Horská výzva, Od dubu k dubu, Beskydská sedma, Pražská stovka…a mohli bychom jich jmenovat i víc. Přibývá turisticko běžeckých akcí, které nelze stoprocentně zaškatulkovat podle nějaké šablony. O víkendu k nim přibyla Hostýnská osma, 58km dlouhý přeběh a přechod Hostýnských vrchů, které jsou jakýmsi prodloužením Beskyd směrem na západ.
„To se ví, původní nápad se zrodil v hospodě. Několik kamarádů se zúčastnilo podobných akcí v Beskydech a tam jsme si řekli, že pozveme lidi podobného ražení k nám pod Hostýn,“ říká hlavní koordinátor Hostýnské osmy Lukáš Tomčík.
Hned napoprvé se přihlásily tři stovky zájemců různého věku z celé Moravy a z Čech, několik přihlášek dostali organizátoři také ze Slovenska. Centrum závodu bylo letos v Rajnochovicích, obci vzdálené jen několik kilometrů od Valašského Meziříčí, která je také východiskem turistických cest na Hostýn, Kelčský Javorník, Tesák a Troják. „Chtěli jsme, aby délka byla přijatelná i pro slabší běžce a turisty a přitom aby účastníci prošli těmi nejznámějšími místy Hostýnských vrchů. nakonec jsme po velkém rozhodování letos vypustili Svatý Hostýn, hlavně kvůli kolizi s velkou poutí, která se tam koná vždy okolo svátku Nanebevstoupení P. Marie,“ pokračuje Lukáš Tomčík.
Vrásky dělal pořadatelům i účastníkům pohled na meteorologickou mapu, který nevěstil nic dobrého. Právě v sobotu měla nad východní Moravu dorazit poměrně silná zvlněná fronta s deštěm a prudkým ochlazením.
Meteorologové se tentokrát trefili přímo do černého. Od samého rána se okolní kopce ztrácely v hustých mracích a přijíždějící běžce a turisty bičoval silný déšť. Přes tyto opravdu nevlídné podmínky jich účast mnoho nevzdalo, skutečně odstartovalo přesně v 8 hodin 294 mužů a žen. Ti většinou ani netušili, že jsou přímými pokračovateli někdejších dálkových pochodů a běhů na 50 a 100 kilometrů.
NÁVRAT O PADESÁT LET ZPĚT
Na jaře v roce 1963 se rozhodli mladí turisté z TJ PRAGA Praha, sdružení ve skupině všestranné turistiky TLUPA, že zkusí něco u nás do té doby naprosto nevídaného – že ujdou po svých sto kilometrů během 24 hodin. Vůbec prvního moderního dálkového pochodu v Českslovernsku se tehdy zúčastnilo 17 lidí, kteří si vytýčili trasu z Čechtic na Vysočině do Prahy. V limitu 24 hodin jich došlo pouze pět.
Neodradily je puchýře ani pochybnosti okolí o jejich zdravém rozumu. Za rok se rozhodli akci opakovat a výsledek byl už trochu lepší, ale teprve třetí ročník Tlupní stovky, pořádaný koncem května 1965 dal novému větví turistiky zelenou. O popularizaci pochodu se postaral tehdejší nejoblíbenější týdeník Mladý svět, takže se o půlnoci z pátku na sobotu sešlo v Humpolci 136 lidí, kteří doslova nevěděli, do čeho jdou.
Trasa této stovky vedla po tělese plánované dálnice z Prahy do Brna a zejména v první části se vyhýbala osídleným místům. Tempo bylo zprvu téměř vražedné, jako by před účastníky neleželo sto kilometrů. Jenže asi na desátém kilometru v okolí Senožat ti, kteří byli v čele, zabloudili a ostatní šlapali za nimi jako stádo ovcí. Když konečně někdo zjistil, že jdou špatným směrem, už svítalo.
K tomu všemu začalo pršet. Vybavení turistů bylo poplatné tehdejší době, většina šla v normálním oblečení a obutí, někteří dokonce v polobotkách, pár si naopak vybralo těžké pohorky slovenské provenience. Nezkušenost se projevila také v tom, že pouze někteří si s sebou vzali pláštěnky. Pohled na promáčený zástup, postuoující nyní už pomalu ku Praze, musel být pro náhodného pozorovatele tristní. Nevyspaním zčervenalé oči, igelitové pláštěnky potrhané od křovin, kterými byla tehdy ještě neobnovená trasa dálnice porostlá, hlad a žízeň, neboť nebylo kde obnovit zásoby – a k tomu všemu neodbytný déšť, který ustával až po poledni.
