Stejně jako při minulých třech ročnících, i letos se na start Olomouckého půlmaratonu postaví pěvec místního Moravského divadla Radek Leszczynski. V jeho případě ale nejde jen o čestnou účast, sedmatřicetiletý člen uměleckého souboru opery a operety loni doběhl celkově na vynikajícím 65. místě v čase 1:25:30. „Moc se těším, zatím se každý rok mírně zlepšuji,“ věří si Radek Leszczynski.

Při takovém půlmaratonském času se u vás nedá hovořit jen jako o koníčku. Co tedy pro vás běh znamená?

Běhám celoročně, takže i v zimě a běh mám moc rád, je to můj hlavní sport. Dělám ho s malými přestávkami už asi pětadvacet let a posledních deset let běhám čím dál víc.

A půlmaratón je pro vás klasická trať?

Je dostupný co se týká náročnosti. Už jsem běžel i maratony, ale na ty je potřeba se dlouhodobě připravovat, takže absolvuju jen jeden ročně. Půlmaratonských závodů zvládnu za rok kolem pěti, plus další v rámci tréninku.

Dá se říct, že ten olomoucký je váš nejoblíbenější?

Co se týká silničních závodů tak určitě ano. Je totiž doma v Olomouci, takže nemusím nikam cestovat a díky množství diváků na trati je výjimečný. Myslím, že ani jinde v republice včetně Prahy taková atmosféra není. Pokaždé si to užívám.

Spojení operního zpěvu a běhu je dost netradiční. Jak k němu došlo?

Jsem z hudební rodiny, takže k divadlu nebo hudbě jsem byl vedený odmalička, i když jsem se tomu zpočátku bránil. Našel jsem si pak ale k ní vlastní cestu a později jsem se přes amatérské divadlo a zpívání ve sborech dostal do poloprofesionálních souborů v Brně. Pak jsem zkoušel konkurzy a vyšel mi v Olomouci, kde už jsem osmým rokem. Co se týká spojení s během, pro mě je sport důležitá součást života a je to velké odreagování od každodenních stresů. Vnímám ho i jako formu meditace – člověk běží hodinu dvě lesem, zapomene na všechny strasti a je odpočatý.

Jaké je vaše oblíbená tréninková trasa?

Když mám trochu víc času, vyrazím do lesů na Svatém kopečku. Většinou tam dojedu autobusem, dvě hodiny běžím a pak zase zpátky, to je pro mě nejlepší relax. Když času není tolik, běhám kolem Bystřičky a nebo kolem Moravy z Černovíra směrem na Chomoutov.

Nemůže být pro vaši profesi běhání rizikem, například z nachlazení?

Tím, že běhám dlouhodobě a to i v zimě, tak je tělo vůči nachlazení odolné. Nevzpomínám si, že bych byl někdy nemocný. Odolnost organismu se běháním zvyšuje a pomáhá mi být pořád v kondici a vyhýbat se nemocím. Ze sportu tedy těžím i v práci. Je to pro mě výhoda, ale vyžaduje to i obezřetnost. V zimě nebo dešti se mi někdy nechce, ale když to překonám, utužuji si zdraví.

Co na vaši zálibu říkají ostatní členové olomouckého souboru?

Zpočátku o tom nikdo nevěděl, až později se během let moje běhání po divadle trochu rozneslo. Někteří kolegové se trochu vyptávají, kolik nejvíc uběhnu nebo proč běhám, naopak zapřísáhlí antisportovci to neocení a nezajímá je to. Ale to je normální, je to jako všude.

Loni se postavili čtyři vaši kolegové z Moravského divadla štafetu, poběží i letos?

Kromě štafety, kterou běželi tři herci a tanečník, běžela celý půlmaraton moje přítelkyně a kolegyně z opery Kateřina Pešková. Ta si letos vyzkouší roli dobrovolníka. Letos mají běžet štafetu tři herečky a dramaturg činohry Milan Šotek, ale trochu se to komplikuje. Běžet chce Vendula Fialová, Lenka Kočišová a měla by snad asi i Vlaďka Včelná, ale přesně nevím, kdo z nich opravdu poběží.

Publikováno se svolením Miloslava Jančíka, autora rozhovoru, MF Dnes – Olomouc (půlmaratonská příloha, 21.6.2013).