Třiatřicetiletý Tomáš Petreček vybojoval zlatou na Jesenickém tvrďákovi. Opavský univerzál se stal mistrem ČR v extrémním závodě jednotlivců. Tom o sobě tvrdí, že není velký běžec. Ostatně to říkají všichni, co dělají adventure race a survival. Trochu lžou. Běh je jednou z nejdůležitějších disciplín, které se ve svých závodech nevyhnou.

Tome, řekl bys o sobě, že jsi běžec?

Čistokrevný běžec určitě ne. Běh mne baví, naběhám toho celkem dost, ale převážnou většinu v terénu nebo v horách. Specializuju se spíše na delší a členitější tratě. No, tratě. Někdy byste chodníček nebo nějakou pěšinu v místech, kam chodím trénovat, sotva hledali. Koryto potoka, menší skalka, suť…to všechno mi přijde do cesty. Trénuju všeobecnou vytrvalost i sílu, takže mnohdy se běh mění v trek. Proto tréninku nikdy neříkám, že je ryze běžecký, i když se samozřejmě snažím běhat, co jde.

Kolik toho týdně naběháš, když vezmeme v úvahu běžecké kilometry?

Je to různé. Musím být na sebe přísný, ale člověk by neměl chodit běhat, když se mu vyloženě nechce a cítí nechuť. Akorát si koleduje o zranění. Já se v průměru snažím naběhat něco okolo osmdesáti kilometrů týdně. Když jeden den vynechám, snažím se to další dohnat.

Jenom hory nebo i silnice?

Jak už jsem napsal, jde především o běhy v terénu a horách. Nemám rád stereotyp, proto se vypravuji i do míst, kde jsem ještě nebyl. Přináší to nové zážitky a vzrušení. Musíte hodně zapojovat hlavu, neustále si hlídat, kde jste, vnímat co máte pod nohama, vedle sebe, nad sebou. V závodech jako Adventure race nebo survival používáme k postupu mapu, proto se snažím běhat někdy i s mapou. Je to zábavnější.

Sám nebo s parťákem?

Většinou sám, ale s parťákem mne to více baví. Tedy pokud za ním nevlaju převážnou část trasy.

Používáš na kopcovité trasy hůlky? A nebo je bereš jen do závodu na opravdu dlouhé trasy jako je třeba B7?

V horách s holemi, hlavně tam, kde je vyšší převýšení. Pomáhají mi především při výstupech, ruce se tak aspoň nenudí. Jinak bez.

Máš nějaké tipy, jak do těch kopců zrychlit?

Dobré je do kopců běhat, ne jen chodit. Snažit se vydržet běžet vždy co nejdelší úsek a setrvat v tom běžeckém kroku, co to jde, i když se bude zdát, že chůze by byla rychlejší. Jen tak se budete posouvat dál. Jakmile budete schopni vyběhnout v kuse celou trasu, můžete si hrát s rychlostí. Měnit tempo, zařazovat rychlé úseky a tlačit tepovku více nahoru. Takové intervaly v závodě jako když najdete. Umožní vám to předběhnout soupeře a ani se při tom o moc víc nezadýchat.

Jedna věc je kopec vyběhnout, druhá z něj ve zdraví a rychle seběbnout dolů. Máš tréninkový tip, jak se naučit kopce sbíhat?

Nejdůležitější dbát na dobré a kontrolované došlapy. Vyvarovat se zranění, které číhá za každým kamenem, stromem či kaluží. Dělat malé kroky ve velké frekvenci. Na druhé straně záleží, kolik těch seběhů na vás ještě v závodě čeká. Pokud běžíte ten poslední a soupeře máte v zádech, klidně ten krok můžete natáhnout. Namožená stehna za to stojí. Ale odvařit se hned na prvním kopci, když jich máte před sebou ještě pět, to není dobrá strategie. Především ale platí, že seběh s holemi je bezpečnější než bez nich. Pokud teda hůlky nedržíte v ruce a nezapíchnete si je při tom do břicha.

Ve kterou denní dobu trénuješ nejraději?

To je různé, výjimkou nejsou i přímo noční běhy. V našich závodech běháme často i přes celé noci. Je užitečné si to jednou za čas zkusit nanečisto. A zvlášť v létě i příjemné. V noci není takové vedro. Mně vyhovuje spíše chladnější počasí, méně se potím, běhám rychleji. Dokonce bych řekl, že mám v tomto ohledu raději zimu.

Čteš někdy o běhání? Věříš teoriím? A nebo jsi jen praktik?

Mám toho dost načteného. A vyzkoušeného. V poslední době se však snažím běhat pocitově a dělat to tak, jak mne to baví. Zaměřuji se hlavně na vytrvalost, u rychlých běhů by to bylo jinak. Sám si dělám trénink, sám se trestám a dokonce si i sám dávám odměny.

Ano? A jaké?

Trestem je ještě tvrdší a nepopulární trénink. Třeba výběhy do kopce. A odměna? Rád si dopřeju dobré jídlo. Jsem polívkový, třeba polévka minestrone mi udělá vždycky radost. Ale z čerstvých surovin, ne ze sáčku. To by byl trest!

Běh sice bere čas, ale zase toho mnoho dává. Co dává tobě?

Je to zvláštní, ale jde o jakousi svobodu vyjádřenou pohybem. Mimo vlastního tréninkového efektu pociťuji uvolněnost a odreagování. Běh mne prostě baví!

Autorka rozhovoru Kateřina Piechowicz vystudovala Systematickou biologii a ekologii na Ostravské univerzitě, v současné době je novinářkou na volné noze. Od zpravodajství postupně přešla k marketingu, ryzí publicistice a ke sportu, kterému se sama věnuje. Běh se pro ni stal neodmyslitelnou součástí života. Věnuje se také práci pro Českou asociaci extrémních sportů.