Ne přátelé, nevolejte Chocholouška!… Nejsem jediná, která prožila neděli, tak jak prožila, do Bohnic bychom se všichni stejně nevešli…ráno vstávám v 5,30… všude ticho, normální člověk ještě spí…
…rvu se do kompresních podkolenek a sportovního + vrstvy navíc, protože se budu kodrcat přes Prahu třemi dopravními prostředky, kde místo tepla fučí klimoška asi na 15st… je to o zdraví… chci domů, do postýlky, chci si číst!…
…sraz u IKEMu… chvátáme na místo, jehož jméno nemůžeme vyslovit… jsme na místě… zima, vlhko, hlad, svršky odhazuji v dál a zanechám osudu na igelitce Billa kdesi za stromem, stejně jako další podivní lidé, co vystrkují za kmeny vzrostlých stromů své někdy více či méně svalnaté pozadí a rvou se do harapesek a kompresek, někdy plandajících trenek…
…a je to tady 3..2..1… můj start na 81.Velké kunratické 9.11. v 9:09:00… čekám bahno a je tu, ale je jiné, než loni, bořila jsem se tenkrát po kotníky… a kdepak je potok, hle a už jsem v něm, voda je ledovější, než vloni a kopeček nad ním vybíhám, jako laň…
… pán řve na slečnu přede mnou, jakoby měla vyhrát olympiádu a já se směju… to bylo naposled v dalších 10ti minutách… čeká mě kopec, co se chvátá, chvátám pomalu, lidé kolem mlčí, no tak to je to asi se mnou fakt dost tristní… krize na rovince… krize v kopci, co tam není…
… hlava říká… zvedej kolena a natáhni krok… nic, nohy si plandají to své… už nemůžu, nech nás tady, už nemůžu, nech nás tady… beru je s sebou a už je tady zase chladivý potok, bahno…
… slyším své jméno… snažím se zrychlit, abych hlasu udělala radost, ale nejde to…
… jsem v cíli, kde klesnu na lavičku a čekám, kdy se vrátí plíce z rajzu… vrátily se až po svatomartinské husičce v hospůdce Na tý louce zelený…
… zážitek pozitivní a silný, takže není důvod, proč příští rok neběžet zas :-)
