Zatím tomu nebylo přáno, abych na RunTour vyzkoušela trasu 10 km. Pořadatele nejen že každým rokem zlepšují organizaci, zázemí pro běžce, startovní balíčky atd, zlepšují ale i marketingové praktiky. A tak byla letos desítka lákavější než kdy předtím. Kde jinde si ji na RunTour zaběhnout, než v prvním z osmi měst celé tour a mém rodném městě, v Českých Budějovicích.

Tak letos to snad padne

Samozřejmě, že to nebyla jediná motivace, pro zaběhnutí nejdelší trasy, kterou RunTour opět nabízí. Byl to také hlavně popud ze strany vlastního ega. RunTour pro mne byla prozatím vždy spojena spíše s nepříjemnými zážitky. Před dvěma lety jsem ze zdravotních důvodů, vůbec do závodu nenastoupila, a loni to málem dopadlo stejně. Ale aspoň jsem to alespoň na 5 km.

Vždy jsem si prostě vybrala smůlu a to jedno roční nachlazení, si vybrala právě na termín běhu. „Letos to teda prostě musí padnout!“, pomyslela jsem si, když jsem viděla reklamu na letošní tour. Od zimy jsem se otužovala, pila čajíčky na imunitu a očividně se vyplatilo. Nebo se alespoň dostavil nějaký placebo efekt.

Propagace, propagace a zase propagace

V místě startu, na náměstí Přemysla Otakara II, to okolo poledne vypadalo jako na pouti. Není se čemu divit, když běžci, diváci a fanoušci od akcí takovéhoto typu očekávají, že se hlavně pobaví. Stánky všech partnerů běhu, lákaly na akční ceny a slevy pro závodníky.

Nabídka doprovodného programu byla také poměrně pestrá. Běžci se tak mohli před startem patřičně hodit do nálady. Samozřejmě do závodní nálady. Jen ty davy všude! Pořadatelé letos konečně zařadily možnost vyzvednutí startovního setu den předem, ale i tak se neobešlo vydávání bez front. Fronty se tvořily i u úschoven, toalet, no prostě klasika.

Start-cíl

Takže letos konečně těch toužených 10km. Na startu s elitními běžci českého běžeckého světa, ale i s běžci známějších především z televizních či sportovních kruhů. To nabízela letošní desítka v Českých Budějovicích. Na startu jako horká kandidátka na vítězku ženské kategorie, Květa Pecková a opodál Dalibor Gondík nebo hráči českobudějovického hokejového klubu HC ČEZ Motor. Elitní sportovci, tak s tím se počítá, ale což teprve nevidomí běžci! Ti na startu opět nemohli chybět. Prostě klobouk dolů.

Po startu na náměstí Přemysla Otakara II a následně v celé ulici Dr. Stejskala, prověřily nohy všech běžců, kostky místního dláždění. Nadšení kolem se dalo krájet. Všichni vyběhli do závodu s úsměvem na rtech a startovní pole se začalo pomalu ale jistě tříštit. Ze začátku se samozřejmě oddělili elitní běžci, které většina z nás viděla jen na startu a pak na stupních vítězů.

První místo, které mělo prověřit běžce hned po startu, byl mostek do místního parku Stromovka. Poměrně kvalitní stoupání a klesání, se na tříštění startovního pole už podepsalo výrazněji. Správná technika mnoha běžcům přinesla cenné vteřinky, hodně z nich, ale mostek ubral řadu sil. Neměl být ale na trase poslední. Trať českobudějovického běhu byla na mosty celkem bohatá. Závodníci jich na své 10km pouti museli zdolat celkem osm. Respektive dva krát čtyři, poněvadž trasa měla dva stejné pětikilometrové okruhy.

Celkem mě překvapilo, jak z dříve neběžeckých Českých Budějovic, se za několik let stala běžecká metropole. Není to tak dávno, kdy člověk v tomto městě na běžce narazil jen výjimečně. Ale od dob RunTour, ½ maratonů a dalších běžeckých akcí, si lidé postupně k běhu cestu našli. Po trati tak byly rozesety skupinky fandících, kteří i když sami aktivně nezasáhli do bojů, nastolili závodu tu správnou atmosféru.

Tak a 5km za mnou. Celkem pohoda, zatím. Bohužel 10km trasa byla postavena jako dva 5km okruhy, což ne všem běžcům muselo vyhovovat. Tedy včetně mě. Ještě jednou to samé? Nějak mě začínala opouštět motivace, ale naštěstí ne síly. Tak tedy vzhůru opět na kostky, jeden, dva, tři, čtyři mosty a zase zpět na náměstí Přemysla Otakara II. Zde se již nějakou dobu rozdávaly medaile pro všechny „přeživší“.

Nutno podotknout, že Květa Pecková a spol již byli dávno v cíli, ale jak přízvisko závodu „Běžecký seriál pro zkušené i nadšené“ napovídá, o vítězství většině rozhodně nešlo. Já osobně na akcích tohoto typu běhám ráda především pro tu atmosféru.

Závěr ve znamení zábavy

Jakmile se všichni běžci občerstvili, pogratulovali si navzájem a trochu se osušily, začal na podiu závěr celého běžeckého dne. Vyhlášení výsledků s předáním cen pro nejlepší běžce.

Na co ale čekali všichni ostatní, byla každoroční tombola. Jakmile ji moderátor konečně vyhlásil, bylo vidět všeobecné zvýšení pozornosti. Každý s očekáváním čekal na hodnotnou výhru. Jak to dopadlo je asi celkem jasné. Když bych napsala, že jsem vyhrála hlavní cenu, bylo by to k neuvěření a samozřejmě se nic takového nestalo. Zase jsem odešla pouze s pocitem dobře vykonané práce a až po uši naplněna endorfiny.

Pokud mám letošní RunTour v Českých Budějovicích, jako zahajovacího závodu celé tour zhodnotit, rozhodně dávám palec nahoru. Deset hvězdiček z deseti a nevím co ještě. Organizace zase perfektní, počasí se také povedlo. Co víc dodat. Snad ze mě nemluví jen ty endorfiny :-)