Kdyby byly ještě odlehčenější, už by nebyly. Když jsem poprvé natáhnul na nohy Merrell Vapor Glove, ulevilo se mi, protože to bylo přesně to, co jsem vlastně už několik let hledal. Postupem času se ukázalo, že mé prvotní nadšení v některých oblastech naráží na problémy, ale k tomu se postupně dostaneme. Najdřív krátká vsuvka, co jsem od těchto bot očekával a proč.
Když je teplo, běhám většinou v sandálech, protože jsem v nich běžecky „vyrostl“, jsou na městské a lehce terénní běhání podle mne ideální a splňují to, co si představuji pod „zdravou botou“ – nulový sklon, tenká podrážka, nebránící noze cítit povrch a dostatečná šířka, aby se noha mohla pohodlně rozprostřít.
Když ale přijde chladno, nastává problém. I když mám v obuvním běžeckém arzenálu plnotučné boty, jsou tam spíš pro použití v drsnějším terénu a na asfaltové městské běhání je jich škoda, nehledě k tomu, že je zbytečné používat tlumené boty, když to není nezbytně nutné.
Ačkoli byl v posledních letech takřka celý běžecko-obuvní průmysl zasažen vlnou „minimalismu“, opravdu minimálních bot vhodných na silnici na trhu příliš není. Dokonce i průkopnická firma Vibram, jejíž první typy FiveFingers byly opravdu prosté a tenké, začala časem vyrábět vlastně standardní boty, jen s oddělenými prsty a návrat k základům znamenal až model SeeYa (ale to znám jen z vyprávění, po dvou pokusech jsem seznal, že oddělené prsty nejsou pro mě vhodné a šel hledat jinam).
Dost firem vyrábí modely, které prodává jako „silniční minimalistické“ boty, ale když je blíž prozkoumáte, většinou narazíte na celkem silné tlumení. Merrell Vapor Gloves v podstatě v současné chvíli nemají konkurenci. Když pomineme zmiňované VFF, tak mezi botami bez oddělení prstů prostě něco takhle odlehčeného a přitom pohodlného není.
Vapor Gloves mají nulový sklon mezi patou a špičkou, Vibram podrážku, která má i se stélkou boty výšku 5,5 milimetru, lehký svršek a když si je obujete, po chvíli vlastně nevíte, že jsou. Výrobce na webu uvádí váhu 140 gramů, já navážil 170, což může být dáno mou velikostí (46), ale každopádně je to zatraceně lehká bota.
Použití
Zatím jsem se nesetkal s botou, která by byla tak moc podobná bosé noze. Opravdu cítíte každou změnu charakteru povrchu, noha perfektně kopíruje terén, přesto, když šlápnete na střep, nerozříznete si ani nohu, ani podrážku. Z toho plyne asi nejtypičtější použití: silnice.
Merrell boty nabízí jako ultraminimalistickou silniční botu, která zvládne i lehký trail. Jakmile se ale vydáte za hranice živicových povrchů, záleží už jen na vašich schopnostech, jak drsný terén jste schopni zvládnout bosky, protože Vapor Gloves vás před ním chránit nebudou. Ořežou opravdu jen ty nejhrubší hrany, ale když šlápnete na ostrý kámen, bude to bolet.
Vlastnosti
První, co stojí za zmínku je extrémně přilnavá podrážka. Měl jsem pocit, že silniční Inov8 drží jak přibité za jakýchkoli okolností, ale proti Vapor Gloves to je pořád málo. Za sucha, za mokra, na jakémkoli povrchu prostě drží.
Po přezutí z jiné boty si dokonce budete muset zvykat a když doma přejdete po koberci, možná dokonce škobrtnete, ale venku vás nezklamou a nepodklouznou. Začínal jsem v nich běhat v období jarních povodní a první týden vlastně nevylezly z vody, brodil jsem se v nich rozvodněnými potoky Prokopského údolí a poskakoval po kamenitých úbočích Dívčích hradů a pořád držely.
Trochu problematický je ale svršek. Na to jak je celá bota odlehčená, čekal bych že buď bude svršek prodyšnější nebo méně promokavý. U boty, kde se předpokládá běhání bez ponožek mě překvapilo jak málo větrá. V teplotách nad dvacet stupňů se pěkně zapotíte.
Proto jsem je s příchodem letošního masakrálního léta musel odložit a vrátil se do nich až s příchodem podzimu. Tady ale nastává druhý problém – Vapor Gloves sice nepustí dovnitř moc vzduchu, což přijde v chladnějších měsících vhod, ale zároveň dovolí vodě, aby volně proudila. Stačí šlápnout do sebemenší kaluže a máte v botě mokro.
Voda sice uvnitř nezůstává – co nateče, to i vyteče, ale na podzimní, neřku-li zimní běhání to moc praktická vlastnost není.
Dalším problémem by mohla být trvanlivost. Testované a na fotkách zobrazené boty mají za sebou asi jen 150 kilometrů a přesto se na některých místech svršku začíná projevovat opotřebení víc, než bych čekal a na levé botě se v oblasti sváru svršku s podrážkou dokonce udělaly dvě dírky. Spojení umělé tkaniny s gumovou podrážkou je totiž bezešvé a více tak svádí k protržení. Může se samozřejmě jednat o vadu jednoho konkrétního kusu, ale při podrobnějším zkoumání boty nepůsobí, že by měly být nějak extrémně trvanlivé. Tři stovky, myslím, přežijí v pohodě, ale pětistovku vidím bledě…
Jaké tedy jsou
Jsou skvělé. Pohodlné, lehké, minimalistické až na dřeň, bosé až na kůži, ale… Otázkou zůstává, kdy si je vlastně obout. Když je chladno a mokro, není to příjemné a když je pořádný hic, tak taky ne. Takže nám zůstává docela úzká škvíra suchého chladna, někdy mezi zářím a listopadem a na jaře v březnu a v dubnu, kdy se vždycky musíte podívat z okna na nebe, jestli se nechystá liják…
Nerozumějte mi špatně – tyhle boty jsou fakt skvělé a zaplňují velkou díru na trhu – ultralehké boty bez oddělených prstů s kvalitní podrážkou a pohodlnou vnitřní úpravou – ale díky problematickému svršku stojí rozkročené mezi teplem a zimou nepatří vlastně ani tam ani tam.
Ale to neznamená, že v období, kde vám v nich bude pohodlně, nejsou to nejlepší, co můžete na nohy natáhnout. Skorobosý trénink ve městě, na dráze nebo v lehkém terénu, silniční závody – to všechno parádně zvládnou pokud si bude vědomi jejich omezení.
Autorem článku je Jan Dufek. Člověk, běžec, otec, manžel, režisér, pozorovatel, zachycovatel, zmatkář, cholerik, latentní buddhista a příležitostný vynašeč odpadků. Bloguje tady, v digitálních světech má prostor pro prezentaci sama sebe tady, prostor pro digitální socializaci tady, prostor pro videa tady, pro obrázky tady a běhám tady.
