kartu. Za předvedený výkon by si start v Rusku zasloužila. O obhájeném titulu, tréninku i plánech do budoucna mluví v rozhovoru pro BezvaBĚH Petry trenérka a rovněž skvělá vytrvalkyně Alena Peterková.
Petra Pastorová si při Mistrovství ČR v maratonu zlepšila osobní rekord téměř o tři minuty, ale limit pro MS nepřekonala. Je tedy výsledný čas zklamáním?
„Po vyhlášení limitu Českým atletickým svazem jsme se s Petrou po zvážení domluvily, že nasměrujeme maratonskou výkonnost na co nejpozdější maraton koncem první poloviny roku, aby měla šanci na limit natrénovat. Byl to šibeniční termín, protože limit jsem se dozvěděla až v prosinci 2012. Takže na přípravu bylo necelých pět měsíců. Limit 2:33:30 byl v té chvíli o 6:10 min lepší než její stávající osobní rekord. Petře jsem vyjmenovala, co všechno bude třeba dodržet, a potom jsme se pustily do práce.
Výsledný čas v závodě pro mne zklamáním nebyl. Na toužený čas s tahounem Robertem Krupičkou vyběhli, tempo drželi dost dlouho, a když z tempa, které pro ni bylo a je velice kvalitní, tzv. ´odešla´, nebyl to pokles o 10 minut, ale jen o 3 minuty, což jen potvrzovalo, že to nebyl se snahou o limit jen výkřik do tmy, ale že měla natrénováno správně a limit v jejích silách, kdyby se sešly všechny dobré podmínky, byl.
Teplota nebyla nijak vysoká, větřík ji kryl tahoun, tempo ji také hlídal, ale vlhkost, která byla vyšší, než je pro maraton vhodná, tu jsme ovlivnit nemohli. A právě ta udělala ty 3 minuty v druhé polovině závodu. I přesto si udělala osobní rekord. Takových závodníků tentokrát mnoho nebylo."
Titul mistryně, navíc obhájený, musí závodnici i trenérku těšit, nebo ne?
„Titul samozřejmě těší. V současné době ale máme jen dvě běžkyně podobné výkonnosti v maratonu, a pokud se na maratonském startu nesejdou, ta zbývající má cestu k titulu hodně ulehčenou. No, a pokud nedojde ke zdravotnímu problému, momentálně může titul získat, i kdyby neběžela naplno. Jsem ale zastáncem nesbírat tituly na počet, ale předvádět při bojích o tituly i pořádnou úroveň.“
Tvrdý limit 2:33:30 se nepovedlo zaběhnout, podařilo se ale překonat limit stanovený IAAF. Je šance, že by Petra dostala od Českého atletického svazu divokou kartu?
„Toto je otevřená záležitost, zatím nevím.“
Když limit nezaběhne sprinter, může to znova zkusit třeba za týden. U maratonců to ale tak snadné není. Bude se ještě Petra snažit limit zaběhnout?
„Ne. Pokud by se chtěla pokusit o limit znovu, musí to být tak za tři měsíce, kdy zregeneruje po PIM-u a to už je MS.“
Maratonské mistrovství je za námi, ale letošní rok není ještě ani v polovině – jaké máte plány ve zbytku sezóny?
„Petru teď nechám chvíli jen regenerovat, klusat a tak za týden probereme další spolupráci a přípravu. Zatím jsme psychicky vše směrovaly k PIM-u a Moskvě. A dohodly jsme se, že přesnou závodní listinu vytvoříme až po maratonu v Praze. Přednost by měla Moskva.
V myšlenkách jsou šampionáty v běhu do vrchu, ale za čím si stále stojím – musí se zrychlovat na kratších tratích. No, a pokud bude mít Petra správný přístup, tak letos zase maraton. Nejraději bych, kdyby byl v srpnu (Moskva), ale jinak na podzim.“
Prozradíte, jaké je tajemství maratonu v ženském podání pod 2:40? Je trénink něčím výjimečný oproti zažitým pravidlům, že na maraton je potřeba naběhat hlavně hodně kilometrů?
„V první řadě je potřeba si objasnit, co je to hodně kilometrů. Samozřejmě, že se musí nějaký objem naběhat, ale záleží, o jaký výkon se jedná. Naběhat třeba 800 km měsíčně, což je už hodně, není problém, pokud na to máte čas, ale záleží na kvalitě naběhání tohoto objemu. Běžet pod 2:40, na to už je pro ženu zapotřebí běhat v souladu (podle potřeby) kvalitu s kvantitou.
Je to poctivé plnění správného tréninku, je to dřina, skromnost, pokora, slušnost,… Je třeba mít trenéra, který umí a kterému věřím. U žen pak specialita, že musí zapomenout na svou proslulou ´logiku´ udělat automaticky něco opačně nebo podle svého (úsměv). Také, že snažit se nestačí, musím to udělat. A hlavně, že zadarmo, bezbolestně a bez trpění to nepůjde. Ale i při takovém trénování se dá běhat s úsměvem.“
Dnešní závod přinesl také skvělý čas Šárky Macháčkové závodící rovněž za ostravský klub, ačkoliv je z Brna. Mohla by to do budoucna být Petry sparing partnerka?
„Šárka Macháčková, kterou také trénuji, je v hodně odlišné situaci oproti Petře Pastorové. Někdy hodně brzy ráno stíhá občas jednu kraťoučkou fázi, a potom v dobu, ve které se toho dá hodně natrénovat, a ve které například Petra trénuje, je v práci. Teprve potom odpoledne běhá svou hlavní fázi. To se nedá nic dělat.
Každá má jiné možnosti věnování času pro trénink. Takže posun ve výkonnosti je pomalejší. Tady musí být trpělivost dvojnásobná. Neznamená to ale, že se nemůže pod 2:40 a lépe dostat. Jen vydržet. Ale chodit do práce a při tom trénovat u nás není nic neobvyklého. Takto u nás běhá většina běžců. Jen málokdo má to štěstí, že se může věnovat běhu vrcholově. Šárka dokázala jako jedna z mála běžet celou trať pravidelným tempem, a to je víc než dobrý příslib do budoucnosti. To je odpověď na dotaz, zda mohou výhledově Petra a Šárka spolu trénovat. Do budoucna je to možné, pokud bude Petra tak dlouho běhat.“
Běh se stává čím dál více populární a z obrovského množství rekreačních běžců se snáze vybírají ti talentovaní než dříve, kdy běhalo celkem málo lidí. Poznáte jako trenérka na první pohled, že má člověk talent a mohl by být skvělý maratonec?
„Na tuto otázku se dá jen odpovědět, že ne. U rekreačních běžců lze jen poznat, se kterými by bylo při trénování méně práce na technice. Předpoklady se dají víc určit jen u závodníků, kteří běží naplno a ne u těch, kteří si běží rekreačně.
Dále pojem ´dříve´ je zkreslující, protože za mých dorosteneckých časů bylo daleko více mladých běžců než teď, ale nepřešli v dospělosti na rekreační běhání. Výhodou je dnes u rekreačních běžců, že vědí, co chtějí, takže pokud se rozhodnou pro maraton, tak se lépe trénují a dosahují lepších výsledků, než mladí tzv. talentovaní, ale ještě neoddaní maratonu.“
Autorem článku je Martin Singr, mladý běžec ze středních Čech. Nyní studuje ČZU v Praze a v tomto městě také trénuje, o víkendech jej lze vidět pobíhat v okolí Rychnova nad Kněžnou nebo Sedlčan.
