Pořádně horké počasí přivítalo v Perné dopoledne běžce, co se odhodlali vyběhnout na Děvín a prohlédnout si krásy Pálavy. A určitě nelitovali. Vidět bylo do daleka a zdejší nádherná příroda stála určitě za trochu námahy. Je pravda, že při Běhu na Děvín je jí potřeba trochu víc, ale co se dá dělat. Nahoru to jinak bohužel nejde.
Muži rozhodli o pořadí až v závěru
V polovině trati vedl se slušným náskokem Ladislav Kučera /Iscarex Česká Třebová – 45:09/. Za ním se drželi na dohled Daniel Rubič / New Balance – 43:49/ a Jiří Brychta /Nové Město na Moravě – 44:19/. Ovšem ve druhé kopcovitější části trati se pořadí změnilo. První doběhl k vysílači Rubič před Brychtou a Kučera nakonec skončil třetí.
Pavla Schorná neměla konkurenci
Již od startu vyrazila neohroženě kupředu Pavla Schorná /Maratónstav Úpice – 45:50/ a pořádně prohnala nejlepší chlapy. Cílem proběhla absolutně mezi všemi běžci na čtvrtém místě. Neuvěřitelný výkon. Má formu jako bič. Druhá skončila skvělá veteránka nad 50 let Jana Matyášová /Dolní Dobrouč – 56:10/ a třetí pak Jana Solánská /Maratónstav Úpice – 58:10/.
Rodinné závody v Perné
V Perné se běhají dva závody. Jeden poslední sobotu před Štědrým dnem, Běh pod Pálavou, a druhý pak koncem jara a tím je Běh na Děvín. Letos proběhl již 19. ročník tohoto běhu do vrchu, který figuruje i v Českém poháru v běhu do vrchu.
Navíc se zde konalo také Mistrovství České republiky veteránů v běhu do vrchu. Krásná, ale náročná trasa závodu opravdu stojí za to. Sice na trati v délce 9,1 km nastoupáte celkem 691 metrů, ale ty výhledy, pokud budete schopni vnímat krásu zdejší přírody při tom šplhání na Děvín, nikde jeden neuvidíte.
Za roky pořádání zdejších závodů stojí především František Kolínek s některými ze zdejších bývalých výborných běžců. Díky jim se také do Perné jezdí nejen za závody, ale hlavně za zážitky. A na Pálavě se toho dá zažít. To mi věřte.
Jak to viděli ti nejlepší?
Musím přiznat, že nádherné výhledy na Mušovská jezera mě tak zaskočily, že jsem se nestačil zeptat těch nejlepších nahoře na jejich pocity a díky tomu mi vítěz závodu Daniel Rubič utekl, protože se nedostavil na vyhlášení. Ovšem Jiřího Brychtu jsem již zachytil při odchodu ze stupňů vítězů a něco jsem z něho vytáhl.
„Měl jsem v minulém týdnu chřipku,“ přiznal se mi, „ tak to dnes rozhodně nebylo moc dobré. Příště už poběžím podstatně lépe.“
„Na mě bylo moc velké vedro,“ jen konstatoval Ladislav Kučera. „V těch kopcích do cíle jsem to cítil a neběželo se mi vůbec dobře.“
„Já se naopak cítila parádně,“ pochvalovala si podmínky Pavla Schorná. „Šlo mi to dnes výborně a dokonce jsem běžela o minutu rychleji než před 4 roky, kdy jsem tu byla naposledy.“
„jsem spokojená,“ smála se Jana Matyášová, „nebylo to běžecky vůbec špatné, ačkoliv jsme trochu bloudili na trati za ředitelem závodu Frantou Kolínkem, a druhé místo absolutně je skvělé.“
„Konečně se mi po dlouhé době běželo dobře,“ řekla mi Jana Solánská. „Nemám teď tolik času na trénink, ale dnes co nebylo vůbec poznat. Mně se zde líbí, proto sem jezdím ráda. A když to ještě běží, tak to nemá chybu.“
Ostatně chybu jako obvykle nemělo celé sobotní dopoledne a vlastně i odpoledne v Perné. Což je zde ovšem normální. Tady jsou závody vždy parádní a myslím, že jsou tady vždy všichni běžci mimořádně spokojení.