Do cíle v pražských Záběhlicích dorazilo v limitu pouze 24 zdecimovaných turistů, mezi nimi byly i dvě dívky. Nejdříve se v cíli hlásil v Praze žijící Slovák Juraj Puci, který měl s dálkochodectvím už nějaké zkušenosti.
Tento stokilometrový pochod, o kterém napsal velmi působivou reportáž redaktor Mladého světa Jan Dobiáš (pamětníci si snad vzpomenout na „čundráckou“ rubriku týdeníku Táborový oheň, což byla v té době jediná tribuna masového trampinku u nás, kterou Honza Dobiáš po dlouhá léta redigoval), odstartoval obrovskou vlnu zájmu o dálkové pochody, které se – přes nepřízeň tehdejšího vedení turistiky – začaly velmi rychle rozšiřovat.
KUDY VEDLA HOSTÝNSKÁ OSMA
Po krátké exkursi do skoro zapomenuté historie se vracím do současnosti. Podobně jako tehdy v Humpolci se museli i tentokrát běžci a turisté poprat zvláště v prvních kilometrech s nepřízní počasí, déšť slábl teprve před polednem a odpoledne ustal docela. Náročný začátek prověřil fyzičku i vůli všech startujících, kteří si nechávali potvrdit karty se svými startovními čísly na řadě průchozích kontrol. Přitom museli zejména ti pomalejší počítat s tím, že v případě překročení časového limitu budou muset pochod předčasně ukončit. Celkový součet stoupání na Hostýnské osmě je 2400m, trasa vedla letos přes Čerňavu, Chvalčov a Obřany do Rusavy – Roztoky, kde běžce a chodce očekávala první občerstvovací stanice, pak dále přes Lukov na Držkovou (občerstvení s teplou polévkou). To už měli startující za sebou 33 km, ale zbývajících 25 km jim také dalo řádně zabrat, na trase ležely ještě kontrolní body Troják a Tesák s dalším vydatným občerstvením, které bylo opravdu nezbytné. Vždyť jako lahůdka se vzápětí postavil do cesty nejvyšší bod celého pohoří Kelčský Javorník (865m n. m.), odkud to už bylo do cíle před kulturním domem v Rajnochovicích pouhé čtyři kilometry.
Proti svým dávným předchůdcům mají dnešní účastníci dálkových běhů, které jsou nejspíš hraniční disciplínou mezi atletikou a turistikou, řadu vymožeností. K nim patří mnohem kvalitnější vybavení funkčním oblečením a speciálním obutím do terénu, mají lepší mapy a součástí jejich výbavy by měl být také nedávno nabitý mobilní telefon. I když české a moravské ultratraily nevedou divočinou, nýbrž civilizovanými kraji, pohybují se jejich účastníci přece jen v horských terénech a v případě zranění nebo jiného problému mohou daleko snadněji kontaktovat organizátor akce. Soudě podle výsledkové listiny, „odpadlíků“ nebylo mnoho. K původně plánovaným dvoučlenným týmům přibyla více než stovka těch, kdo se rozhodli zvládnout 58km v individuálním závodě. „Většina podobných akcí zatím odmítá zavést kategorii jednotlivců, ale my jsme nakonec usoudili, že Hostýnské vrchy nemají extrémně náročné terény, kde by startujícím hrozilo reálné nebezpečí,“ dodal k této dálkovými turisty a běžci často diskutované otázce Lukáš Tomčík.
Vzhledem k profilu a počasí jsme tipovali, že se v cíli první běžci objeví mezi šesti až sedmi hodinami od startu. Nakonec byl jeden ještě rychlejší – Tomáš Svoboda ze Všechovic to zvládl za 5:46:52. Pod sedm hodin se dostalo dalších sedm mužů, nejrychlejším týmem byl mix Barbora Válková – Tomáš Petreček, klasifikovaný celkově na 12. místě za 7:08:27 a nejrychlejší ženou byla podle očekávání maratonkyně Jana Dorazilová z AK Kroměříž, která přes nedávný tréninkový výpadek finišovala v čase 7:19:27. Když se už zmiňujeme o maratoncích, trať Hostýnské osmy si vyzkoušel a dokončil bývalý reprezentant Československa v maratonu Vlastimil Bukovjan (Jiskra Otrokovice), který se s parťákem Milanem Šimkem hlásil v cíli jako první mužský tým s dosaženým časem 7:13:06. V limitu 18 hodin dorazilo do cíle 186 účastníků včetně týmů.
