Poprvé za šest let nevyhrál. Přestože běžel těch 22 km jako vždy kolem svého domu až nahoru do kopců vůbec nejrychleji – za 1:18:17. V napínavé bitvě Liberec Nature Run se tentokrát víc než Vít Pavlišta radoval tentokrát ve své zdejší premiéře Michal Šmahel, který doběhl před ním ještě o 39 vteřin.
Co všechno mohl zažít? Tenhle závod je hybridem v dobrém slova smyslu. Vyráží z rušného do přírody, ale tam se drží pevnějších cest, zhruba třetina vede po asfaltu, zbytek po šotolině, jen závěrečný seběh do města nabídne pár techničtějších pasáží přes kameny a kořeny, lehce houpavé pro změny rytmu, pěkně to odsýpá. „Přesně takové bylo zadání,“ potvrdila Zuzana Kocumová, bývalá juniorská mistryně světa v běhu na lyžích, nedávná světová šampionka ve Spartan race, jako jedna z největších znalců zdejšího terénu autorka trati.
„Pár úseků by se ještě dalo natáhnout z asfaltu do lesa, ale tam by už byly užší a náročnější stezky. Spíš bych navrhnula ještě jednu kratší trať, třeba šestku pro úplné začátečníky, nebo ty, kdo se zrovna necítí,“ přidala – sama totiž teď onemocněla a ani na dvanáctku si raději netroufla. Hlavních 22 km s převýšením 782 metrů mělo stejnou podobu jako loni.
Start pod radnicí na náměstí Edvarda Beneše, odtud mezi honosnými vilami bývalé německé části města k ZOO s proslulými bílými tygry. Za ní vlevo se už začíná zdvíhat do lesa, běží se okolo půvabného koupaliště (to neznám, sem musím příště zajít!) až dál mezi atraktivní kulisy žulového lomu. Tady čeká občerstvovačka a první prudší kopec. Dál pak opět pozvolna – běžitelně, nekonečně, už tam budééém? – vzhůru.
Za odměnu přicházejí výhledy při přeběhu přehradní hráze Na Černé Nise, pak dál ke Klikvové louce, tady to asi znáte už z běžek. Na Rudolfově přeběh silnice a teď to konečně začne padat dolů. Hodně zostra, je potřeba to pustit, což už nohy po vystoupaných metrech pociťují. Technika přijde ke slovu až dole, kdy už se napojí i okruh dvanáctky, protože se taky zahustí „provoz“. Závěr od Kovadliny u ZOO stejně po tramvajových pásech až k divadlu F. X. Šaldy a na náměstí. Jo, poctivá štreka.
K tomu až opulentní servis, známý z masových metropolitních běhů. Zázemí stánků v epicentru startu a cíle, kvalitní a dostatečné občerstvení (4× na 22 km), řádně těžká finisherská medaile, ale i teplá mobilní sprcha a masáž zdarma v cílovém prostoru. Jediná drobnost chyběla – výsledky rozčleněné do věkových kategorií. Nejde o ceny, ale porovnání vlastního výkonu při takovém počtu stovek účastníků v porovnatelné skupině. Souboj o absolutní vítězství vypadal následovně: Nejlepší kvarteto vyrazilo z města svižně. Už za zoologickou zahradou se ale začalo trhat. „Jakmile se to začalo zvedat, nestačil jsem,“ připustil Petr Pechek, už čtyřicátník, letos mistr v běhu na 100 km. Třetí zůstal největší přírodňák Tomáš Hudec.
Vpředu zbyli jen dva, Šmahel s Pavlištou. Ale žádná kooperace, každý šel svoje, cukali si, tak trošku pořád souboj. „On tahal do kopce, já po rovině, v seběhu jsem šel dopředu, ale místy jsme byli i v kontaktu vedle sebe,“ říkal Šmahel. „Ta motivace nám pomohla k dobrým časům.“ Rozhodlo se v dlouhém seběhu z Rudolfova. „Já to tolik neroztočím do rychlosti. Nejde o techniku, ani o nějakou opatrnost, kameny přišly až později,“ uznal Pavlišta. Jeho žena Lucie byla druhá (51:4) na dvanáctce, takže rodinný souboj vyšel smírně. V cíli si dal po zásluze pivko Rohozec, aby zůstal věrný regionu…
„Získal jsem náskok, jednou jsem se ohlídl a už bylo rozhodnuto. Pro kontrolu jsem se podíval znovu zpátky až dole ve městě na tramvajovém pásu, tam už byl polštář. Vítězství nad Vítkem si moc cením,“ dodal Šmahel.
Všestranný běžec pražské Slavie (a Inov8/Brooks) měl letos vrchol na mistrovství světa v horském běhu na Stubai (47. Ve Verticalu a 44. v klasice) a i dál míří ke krosům a trailům. „Vzdálenostně od Velké Kunratické (tu dvakrát vyhrál) až k maratonu (třeba letošnímu Jesenickému). Pořád mám díky dráhovému základu rychlost oproti terénním běžcům,“ prozradil 29letý profesí chemik, vědecký pracovník z Řeže u Prahy. Všechny kopce naběhá tady, kde najde maximálně stometrové převýšení. „Jde to, někdy si sjedu na Milešovku, ta je větší,“ usmál se.
Nejlepší žena Ivona Rousková doběhla 21. (1:38:29) o necelou minutu před Ivetou Furákovou ze Slovenska a Terezou Kubíčkovou (Rab/Salomon). „Věděla jsem, že budu lepší do kopce a tak jsem se snažila, taky se to potvrdilo. Měla jsem asi náskok, žádné holky jsem neviděla. Moc se mi to líbilo, navíc nikdy jsem takhle velký závod nevyhrála,“ říkala žena, která běhá pro radost a podle toho si i vybírá závody, letos ale dala půlmaraton na silnici za 1:21. Účast tu pojmula jako celovíkendový rodinný trip do Liberce a okolí. A vítězství přišlo jako prémie navíc. „Dál neplánuju, jen před Vánoci si chci dát potřetí adventní maraton Praha – Dobříš, ten je bezvadný, mám ho moc ráda.“
Možná ještě lepší příběh přinesl i závod na 12 kilometrů, kde vyhráli Šaclovi od Jihlavy. „Trať se mi moc líbila, byla tam spousta techničtějších pasáží, což mě bavilo. I atmosféra byla skvělá. Vítězství mě moc těší. Zvlášť když jsme vyhráli oba s manželkou, to je ještě hezčí," jásal Jiří Šacl (45:22). „To je vůbec nejlepší, co může být, když vyhrajeme oba," přidala se jeho žena a svěřenkyně Lucie, pod jménem Maršánová známé běžecké jméno, absolutně šestá za 50:20.
Na obou tratích doběhlo 1159 lidí, k tomu další stovky v dětském závodě. Řada z nich se podílela v rámci tzv. ploggingu i bleskového vyčištění trati od odpadků po občerstvovacích stanicích. „Nemohli jsme si přát lepší zakončení sezony. Myslím, že si závody všichni užili. V Liberci vždy cítíme obrovskou podporu a těšíme se už na příště," uvedl Carlo Capalbo, prezident organizačního výboru RunCzech. Sezonu 2024 otevře jako vždy Pražský půlmaraton, tentokrát 6. dubna, registrace jsou již spuštěny.
Kompletní výsledky zde: https://www.sportt.cz/…ure-Run-2023
