Nemojská devítka se stala kořistí Tomáše Blahy /AK Kroměříž/, který překonal bývalý rekord trati časem 30:44 o plných 65 vteřin a Katky Doubkové /AK Perná/. Té se podařilo časem 38:49 na vteřinu přesně vyrovnat stávající rekord žen. Oba využili na stoprocentně ideálního běžeckého počasí a fantastického klima v místních lesích.
4. ročník Nemojské devítky, memoriálu Karla, Jiřiny a Zdeňka Smutných, opět uspořádal AK Drnovice ve spolupráci s OÚ Nemojany a Luleč, za přispění místního Sokola, který zajišťuje zázemí pro běžce ve své budově.
I tento závod, další ze seriálu Nemojského běžeckého léta, je zařazen do Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje a okresní běžecké soutěže Dlouhá míle.
Náročná, ale opravdu nádherná trasa závodu vede, stejně jako předchozí závod Nemojská sedmička, po asfaltových lesních cestičkách v hlubokých lesích Drahanské vrchoviny, až ke známé turistické křižovatce Tři javory. Mimochodem odtud je to už jen kousek do olšanské farmy Bolka Polívky a navíc z kopce dolů.
Tohle se ovšem běžců netýkalo, protože ti museli nejdříve vystoupat z jiného úpatí zdejších kopců dobrých 250 metrů nahoru, kde si nemohli oddechnout a potom zase letět s vytřeštěnýma očima dolů. Není to trať, kde se dá chvilku odpočinout.
Když jsem již minule řekl o Nemojské sedmičce, že je to trasa magorů, tak tohle je už závod pro supermagory.
JEDINÝ ZÁVOD NA MORAVĚ O TOMTO VÍKENDU NENÍ ŽÁDNÁ PROCHÁZKA.
A taky to všichni věděli. Přesto se Tomáš Blaha pustil neohroženě do boje s časem sám a vyplatilo se mu to. Již na obrátce měl obrovský náskok a ten pořád zvyšoval až do cíle. Jenže za ním se děly věci…
Po otočce až pátý Petr Vymazal /SK Salix Grymov/ předvedl soupeřům, jak se běhá z kopce a dostal se na druhé místo. Stejně tak i Milan Adamec /MK Seitl Ostrava/ dolů nesmírně zabojoval a posunul se na konečné třetí místo.
Mezi ženami se od začátku vedl neuvěřitelně taktický boj. Katka Doubková se po prvním kilometru zavěsila za mě a Martinu Vévodovou /AK Perná/ a nenechaly mě žít.
Už na obrátce jsem viděl místo stromů jen mlhovinu Andromedy a pak to začalo. Katka věděla, že jí nic jiného nezbývá, než to dolů nakopnout a trochu se Martině utrhnout.
To byly fofry. Kotníky mě liskaly až za ušima. Tedy moje. Občas jsem od Katky dostal i loktem. To když už jsem křižoval trať jako plachetnice na moři proti větru. Prý aby mě probrala. Ale vyplatilo se jí to :-)
Poslední dva kilometry jsem to pustil samospádem, a sice nevím jak, ale přesto jsem jí nakonec utekl. Jenže to byla fakt neskutečná dřina.
Katka to nakonec taky zvládla. Doběhla kousek za mnou a o vyrovnaném rekordu žen už tu byla řeč.
Jen sedmdesát vteřin nakonec chybělo Marii Hynštové /AHA Vyškov/, celkově třetí, na druhou Martinu Vévodovou, tak skvěle letěla dolů z kopce.
POSTŘEHY NEJLEPŠÍCH.
„Už nahoru jsem udržel průměrné tempo na 4 minutách na kilometr,“ říkal mi za cílem Tomáš Blaha: „A pak jsem se snažil držet rytmus tak, abych moc neztrácel a povedlo se mi to. Ale že to bude až o tolik, to jsem tedy netušil.“
No, když byl nahoře za 18 minut, tak si spočítejte, za kolik dal 4,5 km dolů. Za neuvěřitelných 12:44. K tomu není co dodávat. Průměr těsně pod 2:50 na km a to na této těžké trati opravdu není sranda. Klobouk dolů.
Petr Vymazal s úsměvem jen konstatoval: „Dolů jsem byl dnes lepší než nahoru, ale měl jsem co dělat abych tu ztrátu stáhnul.“
To samé tvrdil i Milan Adamec: „Tak rychle z kopce jsem snad ještě neběžel. Ale pořád se dál zrychluji. Bude to dobré.“
Katka Doubková po výpadku minulý týden ve Vyškově tentokrát zářila jako sluníčko, které nás v hlubokých lesích dnes nijak neobtěžovalo: „Musela jsem máknout. Ale raději jsem se snažila nepřekopnout první půlku trati. Až po obrátce jsem to zkusila víc zrychlit a nakonec se to podařilo. Mám z toho doopravdy velkou radost.“
Martina Vévodová si z druhého místa žádnou velkou hlavu nedělala: „Trošku jste se mi na trati utrhli a pak už se to nedalo stáhnout. Ale jinak jsem tu poprvé a je tu fakt nádherně. Krásné prostředí nejen pro závod, ale jen tak i pro obyčejné proběhnutí.“
No to já vím sakra dobře, běhám tady už 40 let, a proto jsem se rozhodl zde pořádat závody. Ať si té krásy užijí i ostatní.
Marii Hynštové se na jejím výkonu zase něco nelíbilo: „Nahoru to bylo strašné. Nemohla jsem se rozběhnout. Ale pak se mi to nějak zázračně podařilo uvolnit a dolů už to bylo v pořádku,“ zhodnotila se poněkud lakonicky a šla spolu s ostatními vyklusat a probrat při tom zážitky z dnešního běžeckého dopoledne v Nemojanech.
Při vyhlašování vítězů pak došlo i na některé excelentní veterány. Přišlo se na to, že jsou mimozemšťané, neboť jejich výkony nekorespondují s normálním lidským věkem a dostali ve spolupráci s NASA povolávací rozkaz zpět na své planety.
Tak už za 14 dní při Nemojské pětce, posledním závodu Nemojského běžeckého léta, se přesvědčíme, jak to dopadlo. Ale nám to nevadí, třeba taky na ně dojde a někdo je porazí. I když bude muset být asi z hodně jiné galaxie :-)
Tak se na to přijeďte podívat. Určitě se vám v Nemojanech bude líbit.
Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu.
