V sobotu se přece jen už oproti předchozím dnům ochladilo. Od rána totiž pršelo. V Jedovnicích sice ještě před závodem mrholilo, ale pak přestalo a nakonec nebyly až na kluzký terén vůbec špatné podmínky.
Jan Kohut v novém traťovém rekordu
O vítězi závodu bylo rozhodnuté v podstatě již před startem, když se postavil na startovní čáru Jan Kohut /FÉNIX SPORT BLANSKO/JANKOHUT.COM – 35:18/. Ten měl již po prvním kole obrovský náskok. Bylo jasné, že jde za překonáním traťového rekordu. A také se mu to podařilo, jen přesně bohužel nevím, o kolik vteřin, protože jsem komentátora závodu přeslechl.
Druhý po skvělém výkonu doběhl veterán Martin Kleibl /AK Kuřim – 38:43/. A třetí pak protnul cílovou čáru Ondřej Pokorný /TJ Znojmo – 40:22/.
Adéla Koláčková opět předvedla skvělou formu
Stejně jako loni opět s přehledem zvítězila Adéla Koláčková /AK Olymp Brno – 20:13/, když za svým loňským traťovým rekordem zaostala o pouhých 14 vteřin.
Druhým místem potvrdila svůj obrovský talent Pavla Závodná /AK Drnovice – 21:35/. Troufám si tvrdit, že to je objev roku. A třetí pak skončila další juniorka, věkem vlastně ještě dorostenka, Marta Klobásková /Jac Brno – 21:42/.
Jedovnice jsou kultovní závody
Již 23. ročník kultovního závodu vyškovských, blanenských a v poslední době i brněnských vytrvalců Běhu za jedovnickým kaprem – memoriál Jiřího Kovaříka uspořádal opět Sportovní klub Jedovnice.
Zdejší závod se běží kolem jedovnických rybníků, které jsou v každém ročním období krásné, i když právě teď po výlovu odkrývá ten největší, Olšovec, svoji bahenní nahotu.
Zato Budkovan, Vrbový a Dubový rybník jsou plné nejen vody, ale i divokých kachen.
Je tam prostě krásně v každou roční dobu a to je odtud pak kousek do Rakoveckého údolí. A co tam je možné kdykoliv uvidět, to se musí zažít. Muže zde čekaly dva okruhy, tedy celkem 10,9 km. Ženy pak okruh jeden v délce 5,6 km.
No, a vítězové všech kategorií si pak sami vyloví z kádě svého kapra. A vybráni jsou pro ně od sponzora fakt ti největší.
A co říkali na průběh závodu nejlepší
Nakonec vcelku příjemné počasí dobře naladilo vytrvalce a ti se do toho pořádně opřeli. A dorostenci pak společně se ženami předvedli na trati opravdu pořádný fofr.
„Nechtěl jsem běžet tak rychle, ale ti mladí kluci hned od startu hrozně letěli, tak jsem se jich musel držet. A proto z toho bylo nakonec tak rychlé první kolo,“ přiznal se mi po závodě Honza Kouhut. „Ale ideální podmínky moc nebyly. Mokrá silnice podkluzovala a v místech, kde se běželo za rybníky po louce, se nedalo skoro vůbec odrazit.“
„Honza daleko vpředu, za mnou taky všichni pořádný kus, tak jsem si šel takové to své pohodové tempo,“ liboval si v cíli Martin Kliebl. „Nemusel jsem na nic tlačit, to je pak radost závodit.“
„Běžela jsem to dnes pomaleji než loni,“ trochu nespokojeně se mračila Adéla Koláčková. „Bohužel mi to dost podkluzovalo, proto jsem nemohla jít tak rychle, jak jsem si představovala,“ dodala pak Adéla ještě k trati.
„Určitě jsem překopla začátek a pak jsem musela zvolnit,“ popisovala mi své pocity z běhu Pavla Závodná. „Zatím jsem těch závodů moc neběžela, takže se pořád učím. Navíc tak krátké tratě nemám ráda, jsem raději, když se běží delší závod. Příště si už dám větší pozor na to, jak se po startu rozběhnu,“ konstatovala ještě Pavla na závěr.
No, běželo se fakt docela svižně, zejména potěšily výkony mladých nadějí. Počasí tomu jistě taky trochu napomohlo. V polovině listopadu se sice nedá čekat nějaký zázrak, ovšem je pravda, že zde bývalo i mnohem hůř. Brodili jsme se třeba též hlubokým sněhem. Ale také bylo lépe. To jsou prostě Jedovnice. Není nač se vymlouvat. Počasí stejně neporučíme.
