Na lesní mýtině mezi skalami voněl vlhký mech, podzimní listí, čaj s rumem a kouř z kamen, z amplionu pěl Michal Tučný. A v tom rejdili běžci, rozcvičující se před závodem. Faistauerův memoriál, Běh lyžařů v Hodkovicích nad Mohelkou, slavil čtyřicítku. Atmosféra, pořadatelský sbor i vyšisovaná látková čísla statečně ctili tradici, kterou si všechny ty moderní Runy nikdy nekoupí…
Víkendový jídelníček závodního menu hrozil běžcům hotovým obžerstvím. Ale tohle byla fajnová lahůdka. S radostí připravený dopolední zákusek jiskřivé chuti v laskavých lesních kulisách.
Nejdelší 3,2 km okruh čekal chlapy dvakrát. Nahoru do skal cik cak mezi stromy a kořeny, pak krátký traverz po pěšině, seběh a znovu kličkování nahoru dolů. Měkkoučký povrch spadaného jehličí a šišek jako by se nohám omlouval, že musí dávat pozor na každý krok a nemohou se oddat strojovému tempu.
Následoval kousek po asfaltovém chodníčku (jen ten výběh z lesíka okolo zaparkovaného auta se dal lehce posunout) až k hlavní silnici Praha-Liberec. Odtud zpět lesem s prudkým stoupáním do skalního městečka. V něm jste trpěli dost často sami, neboť se tu běhalo „po lyžařsku“ intervalově po dvojicích. Jako vždycky.
Tehdy v sedmdesátkách tady na jižním konci ještědského hřebene fungoval aktivní lyžařský oddíl, sjezdaři, běžci, dokonce i skokani. A protože všichni na podzim běhali, jak bývalo zvykem, uspořádali si tady v údolíčku za městem u horolezecké chajdy vlastní závod. Přetrval až doteď, kdy se časy změnily a hodkovičtí lyžaři se druží už jen okolo víkendového provozu nedalekého vleku Buřína.
Běžeckou formu přijelo prověřit na téměř dvě stovky účastníků, hlavně mládeže, nejen z lyžařských klubů od Krušných hor až po Krkonoše. „Já tady běhala snad před dvaceti lety,“ vzpomínala Lucie Kareisová, pod jménem Samková trojnásobná vítězka Jizerské 50, která přivezla mladší dceru. Ale sama start nestihla, neboť musela spěchat vyzvednout tu starší, která se jí vrací z Anglie. Snad zase příště prožene zdejší dámy. Hodně bylo i veteránů, jen hlavní „pánská“ kategorie do čtyřiceti let jako by vymírala, přežilo jen sedm statečných. Ale medaile dostali všichni. Vyhlášení se tak protáhlo, ale nikomu se nějak nechtělo domů, obědvalo se hodně pozdě…
A pro úplnost vítězové: Muži 7,2 km: David Kučera (AC Slovan Liberec) 27:34. Veteráni 7,2 km: Jiří Fix (Maxipes Fík Liberec) 33:05.
Ženy 2,8 km: Simona Jiřičková (Ski Jilemnice) 13:24.
