První překvapení si v Olomouci na Běhu Michalským výpadem připravilo počasí. Ochladilo se tedy pořádně a začalo už v průběhu závodu pršet. A to druhé, mnohem překvapivější, pak pořadatelé letošního závodu.
Dokonale překopali trať. Ta sice vedla Bezručovými sady, ale terénem a po cestičkách kolem řeky. A tak ti, kdo si přijeli zaběhnout a zkontrolovat svoji výkonnost na tradiční 10 km trati splakali nad výdělkem, protože tato nová trasa nejenže byla naprosto jiná, ale také měla tak asi kolem 9,4 km.
Ke startu na tartanovém ovále atletického stadionu AK Olomouc se nakonec postavilo 120 borců a z toho pak 29 žen. A konkurence se zde sešla parádní.
Mezi muži třeba mistr světa v orientačním běhu Jan Procházka /INOV 8 TEAM – 29:30/, který, předvedl famózní výkon a v průběhu závodu zejména pak na terénních vložkách si poměrně snadno poradil i s výborně běžícím Alešem Mikem /SSK Vítkovice – 30:09/.
Za nimi potom běžela skupinka vytrvalců, která po celou dobu závodu držela velmi ostré tempo. V ní si neuvěřitelně skvěle počínal Jiří Matoušek /AK Drnovice – 31:37/, který jen tak mimochodem začal běhat závody až začátkem letošního roku.
Nejenže se s přehledem udržel mezi zkušenými běžci, ale při výběhu z Bezručových sadů ke stadionu šel dokonce do čela a jen pár metrů mu chybělo ke skvělému třetímu místu.
Z toho se pak nakonec radoval velezkušený orieňťák a běžec Karel Axman /TJ Sokol Nové Sady – 31:35/, který Jirku Matouška v posledních deseti metrech přespurtoval a odsunul ho na čtvrtou pozici.
Stejně skvělý výkon jako Jan Procházka předvedla mezi ženami Petra Vašínová /SK Hranice – 35:00/, která svým dokonalým lehkonohým během nedala šanci též výborně běžící Martině Uvizlové /SK Studenec – 36:04/. Třetí místo pak vybojovala také po parádním výkonu Kateřina Divišová /TJ Šumperk – 37:04/.
Jaro si pospíšilo, ale teplo v Olomouci nebylo
Přes týden až na to sucho bylo celkem parádní počasí, ale v sobotu se nám to pokazilo.
Je to jasné proč. Jsou přece závody, tak ať si ti běhající blázni trochu zkusí, zač je toho loket.
8. ročník Běhu Michalským výpadem připravil atletický oddíl v Olomouci. O nové trase jsem již psal, tak je zbytečné to rozebírat víc. Závod se běžel již jako osmý v pořadí Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje a přilákal 120 startujících ve všech dospělých věkových kategoriích. Mládež startovala jen na dráze stadionu na trati jednoho kilometru.
Nová trať překvapila. A většinu běžců dost nepříjemně
Tohle znělo z úst valné většiny těch vytrvalců, co si přijeli porovnat výkony z předchozích let. Letošní čas se porovnávat tedy nedá.
„Já jsem tu poprvé, takže je mi to naprosto jedno,“ usmíval se nad tímto problémem řady běžců Jan Procházka. „Mně trať vyhovovala, dokonce bych řekl, že mi i díky terénním vložkám docela sedla. Vrátili jsme se ze soustředění, kde jsme běhali jen s mapou, takže žádné kvalitní úseky tam nebyli a proto jsem rád, že se běželo víc terénem. Ale i tak jsem měl dost velkou rezervu. Dalo by se běžet i rychleji.“
„Konečně mám klid na trénink,“ přiznal se mi Aleš Miko. „Státnice jsou za mnou, proto jsem si přejel s čistou hlavou zazávodit. Bohužel v tom terénu mi to po dešti docela podkluzovalo a nedokázal jsem se Honzy Procházky udržet. Ale se svým výkonem jsem mimořádně spokojený, protože on tu běžel famózně.“
„Já toho teď moc nenaběhám,“ konstatoval za cílem Karel Axman. „Tak jsem rád, že to třetí místo vyšlo. Ale byl to v závěru pořádný fofr.“
„Nedokázal jsem ten závěr dotáhnout až do cíle,“ kroutil hlavou Jirka Matoušek. „Chybělo pár metrů, ale i tak jsem se zase o kus zlepšil, tak z toho mám radost. O to mi teď jde nejvíc a věřím, že se na duatlonových závodech neztratím. To je můj hlavní cíl pro letošní sezónu, protože jako cyklista věřím, že při svém běžeckém zlepšení tam dokážu předvést velmi slušné výkony.“
„Dnes mi ten závod dokonale sedl,“ usmívala se při vyhlašování vítězů Petra Vašínová. „Nemusela jsem jít naplno a pěkně si to užila. Mám z toho radost, protože se mi to po zdravotních problémech zase začíná jít trochu lépe a tak doufám, že snad mi to vydrží i dál.“
„Dnes moc spokojená nejsem,“ rozebírala svůj výkon již za cílem Martina Uvizlová.
„Bylo to moc dlouhé a nedokázala jsem udržet rovnoměrné tempo. Ve druhé půlce závodu už to nebylo dobré, tak jsem se v závěru docela dost trápila.“ Třetí žena v cíli Kateřina Divišová mi pořád mizela jako pára nad hrncem, tak se bohužel nedozvíme, co si o Běhu Michalským výpadem myslela ona. Stejně tak potom zmizeli i všichni běžci, neboť v Olomouci se snesl z nebe pořádný liják a obvykle dlouho debatující hloučky závodníků, které jsou vidět při každém závodě Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje, se tentokrát nekonaly.
Ale oni si to vynahradí příště. Už třeba na Lesním běhu v Opatovicích.
